(1) K odevzdání do ústavu podle § 8 nebo 9 u osob uvedených v § 1, odst. 1, č. 3 až 6, v § 1, odst. 2 a v § 3 je zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Za osoby mladší 18 let dává svolení zákonný zástupce.

(2) Svolení podle odstavce 1 není třeba,

a) v naléhavých případech,

b) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,

c) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou být poskytnuty mimo léčebný ústav,

d) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,

e) jednal-li nemocný proti předpisům o chování nemocných a dozoru nad nimi nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,

f) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,

g) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může být provedeno toliko v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena neschopnost k výkonu služby (pracovní neschopnost).

(3) Ustanovení § 92, odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb. a § 13 zákona ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i o zaopatření délesloužících, zůstávají nedotčena.