(1) Vojenská správa může podle směrnic, které vydá ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem financí, výjimečně poskytovat dávky vojenské nemocenské péče těmto osobám, nejsou-li pojištěny pro případ nemoci a mateřství podle zákona o národním pojištění:

(2) Vojenská správa poskytuje vojenskou nemocenskou péči nebo jednotlivé její dávky osobám povolaným k osobním úkonům, které se stanou příslušníky branné moci a u nichž to vyžaduje povaha konaných úkonů. Na tyto osoby se nevztahují předpisy o národním pojištění nemocenském. O rodinných příslušnících těchto osob platí ustanovení § 55. Podrobnosti stanoví ministr národní obrany nařízením.

a) důstojníkům a rotmistrům z povolání, jakož i čekatelům na dovolené bez platu,

b) osobám, kterým byly přiznány zaopatřovací požitky nebo příspěvek na výživu podle § 49 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích,

c) osobám, kterým byl přiznán dar z milosti, protože dříve konaly vojenskou službu,

d) osobám, kterým byl podle zákona č. 76/1922 Sb. přiznán jen přídavek za zranění podle jeho §§ 66 až 73,

e) legionářům a účastníkům národního boje za osvobození,

f) vojenským invalidům, kteří nedostávají vojenské zaopatřovací platy a byli přijati pro svoji nemajetnost a neschopnost k výdělku do vojenské invalidovny nebo do domova pro přestárlé opuštěné legionáře,

g) osobám dostávajícím vojenské vysokoškolské stipendium, nevztahují-li se na ně ustanovení zákona o národním pojištění o dávkách rodinných příslušníků z pojištění pro případ nemoci a mateřství a nejsou-li ani rodinnými příslušníky podle § 2,

h) rodinným příslušníkům (§ 2) osob uvedených pod písm. a) až g), jde-li o případy hodné zvláštního zřetele,

ch) příslušníkům cizích armád služebně přiděleným na území Československé republiky a jejich rodinným příslušníkům tam dlícím, je-li poskytována obdobná péče v cizím státě československým občanům, nebo byl-li převzat závazek k poskytování nemocenské péče.