A. Výpočet podílu na čistém zisku:
I.
U národních podniků je základem pro výpočet podílu na čistém zisku zisk podniku za uplynulý účetní rok vykázaný ve výsledovce sestavené podle ustanovení §§ 22 a 23 vládního nařízení ze dne 5. listopadu 1946, č. 205 Sb., kterým se stanoví jednotné účetní zásady, a schválené příslušným orgánem.
Od zisku zjištěného podle odstavce 1 se odečtou výběry z reservního fondu, pokud jich bylo použito k provozním účelům, jakož i subvence.
Zisk takto zjištěný se zvýší o položky, které jej sice formálně zkracují, ale které materiálně jsou částí čistého zisku jako na př. dotace reservnímu fondu a převod ztrát z minulých účetních let, pokud zkracují čistý zisk, a podobně.
II.
U podniků (závodů), které nejsou národním podnikem ani jeho částí a které vedou řádné obchodní knihy, je základem pro výpočet podílu na čistém zisku základ pro vyměření daně výdělkové (všeobecné nebo zvláštní). Od tohoto základu se odečtou dále uvedené položky, pokud se tak již nestalo v bilanci nebo při vyměření daně výdělkové. Při tom je nerozhodné, zda příslušná položka byla skutečně vyplacena či pouze reservována.
Od základu lze odečísti:
III.
U podniků (závodů), které nejsou národním podnikem ani jeho částí a které podléhají všeobecné dani výdělkové, ale nevedou řádné obchodní knihy, jest základem pro výpočet podílu na čistém zisku základ pro vyměření všeobecné daně výdělkové.
IV.
U podniků (závodů), které sice podléhají dani výdělkové, ale tato se vypočítává z jiného základu než z ryzího výtěžku (na př. podniky platící minimální daň, družstva a podobně), jakož i u podniků (závodů), které nepodléhají, dani výdělkové, nutno sestaviti zvláštní bilanci pro zjištění čistého zisku, při čemž jest vycházeti zejména při posouzení odpočitatelnosti jednotlivých položek z daňových předpisů o dani výdělkové a těchto směrnic.
V.
Při připoutání pojmu „čistý zisk“ k základu pro vyměření daně výdělkové po odečtení stanovených položek, přesunuje se prakticky otázka stanovení základu pro výpočet podílu do vyměřovacího řízení před finančními úřady a tím se odlehčí rozhodčím komisím, které by jinak musely řešiti složité účetnické spory. Prakticky tato úprava znamená, že jednotný fond pracujících obdrží od správy závodu po sestavení daňového přiznání (daňové bilance) ihned zálohu na podíl, odpovídající tomuto přiznanému základu a konečné vyúčtování bude provedeno po pravoplatném stanovení základu pro vyměření daně výdělkové finančními úřady a pravoplatném vyměření daně výdělkové. Poněvadž výdělková daň ze zisku běžného roku jest odpočitatelnou, ať byla skutečně vyměřena a zaplacena, či pouze reservována, nutno dbáti toho, aby táž daň nebyla odpočítávána dvakrát. Vytvoří-li podnik reservu daně výdělkové, musí býti při konečném stanovení podílu k základu připočtena reserva a odečtena vyměřená daň. Daň výdělkovou lze odečísti vždy jen ze základu, jehož se daň týká. Proto daň, která byla zúčtována jako režie podniku, ale netýká se zisku za běžný rok, musí býti k základu připočtena.
I.
U národních podniků je základem pro výpočet podílu na čistém zisku zisk podniku za uplynulý účetní rok vykázaný ve výsledovce sestavené podle ustanovení §§ 22 a 23 vládního nařízení ze dne 5. listopadu 1946, č. 205 Sb., kterým se stanoví jednotné účetní zásady, a schválené příslušným orgánem.
Od zisku zjištěného podle odstavce 1 se odečtou výběry z reservního fondu, pokud jich bylo použito k provozním účelům, jakož i subvence.
Zisk takto zjištěný se zvýší o položky, které jej sice formálně zkracují, ale které materiálně jsou částí čistého zisku jako na př. dotace reservnímu fondu a převod ztrát z minulých účetních let, pokud zkracují čistý zisk, a podobně.
II.
U podniků (závodů), které nejsou národním podnikem ani jeho částí a které vedou řádné obchodní knihy, je základem pro výpočet podílu na čistém zisku základ pro vyměření daně výdělkové (všeobecné nebo zvláštní). Od tohoto základu se odečtou dále uvedené položky, pokud se tak již nestalo v bilanci nebo při vyměření daně výdělkové. Při tom je nerozhodné, zda příslušná položka byla skutečně vyplacena či pouze reservována.
Od základu lze odečísti:
III.
U podniků (závodů), které nejsou národním podnikem ani jeho částí a které podléhají všeobecné dani výdělkové, ale nevedou řádné obchodní knihy, jest základem pro výpočet podílu na čistém zisku základ pro vyměření všeobecné daně výdělkové.
IV.
U podniků (závodů), které sice podléhají dani výdělkové, ale tato se vypočítává z jiného základu než z ryzího výtěžku (na př. podniky platící minimální daň, družstva a podobně), jakož i u podniků (závodů), které nepodléhají, dani výdělkové, nutno sestaviti zvláštní bilanci pro zjištění čistého zisku, při čemž jest vycházeti zejména při posouzení odpočitatelnosti jednotlivých položek z daňových předpisů o dani výdělkové a těchto směrnic.
V.
Při připoutání pojmu „čistý zisk“ k základu pro vyměření daně výdělkové po odečtení stanovených položek, přesunuje se prakticky otázka stanovení základu pro výpočet podílu do vyměřovacího řízení před finančními úřady a tím se odlehčí rozhodčím komisím, které by jinak musely řešiti složité účetnické spory. Prakticky tato úprava znamená, že jednotný fond pracujících obdrží od správy závodu po sestavení daňového přiznání (daňové bilance) ihned zálohu na podíl, odpovídající tomuto přiznanému základu a konečné vyúčtování bude provedeno po pravoplatném stanovení základu pro vyměření daně výdělkové finančními úřady a pravoplatném vyměření daně výdělkové. Poněvadž výdělková daň ze zisku běžného roku jest odpočitatelnou, ať byla skutečně vyměřena a zaplacena, či pouze reservována, nutno dbáti toho, aby táž daň nebyla odpočítávána dvakrát. Vytvoří-li podnik reservu daně výdělkové, musí býti při konečném stanovení podílu k základu připočtena reserva a odečtena vyměřená daň. Daň výdělkovou lze odečísti vždy jen ze základu, jehož se daň týká. Proto daň, která byla zúčtována jako režie podniku, ale netýká se zisku za běžný rok, musí býti k základu připočtena.
1. zvláštní daň výdělkovou ze zisku účetního roku s přirážkami (všeobecná daň výdělková jest podle zákona o přímých daních odpočitatelnou od daňového základu),
2. dary, podpory a jiná bezúplatná věnování, pokud souvisí s provozem podniku a k jejichž poskytnutí dala závodní rada souhlas a pokud za platnosti zákona č. 244/1948 Sb. o státní mzdové politice jsou přípustny (§ 10),
3. služební požitky zaměstnanců, i když nejsou odpočitatelnou položkou podle zákona o přímých daních č. 76/1927 Sb., bez omezení uvedeného v § 55, po případě § 78, písm. j) uvedeného zákona, ve znění novely č. 226/1936 Sb.,
4. platy společenským orgánům a to do výše odpovídající mzdě (platu) zaměstnance vykonávajícího rovnocennou prací [§ 78, písm. i) uvedeného zákona],
5. subvence,
6. výlohy spojené s úředně nařízeným přesídlením podniku či závodu.
B. Přechodná ustanovení.
I.
V závodech, kde v roce 1948 byly zákonné předpoklady pro zřízení závodního zastupitelstva, ale toto z jakéhokoli důvodu zřízeno nebylo, jest správa závodu povinna odvésti jednotnému fondu pracujících 10% podíl z čistého zisku za rok 1947.
II.
Podniky (závody), které byly znárodněny s účinností od 1. ledna 1948, posuzují se při stanovení základu pro výpočet podílu na čistém zisku za rok 1947 za jiné než národní podniky (závody).
I.
V závodech, kde v roce 1948 byly zákonné předpoklady pro zřízení závodního zastupitelstva, ale toto z jakéhokoli důvodu zřízeno nebylo, jest správa závodu povinna odvésti jednotnému fondu pracujících 10% podíl z čistého zisku za rok 1947.
II.
Podniky (závody), které byly znárodněny s účinností od 1. ledna 1948, posuzují se při stanovení základu pro výpočet podílu na čistém zisku za rok 1947 za jiné než národní podniky (závody).