(1) Hlášením jest povinen:

(2) Hlášení podle odstavce 1 jest povinen učiniti též každý veterinář, který se dověděl při výkonu svého povolání, že někdo onemocněl nebo je podezřelý z onemocnění papouščí nemocí, Bangovou nemocí, intoxikací nebo infekcí z poživatin, paratyfem, snětí slezinnou, trichinosou, tularemií, vozhřivkou, zvířecí encefalomyelitidou, vzteklinou nebo byl kousnut vzteklým nebo ze vztekliny podezřelým zvířetem.

(3) Hlášení jest podati pro každý jednotlivý případ do 24 hodin od zjištění skutečností uvedených v odstavci 1, písm. c). Způsob hlášení stanoví ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním listě republiky Československé.

(4) Hlášení podle odstavců 1 až 3 je třeba učiniti zároveň okresnímu národnímu výboru a státnímu obvodnímu (obecnímu, městskému) lékaři, příslušným podle místa pobytu (úmrtí) osoby onemocnělé, podezřelé z onemocnění přenosnou nemocí nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky. Ve městech s vlastním statutem nebo se zřízeným magistrátem se učiní hlášení jen příslušnému orgánu národního výboru. Hlášení přenosných nemocí u osob, které jsou v nemocničním ošetření, je třeba podati též orgánům příslušným podle místa posledního pobytu nemocného před přijetím do nemocnice.

(5) Osoby uvedené v odstavci 1 jsou povinny hlásiti každou změnu bytu nebo místa pobytu nemocného, z nemoci podezřelého nebo osoby vyměšující choroboplodné zárodky, pokud se mohly při výkonu své činnosti o těchto okolnostech dověděti, jakož i jejich přijetí a propuštění z ústavu. Byla-li osoba stižená přenosnou nemocí propuštěna z ústavního ošetření, je v hlášení uvésti, zda je vyléčena, nebo že již nevyměšuje zárodky bakteriálních infekcí.

a) v léčebných, ošetřovacích a jim podobných ústavech, poradnách a ambulatoriích vedoucí lékař nebo lékař, který jej zastupuje,

b) ve výchovných, kárných, vězeňských a jim podobných ústavech ústavní lékař, a není-li ho, ošetřující lékař,

c) jinak každý lékař, který zjistil nemoc, podezření z nemoci, vyměšování choroboplodných zárodků nebo úmrtí na přenosnou nemoc.