Uvolňování zaměstnanců pro výkon funkce.
Uvolňování k účasti na schůzích a jiných úředních jednáních.
Bezplatná dovolená pro samostatné vedení prací.

(1) Zaměstnanec má za dobu pracovního (služebního) volna, poskytnutého mu podle § 1, vůči svému zaměstnavateli nárok na veškeré pracovní (služební) požitky, jako kdyby po tuto dobu pro něho pracoval, jestliže svým uvolněním nezameškal v jednom kalendářním týdnu více než 8 pracovních hodin nebo jestliže nahradil podle dohody se zaměstnavatelem zvýšeným výkonem zameškanou pracovní dobu. Nahrazuje-li takto zaměstnanec zameškanou pracovní dobu náhradní prací mimo normální pracovní dobu, nepříslušejí mu za tuto práci případné příplatky za práci přes čas, práci noční, nedělní a sváteční.

(2) Státní a jiní veřejní zaměstnanci s výjimkou těch, kteří jsou zaměstnáni v závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní, mají za dobu pracovního (služebního) volna, poskytnutého jim podle § 1, nárok na veškeré pracovní (služební) požitky, i když svým uvolněním zameškali v jednom kalendářním týdnu více než 8 pracovních hodin; jsou však povinni podle svých sil zameškanou pracovní dobu nahraditi. Ustanovení odstavce 1, poslední věty platí obdobně.

(3) Srážky poměrné části mzdy (platu) za celou pracovní dobu zameškanou uvolněním podle § 1, pokud jsou podle odstavce 1 přípustné, musejí býti provedeny nejpozději ve druhém výplatním termínu poté, kdy zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní (služební) volno, jinak oprávnění k provedení srážky zaniká.

(4) Poměrná část mzdy (platu), stanovené jinak než podle hodin, dnů nebo delších časových období, se vypočítá podle průměrného výdělku za poslední předcházející mzdové zúčtovací (platové) období.

(1) Je-li třeba, aby člen národního výboru, pověřený jako referent samostatným vedením prací, byl uvolněn pro výkon této své funkce ze svého zaměstnání pravidelně na dobu přesahující 8 pracovních hodin v jednom kalendářním týdnu, může příslušný národní výbor požádati zaměstnavatele, aby poskytl svému zaměstnanci neplacenou dovolenou, a to podle potřeby úplnou nebo částečnou. Zaměstnavatel je povinen této žádosti vyhověti, leč by v řízení podle dalších ustanovení prokázal,

(2) Zaměstnavatel může zaměstnance, který pro svou funkci v národním výboru zameškává pravidelně více než 8 hodin své pracovní doby v jednom kalendářním týdnu, dáti na úplnou nebo částečnou neplacenou dovolenou podle tohoto zákona i bez žádosti národního výboru, souhlasí-li s tím zaměstnanec nebo příslušný orgán (§ 5, odst. 1).

(3) Zaměstnanec, jehož lze uvolniti jen, vyklidí-li byt [odstavec 1, písm. b)], může býti podle § 4, odst. 2 zákona ze dne 28. dubna 1948, č. 138 Sb., o hospodaření s byty, přikázán jako nájemník pro jiný byt. Při určování pořadí pro přikazování nájemníka podle významu jeho zaměstnání nebo povolání s hlediska veřejného zájmu buď hleděno k zaměstnancově činnosti v národním výboru tak, jako by šlo o jeho zaměstnání (povolání), je-li tím odůvodněno příznivější pořadí. Mimo to buď tomuto zaměstnanci při přikazování jako nájemníka bez újmy přednostních práv jiných osob podle platných předpisů dána za jinak stejných podmínek přednost.

(1) Žádost za uvolnění zaměstnance podle § 3 podává u zaměstnavatele (u osobního úřadu zaměstnancova) národní výbor, o jehož člena jde, a to buď přímo nebo prostřednictvím svého nadřízeného orgánu. Orgán bezprostředně nadřízený národnímu výboru, o jehož člena jde, může tuto žádost ze své moci změniti nebo odvolati, a to i tehdy, byl-li zaměstnanec mezitím uvolněn.

(2) Jakmile byla žádost podle odstavce 1 podána, má zaměstnavatel (osobní úřad zaměstnancův), pokud nehodlá podle § 5, odst. 1 navrhnouti, aby o věci rozhodl příslušný orgán, neprodleně uděliti zaměstnanci neplacenou dovolenou v požadovaném rozsahu (odstavec 1).

(3) Je-li národní výbor, o jehož člena jde, zároveň osobním úřadem zaměstnancovým, udělí zaměstnanci dovolenou sám. Orgán, který je tomuto národnímu výboru bezprostředně nadřízen, může však rozhodnutí o udělení dovolené zrušiti nebo změniti její rozsah.

(1) Zaměstnavatel (osobní úřad zaměstnancův) může kdykoliv navrhnouti příslušnému orgánu, aby rozhodl, zda a v jakém rozsahu je povinen poskytnouti svému zaměstnanci bezplatnou dovolenou (§ 3, odst. 1) nebo zda a v jakém rozsahu může dáti svého zaměstnance bez jeho souhlasu na neplacenou dovolenou (§ 3, odst. 2). Takový návrh mohou podati také zaměstnanec, o něhož jde, národní výbor, jehož je zaměstnanec členem, a orgán tomuto národnímu výboru bezprostředně nadřízený. O návrhu rozhoduje s konečnou platností orgán příslušný podle odstavců 2 až 5. Před vydáním rozhodnutí musí býti slyšen zaměstnavatel (osobní úřad zaměstnancův), národní výbor, o jehož člena jde, po případě národní výbor, který podal návrh, a zaměstnanec, kterému má býti udělena bezplatná dovolená. Jde-li o zaměstnance, jehož pracovní (služební) poměr je upraven soukromoprávní smlouvou, musí býti slyšen také příslušný okresní úřad ochrany práce, ledaže jde o veřejného zaměstnance v regulovaném soukromoprávním služebním poměru.

(2) Jde-li o zaměstnance státu nebo o zaměstnance jeho nebo jím spravovaného podniku, fondu nebo zařízení, rozhoduje (odstavec 1) osobní úřad zaměstnancův, a to

(3) Jde-li o zaměstnance svazku lidové správy nebo o zaměstnance jeho nebo jím spravovaného ústavu, podniku, fondu nebo zařízení, rozhoduje (odstavec 1)

(4) Jde-li o zaměstnance jiné korporace veřejného práva než státu nebo některého svazku lidové správy, rozhoduje (odstavec 1) státní orgán, jemuž přísluší bezprostřední dozor nad touto korporací, po případě, je-li tímto orgánem národní výbor, o jehož člena jde, státní orgán bezprostředně mu nadřízený. Má-li takto rozhodovati ústřední úřad, rozhoduje v dohodě s ministerstvem vnitra; má-li takto rozhodovati jiný úřad, rozhoduje v dohodě s krajským národním výborem.

(5) Jde-li o jiné zaměstnance než o zaměstnance uvedené v odstavcích 2 až 4, rozhoduje (odstavec 1) orgán bezprostředně nadřízený národnímu výboru, o jehož člena jde. To platí zejména také, jde-li o zaměstnance národních podniků nebo o zaměstnance jejich ústředních (oblastních) orgánů.

a) že by uvolněním zaměstnance vznikla podniku, ústavu nebo zařízení, ve kterém je zaměstnanec zaměstnán, nebo účelu, který tento podnik, ústav nebo zařízení sleduje, nebo veřejným zájmům, které přísluší hájiti veřejnému orgánu, pro nějž je zaměstnanec činný, vážná a neodčinitelná újma; tento důvod zproštění nelze uplatňovati, jde-li o zaměstnance, který byl zvolen za předsedu místního národního výboru v obci, která má více než 10.000 obyvatel, nebo za předsedu národního výboru vyššího stupně (jeho expositury);

b) že zaměstnanec, jenž má býti uvolněn, nemůže vykliditi byt, jehož užívá ve spojitosti s pracovním (služebním) poměrem, a že práce (služby), které koná, nemohou býti bez podstatného ztížení provozu závodu (bez podstatného ztížení veřejné správy) vykonávány jiným zaměstnancem, aniž se vyklidí byt pro tohoto jiného zaměstnance.

a) ústřední úřad (orgán postavený mu naroveň) v dohodě s ministerstvem vnitra;

b) jiný úřad v dohodě s krajským národním výborem, v jehož obvodu je národní výbor, o jehož člena jde, a nedojde-li k této dohodě, ústřední úřad nadřízený zaměstnancovu osobnímu úřadu v dohodě s ministerstvem vnitra.

a) příslušný národní výbor jako osobní úřad zaměstnancův, jde-li o uvolnění pro výkon funkce v národním výboru, který je mu podřízen;

b) v ostatních případech orgán nejblíže společně nadřízený národnímu výboru, který je osobním úřadem zaměstnancovým, a národnímu výboru, o jehož člena jde.