(2) Za veřejného spotřebitele se považují:

a) úřady, ústavy, podniky a fondy státní a státem spravované,

b) veřejnoprávní korporace, veřejné ústavy a fondy, jakož i ústavy a fondy jimi spravované,

c) církevní instituce a instituce náboženských společností, pokud se týče potřeb pro bohoslužebné účely, předpisová roucha a na vnitřní vybavení ústavů,

d) léčebné ústavy, ozdravovny, chorobince, starobince, útulky a jiné sociální a charitativní instituce, jejichž provoz je udržován ve veřejném zájmu,

e) Československé hotely, národní podnik a Slovenské hotely, národní podnik, pokud jde o potřebu textilního zboží pro ubytovací účely,

f) hasičské sbory (z povolání, dobrovolné a závodní),

g) odborné školy pro ženská povolání a základní odborné školy, pokud se týče textilního zboží pro vyučovací účely,

h) Státní film, divadla ve správě veřejných spotřebitelů uvedených pod a) a b), divadla ochotnická, pokud nejde o tkaniny pro kostymní a oblekové potřeby nebo pracovní a vycházkovou obuv