(1) Za veřejného spotřebitele se považují:

(2) Veřejní spotřebitelé, uvedení v odstavci 1, mohou obdržeti textilní zboží a obuv z veřejného sektoru teprve tehdy, potřebují-li toto zboží k plnění úkolů ve veřejném zájmu (zboží inventární, zboží poskytované zaměstnancům jako naturální příděl na základě jejich služebně-právního nároku a zboží, které jim obstarávají pro stejnokroje, jež jsou podle předpisů povinni nositi ve službě).

a) úřady, ústavy, podniky a fondy státní a státem spravované,

b) veřejnoprávní korporace, veřejné ústavy a fondy, jakož i ústavy a fondy jimi spravované,

c) církevní instituce a instituce náboženských společností, pokud se týče potřeb pro bohoslužebné účely a na vnitřní vybavení ústavů,

d) soukromé ústavy, jejichž provoz je udržován ve veřejném zájmu (léčebné ústavy, ozdravovny, chorobince, starobince, útulky a jiné sociální a charitativní instituce),

e) národní podniky, pokud jde o potřebu textilního zboží pro ubytování, léčebné a sociální účely,

f) hasičské sbory (z povolání, dobrovolné a závodní),

g) odborné školy pro ženská povolání a základní odborné školy, pokud se týče textilního zboží pro vyučovací účely,

h) divadla ve správě veřejných spotřebitelů pod a) a b) uvedených a divadla ochotnická, pokud nejde o tkaniny pro kostymní a oblekové potřeby nebo pracovní a vycházkovou obuv,

i) státní film kromě tkanin na kostymní a oblekové potřeby a pracovní a vycházkovou obuv.