(1) Zestátněním nabývá stát vlastnictví k majetkové podstatě ústavu, jako jsou zejména budovy a jiné nemovitosti a jejich příslušenství a jiná zařízení, počítajíc v to všechny věci movité i práva (licence, známky, vzorky, vodní práva a pod., směnky, cenné papíry, vkladní knížky, hotovosti a pohledávky), pokud slouží nebo jsou určeny k provozu ústavu, i když náleží někomu jinému než vlastníku ústavu.

(2) Ministr zemědělství může vyjmouti ze zestátnění jednotlivé majetkové kusy a majetkové soubory nebo práva, pokud jich není nezbytně třeba k provozu zestátněného ústavu, a ponechati je dosavadnímu vlastníku, při čemž mu může uložiti podmínky, zejména podmínku, že do stanovené lhůty zřídí ve prospěch státu služebnost nebo užívací právo, potřebné k provozování zestátněného ústavu.

(3) O rozsahu zestátnění podle odstavce 1 rozhoduje ministr zemědělství v dohodě s ministrem financí, a to pokud jde o ústavy svazků lidové správy, po slyšení příslušného krajského národního výboru, a u ústavů, které byly dosud ve vlastnictví příslušného Jednotného svazu zemědělců, po slyšení tohoto svazu.