(1) Isolace se provádí zpravidla v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu. Okresní národní výbor může však povoliti isolaci v bytě, je-li zabezpečeno, že budou zachovány podmínky uvedené v odstavcích 2 a 3.

(2) Isolace musí býti provedena tak, aby nemocný nepřišel do styku s jinými osobami a aby bylo zamezeno další rozšíření přenosné nemoci. Přístup k nemocnému mají pouze osoby, které ho ošetřují, a osoby uvedené v § 6, odst. 1. Dále může býti povolen přístup k nemocnému též duchovnímu a výjimečně rodinným příslušníkům nemocného a jiným osobám, jejichž styku s nemocným vyžaduje vyřízení neodkladných věcí. Tyto osoby musí zachovávati všechna nutná opatření proti dalšímu šíření nemoci.

(3) Osoba podezřelá z nemoci nebo nákazy nesmí býti isolována v téže místnosti s nemocným. Uzná-li to úřední lékař za přípustné, mohou býti isolovány v téže místnosti osoby podezřelé z nákazy společně s osobami podezřelými z nemoci.

(4) Nedodržuje-li nemocný, podezřelý z nemoci nebo osoby, které s nimi přicházejí do stálého styku, isolaci nařízenou v bytě, nebo chovají-li se tak, že vznikne nebezpečí rozšíření nemoci, nařídí okresní národní výbor jejich isolaci v nemocnici nebo jiném vhodném ústavu.

(5) Převoz osob stižených nemocemi uvedenými v § 1, odst. 1, písm. A, č. 1 až 7, 10, 13, 14, 17, 22, 23, 24, 26, 28 a 30 a osob podezřelých z těchto nemocí do nemocnice se může provésti pouze vozy k tomu účelu zvláště určenými.