IX. Poznámky k některým značkám.
Značka č. 7—9. Zajištěný bod výškový: Nad čárou číslo bodu černě, pod čárou výška nadmořská u povrchových bodů červeně, u podzemních modře.
Značka č. 10—13. Hraniční čáry a hranice kutacích polí: U vlastních kutišť a dolových měr lemování červenou rumělkou (č. 5), u cizích odlišnou barvou podle kutacích nebo dolových celků.
Značka č. 20—49. Vrtby: Nad kroužkem se píše číslo vrtu a rok vrtání černě; pod kroužkem nadmořská výška červeně, první dobyvatelný nález (dotknutí se stropu), další nálezy, celková hloubka a případně další vhodné údaje (% kovnatosti) černě.
Vrtba dočasně zastavená se přeškrtne tužkou a poznačí se datum zastavení.
Vrtba trvale zastavená (likvidovaná) se přeškrtne křížem čárami tuší.
Značka č. 50—52. Podzemní vrty. Vrchol trojúhelníčku naznačuje směr vrtání. Jako vrty svislé se označují všechny vrty vrtané pod úhlem větším než 45°; u vrtů šikmých, vrtaných pod sklonem menším než 45°, vyznačuje se přímkou od vrcholu trojúhelníčku směr vrtání. Ke značce se připisují tyto údaje: číslo vrtu a rok, úklon (+, —), nadmořská výška, hloubka nálezu a celková délka vrtu. Kladný nález se označí plným trojúhelníkem v barvě nerostu, záporný prázdným trojúhelníčkem.
Značka č. 53—55. Výchoz ložiska se označí barvou hlavního nerostu, u uhlí černě s olemováním barvou sloje. Stejně se označí bezeslojné partie.
Značka č. 69—77. Chodby se ohraničují dvěma čarami ve tvaru podle skutečnosti v měřítku důlní mapy. Čára proti úklonu vrstvy (vrchní bok) se kreslí silněji. U chodeb ražených v úklonu ložiska se kreslí silněji čára levého (západního) boku chodby.
Chodby v hlušině se vybarví červeně (karmín č. 6) — tuší, vodovou nebo pastelovou barvou. Při jednom ložisku se rozliší překopy v nadloží červeně (karmín č. 6) a v podloží modře (ultramarin č. 11). Ve vyvřelých horninách se vybarví fialově (sráž fialová-červenavá č. 8).
U rudných dolů se označují překopy mimo způsob nahoře uvedený ještě olemováním na levé (západní) straně uvnitř značky v barvě příslušného obzoru. Směrné chodby se olemují barvou příslušného obzoru na straně proti úklonu vrstvy nebo ložiska. Uvnitř značky se vyznačí vlnovkou druh těženého nerostu v příslušné barvě nerostu podle tabulky na straně 1127. Po straně do kroužku se vepíše rozbor rudy. Vybarvení chodby barvou obzoru se přeruší v místech, kde je nutno vyznačiti případný jiný nález nerostu.
Značka č. 95—117. Vyrubané plochy se vyšrafují podle značek s označením roku v barvě nerostu. Dobývání sloje na plnou mocnost se vyznačí jako u zn. 98, ale se vzdáleností šraf 2 mm. Porub se základkou se vyšrafuje stejně jako bez základky, označí se však zlomkem, v jehož čitateli se napíše rok porubu a ve jmenovateli druh základky:

pro základku plavenou	P
pro základku sypanou	S
pro základku foukanou	F

Označení jest provedeno příslušnou barvou těženého nerostu. Část porubu založená se oddělí od části, která nebyla zakládána, čarou ve tvaru vlnovky.
Značka č. 105—110 se užívá pro uložení kladenských slojí.
Značka č. 141—142. Lanovky. Lanovka pozemní se označuje silnou čarou s kroužkem ve vzdálenosti 50 m v měřítku důlní mapy. U lanovky visuté se vzdálenost kroužků řídí skutečnou polohou podpěr v měřítku důlní mapy.