(1) Zaměstnanci, kteří v rozhodné době konali činnou službu vojenskou a jejichž pracovní poměr byl podle příslušných předpisů zachován po dobu této služby, mají nárok na příspěvek, který by jim jinak příslušel. Zaměstnancům, kteří v této době konají činnou službu vojenskou delší tří měsíců a nemají rodinných příslušníků, jimž by příslušel v rozhodné době nárok na státní příspěvek vyživovací, se však krátí příspěvek o 1/6 za čtvrtý a každý další plný měsíc trvání vojenské služby v rozhodné době.

(2) Zaměstnanci, kteří v rozhodné době nemohou skutečně vykonávati práci pro důležitou příčinu, týkající se jejich osoby, již nezpůsobili úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc nebo úraz, anebo pro příčinu, jsoucí na straně zaměstnavatelově, a zaměstnanci, kteří s předchozím souhlasem zaměstnavatele skutečně nevykonávali práci z jiné důležité příčiny, mají nárok na příspěvek, který se však krátí o 1/12 za čtvrtý a každý další plný měsíc zameškání práce v rozhodné době. Ustanovení předchozí věty neplatí pro případy, kdy zaměstnanec nemůže skutečně vykonávati práci proto, že byl přidělen k jinému zaměstnavateli podle dekretu presidenta republiky ze dne 1. října 1945, č. 88 Sb., o všeobecné pracovní povinnosti, nebo proto, že se účastnil u jiného zaměstnavatele kampaňových prací se souhlasem dosavadního zaměstnavatele, u něhož zůstal v pracovním poměru.

(3) Doba placené dovolené na zotavenou se pokládá za dobu skutečného konání práce.

(4) Doba, kterou zaměstnanec v rozhodné době zameškal účastí na hromadné pomocí v zájmu celku (t. zv. pracovní brigádě), se považuje za dobu skutečného konání práce, pokud nepřesahuje 1 měsíc. Přesahuje-li účast na této pomoci v rozhodné době 1 měsíc, přísluší zaměstnanci vůči zaměstnavateli, u něhož se tato pomoc konala, za každý den jejího trvání v rozhodné době 1/200 příspěvku; o částku takto vypočtenou se krátí příspěvek, na nějž má zaměstnanec nárok vůči zaměstnavateli, u něhož zameškal práce účastí na hromadné pomoci v zájmu celku.