(1) Za rodinné příslušníky podle tohoto zákona se pokládají, žijí-li ve společné domácnosti s účastníkem:

(2) Za rodinné příslušníky se dále pokládají, jsou-li výživou převážně odkázáni na účastníka,

(3) Podmínka společné domácnosti se pokládá za splněnou i tehdy, žijí-li manželka (manžel) nebo děti odděleně z důvodů plynoucích z vojenské služby, vzhledem k výchově dětí nebo bytové tísni nebo z důvodů zdravotních, hospodářských, vzdělávacích anebo z podobných závažných důvodů.

a) manželka (manžel),

b) družka (druh), pokud v den nápadu dávky žila s účastníkem ve společné domácnosti již alespoň šest měsíců,

c) děti manželské i nemanželské, pastorci a osvojenci do dokonaného 16. roku,

d) děti ve věku od 16. do 25. roku, připravují-li se soustavně na budoucí životní povolání studiem nebo jiným školením (výcvikem),

e) děti bez věkového omezení, nemohou-li si pro tělesnou nebo duševní vadu vlastní prací opatřit výživu, nebo je-li na ně vypláceno výchovné.

a) rodiče, prarodiče, tchán, tchýně,

b) schovanci, sourozenci a vnuci za podmínek uvedených v odstavci 1, písm. c) až e), jestliže v den nápadu dávky žili s účastníkem ve společné domácnosti již alespoň šest měsíců,

c) sestra nebo dcera účastníka, vede-li mu domácnost a žila-li s ním v den nápadu dávky ve společné domácnosti již alespoň šest měsíců,

d) rozvedená manželka (manžel), má-li k ní manžel vyživovací povinnost.