(2) Každý ústav musí míti poradny pro těhotné ženy, pro matky a děti (včetně školního lékařství), protituberkulosní a proti pohlavním nemocem (poradny obligatorní). Dále může míti poradny pro péči o chrup, předsňatkové (eugenické), tělovýchovné, pro duševní hygienu a výchovu, pro bezdětné manžely, gynaekologické, pro choroby srdce a cév, pro výživu a dietetiku, pro potírání rheumatismu, zhoubných nádorů, lupusu, trachomu, malarie, cukrovky, chorob žláz s vnitřní sekrecí, chorob nervových, krevních, pro boj proti alkoholismu, pro duševně vadné, pro vady sluchu, řeči a zraku, pro orthopedii, pro tělesně vadné, pro nemoci stáří atd. (poradny fakultativní). Ministerstvo zdravotnictví může se souhlasem ministerstva financí prohlašovati jednotlivé druhy poraden fakultativních za obligatorní; jde-li o poradny pro výživu a dietetiku, je třeba též souhlasu ministerstva výživy.