(1) Kmenové jmění národního podniku rovná se součtu bilančních hodnot jeho investic a trvale nutných zásob. Výjimky z této zásady povoluje a přiměřenost rozsahu trvale nutných zásob určuje pro jednotlivé průmyslové obory, po případě pro národní podniky, věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí, přihlížeje při tom k hospodářské odůvodněnosti.

(2) Věcně příslušný ministr v dohodě s ministrem financí schvaluje na návrh ústředního orgánu znárodněného průmyslu (§ 19 dekretu č. 100/1945 Sb. a § 16 dekretu č. 101/1945 Sb.) výši kmenového jmění jednotlivých národních podniků se zřetelem na ustanovení odstavce 1 a podle rozpočtu národního podniku, přihlížeje při tom k jeho účetní závěrce za právě uplynulý účetní rok. Směrnice pro vypracování návrhů na stanovení výše kmenového jmění vydá věcně příslušný ministr.

(3) Úprava kmenového jmění podle odstavců 1 a 2 se provede podle ustanovení §§ 3 a 4.