(1) Nárok na příspěvek přísluší též domáckým dělníkům a živnostníkům, pokud pracují bez cizích pomocných sil (v dalším jen „domáčtí dělnici“), vůči každému podnikateli, po případě zprostředkovateli domácké práce, pro něhož pracovali.

(2) Příspěvek činí u domáckých dělníků 4% hrubé pracovní odměny (bez příplatku za hotové vydání) dosažené v roce 1949, nejvýše však částku, na kterou by měli nárok, kdyby pracovali jako zaměstnanci.

(3) Domáckým dělníkům, kteří pracovali pro podnikatele, po případě zprostředkovatele domácké práce po celý rok 1949, se zvyšuje příspěvek o Kčs 150.— za každé dítě, za které mají nárok na rodinný přídavek, dosahuje-li jejich příspěvek vypočtený podle odstavce 2 částky uvedené v § 3. Nedosahuje-li příspěvek této částky, vypočte se zvýšení za dítě podle poměru dosaženého příspěvku k příslušné částce příspěvku uvedené v § 3.

(4) Domáckým dělníkům, kteří nepracovali po celý rok 1949, přísluší poměrná část zvýšení příspěvku za dítě, stanoveného v předchozím odstavci, která odpovídá poměru doby, po kterou byla práce konána, k době celého roku.

(5) Nemohl-li domácký dělník vykonávati práci pro nemoc, připočte se ke hrubé pracovní odměně (odstavec 2) za každý týden trvání nemoci částka odpovídající odměně, kterou by obdržel, kdyby pracoval. Tato částka se rovná průměrné týdenní odměně dosažené v posledních třech měsících před onemocněním, po případě v kratší době, po kterou domácký dělník před onemocněním pracoval. Počet týdnů, za které se zvyšuje částka podle první věty, nesmí přesahovati dobu, po kterou domácký dělník v roce 1949 pracoval; činí však 4 týdny, nepracoval-li v roce 1949 vůbec nebo pracoval-li jen po dobu kratší 4 týdnů.

(6) Ustanovení § 1, odst. 1 a §§ 2, 11 a 12 platí obdobně.

(7) Zprostředkovatelé domácké práce mají vůči podnikateli domácké práce nárok na náhradu částek, které vyplatili na příspěvcích podle této vyhlášky.