(1) Pro likvidaci ústavů (nositelů pojištění) uvedených v § 1, odst. 2 platí, pokud v dalším není stanoveno jinak, tato ustanovení:

1. Za pojištěnce, kteří v den likvidace byli pojištěni, a za důchodce, kteří v tento den požívali důchodu, vydá se Všeobecnému pensijnímu ústavu úhrada odpovídající nárokům, které by tito pojištěnci a důchodci byli získali, kdyby byli bývali pojištěni u Všeobecného pensijního ústavu po celou dobu započitatelnou podle §§ 12 až 14 pensijního zákona; zbytek jmění se odevzdá k zabezpečení zbývajících nároků podle stanov likvidujícího ústavu (nositele pojištění) příplatkovému ústavu, u něhož jsou splněny podmínky §§ 13 až 28 tohoto zákona, po případě několika takovým příplatkovým ústavům. Pro vydání úhrady Všeobecnému pensijnímu ústavu se za pojištěnce podle předcházející věty považují i soukromí zaměstnanci ve vyšších službách, kteří byli 31. prosince 1946 pojištěním příslušni k náhradním ústavům a dnem 1. ledna 1947 se stali povinnými pojištěním podle zákona č. 44/1947 Sb. V pochybných případech určí příplatkový ústav, na nějž se převede zbytek jmění, ministerstvo sociální péče.

2. Ustanovení pod č. 1 platí též pro osoby, které vystoupily z pojištění přede dnem likvidace, nebyla-li za ně vydána převodní částka podle §§ 113 až 115 pensijního zákona nebo částka podle vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 96 Sb. z roku 1941, o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření), a nebyly-li jejich nároky odbyty ani jiným způsobem. Likvidující ústav (nositel pojištění) odevzdá však Všeobecnému pensijnímu ústavu úhradu jen, jestliže tyto osoby vystoupily z pojištění po 31. prosinci 1928 a v den likvidace byly na živu, bydlely v Československé republice a nepožívaly důchodu.

3. Výši a způsob poskytnutí úhrad, jež budou vydány podle ustanovení č. 1 a 2 Všeobecnému pensijnímu ústavu, určí ministr sociální péče. Při výpočtu se postupuje podle početních podkladů obsažených ve vládním nařízení ze dne 16. ledna 1931, č. 10 Sb., o převodních částkách a početních podkladech Všeobecného pensijního ústavu a ústavů náhradních, ve znění vládního nařízení ze dne 10. dubna 1939, č. 3 Sb. Výše úhrady se určí z úhrnné částky vypočtené podle předpisů uvedených v předchozí větě jednotným procentem, které stanoví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů. Toto procento bude stanoveno podle úhrady nároků ze zákonného pensijního pojištění jměním Všeobecného pensijního ústavu v den likvidace. Úhrada u osob uvedených v č. 2 se přiměřeně sníží vzhledem k pravděpodobnosti jejich opětného vstupu do pojištění podle směrnic, jež vydá ministr sociální péče. Celková úhrada však nesmí činiti méně, než činí úhrn úhradových jistin za zákonnou část důchodů likvidujícího ústavu (nositele pojištění).

4. Od úhrady uvedené pod č. 3 se odečtou částky, které byly podle příslušných předpisů vyplaceny na účet státu, pokud je stát ještě neuhradil, zejména platby podle zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 156 Sb., o přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, zákona ze dne 13. prosince 1945, č. 157 Sb., o jednorázových přídavcích k důchodům z veřejnoprávního sociálního pojištění, zákona ze dne 5. března 1946, č. 47 Sb., o odstranění křivd a o některých ochranných opatřeních v oboru veřejnoprávního sociálního pojištění, nebo zákona ze dne 30. ledna 1947, č. 17 Sb., o uznání nároků získaných u cizozemských nositelů sociálního pojištění; v těchto případech je stát povinen zaplatiti příslušné částky Všeobecnému pensijnímu ústavu. Úhrady se provedou podle možnosti poměrnými díly všech majetkových součástí likvidujícího ústavu (nositele pojištění), oceněných podle směrnic, jež vydá ministerstvo sociální péče. Nemovitosti se ocení podle obecné hodnoty v den likvidace.