(1) Účast na vojenské nemocenské péči vzniká dnem, kdy byly splněny všechny předpoklady ji podmiňující a zaniká dnem, kterým pomine kterýkoli z nich.

(2) Nárok na jednotlivé dávky vojenské nemocenské péče náleží, jestliže skutečnosti podmiňující nápad dávky nastaly v době účasti na vojenské nemocenské péči nebo nejpozději do šesti týdnů od jejího zániku. Dávky napadlé po zániku účasti na vojenské nemocenské péči nenáležejí osobám, které mají nárok na dávky nemocenského pojištění podle zákona o národním pojištění nebo na zaopatření podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce.

(3) Po dobu, po kterou má účastník nárok na dávky vojenské nemocenské péče, trvá nárok na dávky též pro jeho rodinné příslušníky.