(1) Zaměstnanci, kteří konají v roce 1949 činnou službu vojenskou a jejichž pracovní poměr je zachován po dobu konání této služby, mají nárok na příspěvek, který by jim jinak příslušel. Přesahuje-li však doba konání vojenské služby v roce 1949 6 měsíců, snižuje se zaměstnancům pokud nemají rodinných příslušníků, kteří mají nárok na státní příspěvek vyživovací, příspěvek o 1/12 za každý další plný měsíc trvání vojenská služby v roce 1949.
(2) Zaměstnanci, kteří v roce 1949 nemohli skutečně vykonávati práci pro důležitou příčinu, týkající se jejich osoby, již nezpůsobili úmyslně nebo hrubou nedbalostí, zejména pro nemoc nebo úraz, anebo pro příčinu jsoucí na straně zaměstnavatelově, a zaměstnanci, kteří s předchozím souhlasem zaměstnavatele skutečně nevykonávali práci z jiné důležité příčiny, mají nárok na příspěvek. Příspěvek se však snižuje o 1/12 za každý plný měsíc, o který doba zameškání práce v roce 1949 přesahuje 6 měsíců. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na případy uvedené v § 6, odst. 2.
(3) Doba placené dovolené na zotavenou se pro účely této vyhlášky pokládá za dobu skutečného konání práce.