Finanční hospodaření komunálních podniků.
[K § 19, odst. 1 a 3 a § 30, písm. d) zákona.]

(1) Počáteční kmenové jmění komunálního podniku se rovná rozdílu majetku a pasiv, vykázaných v zahajovací rozvaze podniku.

(2) Ministerstvo vnitra vydá v dohodě s ministerstvem financí, generálním sekretariátem Hospodářské rady a nejvyšším účetním kontrolním úřadem vyhláškou v Úředním listě směrnice pro oceňování majetkových a kapitálových složek a o sestavování zahajovací rozvahy.

(3) Kmenové jmění komunálního podniku může být zvýšeno buď vkladem v hotovosti nebo začleněním dalších majetkových složek nebo převzetím pasiv komunálního podniku jiným subjektem.

(4) Kmenové jmění komunálního podniku může být sníženo buď odepsáním ztrát nebo bezúplatným vyloučením majetkových složek.

(5) Kmenové jmění komunálních podniků téhož svazku lidové správy může být též souvztažně sníženo a zvýšeno převodem majetkových nebo kapitálových složek mezi nimi.

(1) Reservní fond komunálního podniku se tvoří z přídělů ze zisku až do výše 20% kmenového jmění podle stavu k rozvahovému dni.

(2) Reservní fond slouží k úhradě ztrát.

(1) K úhradě výdajů na investice použije komunální podnik částek rovnajících se odpisům z investic; nestačí-li tyto prostředky, opatří si podnik prostředky na investice úvěrem, a to výlučně u peněžního ústavu pro poskytování investičního úvěru.

(2) Komunální podnik nesmí použít prostředků, určených k účelům investičním, ani přechodně pro účely jiné.

(3) Ministerstvo financí vydá v dohodě s ministerstvem vnitra vyhláškou v Úředním listě směrnice pro financování investic komunálních podniků.

(1) Finanční prostředky pro provozní účely opatřuje si komunální podnik, pokud nevystačí s prostředky vlastními, provozním úvěrem.

(2) Komunální podnik smí být v obchodním spojení pouze s jedním peněžním ústavem poskytujícím provozní úvěry; ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem vnitra povolit výjimku.

(3) Komunální podnik smí bez zvláštního souhlasu národního výboru čerpat provozní úvěr jen do výše stanovené jeho schváleným podnikovým rozpočtem.

(4) Komunální podnik nesmí prostředků, určených k provozním účelům, užít na financování investic s výjimkou přechodného financování investic vlastní výroby.

(5) Komunální podnik je povinen co nejvíce používat placení bez hotových a udržovat hotovosti jen v nejnutnější míře.

(6) Ministerstvo financí vydá v dohodě s ministerstvem vnitra vyhláškou v Úředním listě směrnice pro financování provozu komunálních podniků.

(1) Komunálnímu podniku, jímž národní výbor plní také své správní úkoly a jenž za své služby nebo dodávky ve veřejném zájmu požaduje od osob používajících těchto služeb nebo dodávek nižší úplatu, než kolik činí vlastní náklady podniku na ně, hradí národní výbor rozdíl mezi požadovanou úplatou a skutečnými vlastními náklady ve formě vyrovnávacího příplatku. V takovém případě však je třeba schválení dohlédacího národního výboru (úřadu) jak ke stanovení výše požadované úplaty, tak i ke stanovení výše vyrovnávacího příplatku.

(2) Na účet vyrovnávacího příplatku (odstavec 1) poskytuje národní výbor podle svého rozpočtu komunálnímu podniku předem zúčtovatelné zálohy v pravidelných, nejméně čtvrtletních lhůtách.

(1) Zisk komunálního podniku se rozdělí takto:

(2) Rozdělení čistého zisku podle odstavce 1 se provede nejpozději do 14 dnů po schválení účetní závěrky.

(1) Národní výbor svazku lidové správy, který má více komunálních podniků, vede vyrovnávací účet. Na vyrovnávací účet odvádějí komunální podniky části zisku [§ 45, odst. 1, písm. c)]. Vyrovnávací účet slouží k úhradě části ztrát oněch podniků téhož svazku lidové správy, které vykázaly v tomtéž účetním roce ztrátu přesahující pětinu kmenového jmění, již nelze uhradit z jejich reservního fondu (§ 46). Nestačí-li odvedené částky zisku k úplnému uhrazení ztrát převyšujících jednu pětinu kmenového jmění všech ztrátových podniků, rozdělí se tyto částky mezi ně s přihlédnutím k poměru výše jejich ztrát.

(2) Nevyčerpaný zbytek vyrovnávacího účtu se každoročně odvede do pokladny národního výboru jako zisk komunálních podniků.

(1) Pro vedení podnikového početnictví komunálních podniků platí ustanovení zákona ze dne 16. května 1946, č. 116 Sb., o jednotné organisaci podnikového početnictví, a předpisy vydané podle čl. IV, odst. 2 zákona ze dne 20. července 1948, č. 205 Sb., jímž se mění a doplňují předpisy o zatímní úpravě finančního hospodářství svazků lidové správy a některých jiných osob veřejného práva.

(2) Účetní rok komunálních podniků se kryje s rokem kalendářním. Byl-li komunální podnik zřízen během kalendářního roku, končí se první účetní rok koncem tohoto roku.

a) Jednotnému fondu pracujících (§ 24 dekretu presidenta republiky ze dne 24. října 1945, č. 104 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona ze dne 21. července 1948, č. 188 Sb.) se odvede 10%;

b) reservnímu fondu se přidělí, pokud nečiní již 20% kmenového jmění k rozvahovému dni, podle rozhodnutí národního výboru nejméně 10% a nejvíce 35%;

c) zbytek se poukáže na vyrovnávací účet (§ 47), po případě, má-li svazek lidové správy jen jediný podnik, přímo pokladně národního výboru.