6. (a) Do 1. ledna 1949 nevstoupí v účinnost ustanovení článku XIII, pokud jde o dovozní omezení, prováděná kteroukoli smluvní stranou podle článku XII k zabezpečení její zahraniční finanční situace a platební bilance, ani ustanovení odstavce 1 článku XI a článku XIII, pokud jde o vývozní omezení prováděná kteroukoli smluvní stranou z téhož důvodu, s výhradou, že se souhlasem SMLUVNÍCH STRAN může býti tato lhůta prodloužena o taková další údobí, jaká tyto STRANY stanoví pro kteroukoli smluvní stranu, jejíž zásoba směnitelných měn nedostačuje k tomu, aby mohla splniti výše uvedená ustanovení.

(b) Jestliže se nějaké opatření, učiněné smluvní stranou za okolností, o kterých se zmiňuje pododstavec (a) tohoto odstavce, dotýká obchodu některé jiné smluvní strany do té míry, že tato strana považuje za nezbytné domáhati se, aby bylo použito ustanovení článku XII, musí smluvní strana, která učinila ono opatření, jakmile dotčená smluvní strana o to požádá, zahájiti s ní bezodkladně poradu za účelem takové úpravy, aby se dotčená smluvní strana nemusela domáhati použití zmíněných ustanovení, a budou-li uplatněny zvláštní okolnosti, jež by to odůvodňovaly, musí smluvní strana suspendovati ono opatření po dobu patnácti dnů.