1. Pro zrušení pracovního poměru zaměstnanců, kteří jsou soukromými zaměstnanci ve smyslu zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., platí ustanovení tohoto zákona.

2. Pro všechny ostatní zaměstnance jest výpovědní lhůta tato:
2 týdny, byl-li zaměstnanec zaměstnán v témže podniku kratší dobu než 3 roky,
3 týdny, byl-li zaměstnanec zaměstnán v témže podniku od 3 do 5 let a
4 týdny, byl-li zaměstnanec zaměstnán v témže podniku přes 5 roků.
Výpověď budiž dána tak, aby pracovní poměr končil koncem kalendářního měsíce.

3. Zkušební doba nesmí býti sjednána na dobu delší než jeden měsíc a nesmí býti prodloužena. Ujednání o délce zkušební doby se má státi písemně a pracovní poměry sjednané na zkoušku mohou býti stranami kdykoliv rozvázány.

4. Služební poměr uzavřený na určitou dobu končí uplynutím této doby; je-li v něm dále pokračováno, vzniká pracovní poměr bez určení času.

5. Předpisy o předčasném zrušení pracovního poměru nejsou těmito ustanoveními dotčeny. Zrušení pracovního poměru jest v každém případě předem projednati se závodním zastupitelstvem zaměstnanců. Při tom nutno dbáti předpisů o řízení práce, zejména pokud jde o souhlas okresního úřadu ochrany práce, jehož je potřeba ke zrušení pracovního poměru.