Způsob převzetí a vypořádání.
A. Dluhy emisní.
B. Dluhy neemisní.

(1) Dnem 1. ledna 1949 stávají se státními dluhopisy
Za komunální dlužní úpisy ve smyslu tohoto zákona se považují také bankovní dlužní úpisy bývalé „Ústřední banky československých spořitelen“.

(2) Pokud dlužní úpisy, přeměněné na státní dluhopisy (dále jen „dlužní úpisy“), byly vydány na dluhy, které jsou vyloučeny z převzetí a vypořádání státem, bude se postupovati podle obdoby ustanovení § 2, odst. 2, po případě způsobem stanoveným v § 10, odst. 2.

(1) Dluhová služba dlužních úpisů, které byly vydány do konce roku 1945, se koná od 1. ledna 1949 podle předpisů o dluhové službě vnitřního státního dluhu z doby před koncem roku 1945. Ustanovení dlužních úpisů, která upravují dluhovou službu jinak, pozbývají platnosti.

(2) Zálohami, které byly vyplaceny na úroky z těchto dlužních úpisů, dospělé po 31. prosinci 1945, podle § 20, odst. 1, písm. b) dekretu presidenta republiky z 20. října 1945, č. 95 Sb., o přihlášení vkladů a jiných peněžních pohledávek u peněžních ústavů, jakož i životních pojištění a cenných papírů, považují se úroky za příslušnou dobu za vyrovnány. Částku, o kterou bylo takto vlastníkům komunálních dlužních úpisů vyplaceno na úrocích méně, než by jim jinak náleželo, odvede Investiční banka, národní podnik, do státní pokladny.

(3) Sazba úroková, podle které byly vypláceny v letech 1946 až 1948 zálohy na úroky z dlužních úpisů, platí i pro další výplatu úroků.

(1) Dluhová služba dlužních úpisů vydaných po 31. prosinci 1945 se koná i nadále podle dosavadních smluvních podmínek. Pokud úroky jsou splatné dvakrát ročně, vyplácejí se nadále jen jednou ročně, a to vždy tři měsíce po dni prvé úrokové splatnosti v každém roce.

(2) Ministr financí se zmocňuje, aby v době a za podmínek, které určí, nabídl vlastníkům těchto dlužních úpisů výměnu za novou státní půjčku.

(1) Investiční banka, národní podnik, jako právní nástupce peněžních ústavů, které vydaly komunální dlužní úpisy, přeměněné ode dne 1. ledna 1949 na státní dluhopisy [§ 7, odst. 1, písm. b)], odepíše a se státem vyúčtuje zápůjčky, které její právní předchůdci poskytli svazkům lidové správy (po případě bývalým svazkům územní samosprávy) a na jejichž podkladě komunální dlužní úpisy byly vydány.

(2) Pokud by jmenovitá cena komunálních dlužních úpisů, přeměněných ve státní dluhopisy, byla vyšší než odepsaný dlužný kapitál krycích zápůjček, uhradí Investiční banka, národní podnik, státu rozdíl odpisem jiných komunálních zápůjček nebo státními dluhopisy.

(3) K úhradě komunálních dlužních úpisů přeměněných ve státní dluhopisy nelze použíti zápůjček, které jsou vyloučeny z převzetí státem (§§ 2 až 4).

(4) Anuity z krycích zápůjček, splatné před 1. lednem 1949, jdou na vrub dosavadního dlužníka. Úroky z dlužních úpisů splatné před 1. lednem 1949 (zálohy na úroky), jakož i splacení dlužného kapitálu z dlužních úpisů, slosovaných před 1. lednem 1949, jdou na vrub Investiční banky, národního podniku.

(5) Zároveň s dlužným kapitálem budou mezi státem a Investiční bankou, národním podnikem, vyúčtovány a vyrovnány i platy vykonané nebo přijaté na úrokovou službu komunálních dlužních úpisů a odepsaných krycích zápůjček, jakož i jiné závazky a pohledávky, souvisící s jejich dluhovou službou. Toto vyúčtování se provede k 1. lednu 1949.

(1) Neemisní dluhy svazků lidové správy ze zápůjček převezme a vypořádá stát na podkladě přihlášky, kterou věřitel musí podati ve lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení zákona, a jde-li o případy podle § 1, odst. 5, do 30. června 1950, podle vzorce stanoveného směrnicemi ministerstva financí (§ 6, odst. 2). Ministerstvo financí může v případech hodných zvláštního zřetele prominouti následky zmeškání této lhůty.

(2) Přihláška se podává u ředitelství státního dluhu v Praze, na Slovensku u pověřenectva financí.

(3) Nároky věřitelů proti svazkům lidové správy, nepřihlášené podle odstavce 1, zanikají.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí obdobně pro vypořádání neemisních dluhů bývalých zemí České a Moravskoslezské, bývalé země Slovenské a bývalých žup na Slovensku.

(1) Dluh se vypořádá vždy ke dni prvé úrokové splatnosti, která podle dosavadních smluvních podmínek následuje po 31. prosinci 1948.

(2) Úrokové a umořovací splátky (anuity), které zahrnují též dobu před 1. lednem 1949 a které měly býti podle dosavadních smluvních podmínek dosavadním dlužníkem zaplaceny:

(1) Stát vypořádá převzaté dluhy neemisní, po případě zvýšené o úroky podle § 12, odst. 2, písm. b), státními dluhopisy, které vydá ministr financí ve výši k tomu účelu potřebné.

(2) Věřitel je povinen přijmouti tyto dluhopisy jmenovitou cenou místo plnění v hotovosti. Tím zanikají všechna jeho práva i nároky z vypořádané zápůjčky i s příslušenstvím, vyjímajíc případný nárok na anuity, jež jdou na vrub dosavadního dlužníka [§ 12, odst. 2, písm. a)].

(3) Souhrn převzatých dluhů vůči témuž věřiteli se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou tisícem a za takto zjištěnou částku se poskytnou státní dluhopisy. Případný rozdíl se vyplatí v hotovosti.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na převzaté dluhy neemisní, úrokované sazbou nižší než 3 %. Ministerstvo financí rozhodne, jakým způsobem budou takové dluhy vypořádány.

(1) Ke splacení převzatých neemisních dluhů, které pocházejí z doby před 1. listopadem 1945, vydá ministr financí unifikační půjčku, jejíž dluhopisy se věřiteli připíší ve prospěch u Poštovní spořitelny, národního podniku v Praze.

(2) Dluhopisy unifikační půjčky, které byly takto připsány věřiteli ve prospěch, se považují za dluhopisy složené jím do úschovy a přihlášené podle dekretu č. 95/1945 Sb.

(3) Dokud nedojde k jiné úpravě, koná se dluhová služba dluhopisů unifikační půjčky uvedené v odstavci 1 podle předpisů o službě vnitřního státního dluhu z doby před koncem roku 1945. Úrok se vyplácí sazbou

(1) Ke splacení převzatých neemisních dluhů, které pocházejí z doby po 31. říjnu 1945, vydá ministr financí 3% státní půjčku umořitelnou v letech 1960 až 1989, a to v dluhopisech na doručitele po 1.000, 5.000, 10.000, 50.000, 100.000 a 1,000.000 Kčs.

(2) Úroky ze 3% státní půjčky umořitelné v letech 1960 až 1989 se budou vypláceti jednou ročně pozadu vždy dne 16. května, po prvé dne 16. května 1950.

(3) 3% státní půjčka umořitelná v letech 1960 až 1989 bude umořena podle umořovacího plánu, vypracovaného na základě přibližně stejných ročních anuit, a to podle volby finanční správy buď volným nákupem, nikoli však nad jmenovitou cenu, nebo slosováním. Slosování, pokud k němu dojde, bude se konati vždy v březnu; slosovaný kapitál bude vyplacen vždy dne 16. května.

(1) Podle §§ 11 až 15 se vypořádají také zápůjčky, které byly poskytnuty peněžními ústavy svazkům lidové správy (bývalým svazkům územní samosprávy), a které tvoří krytí:

(2) Peněžní ústavy, na které se vztahuje ustanovení odstavce 1, mohou státními dluhopisy, které obdrží od státu při vypořádání zápůjček, poskytnutých svazkům lidové správy, nebo které si jinak opatří, splatiti jimi vydané zástavní listy nebo meliorační nebo bankovní dlužní úpisy nebo komunální dlužní úpisy; jejich vlastníci jsou povinni přijmouti tyto státní dluhopisy místo plnění v hotovosti. O úrokové sazbě těchto státních dluhopisů platí obdobně ustanovení § 14, odst. 3. Podrobnosti upraví ministerstvo financí vyhláškou v Úředním listě, ve které také určí poměr, v jakém se splatí komunální dlužní úpisy, znějící na říšské marky, jakož i den, od kterého se z nich nahradí úrok.

a) dílčí dlužní úpisy vydané svazky lidové správy (zemské a městské půjčky),

b) komunální dlužní úpisy vydané peněžními ústavy, vyjímajíc však komunální dlužní úpisy, uvedené v § 16, odst. 1, písm. b).

a) před 1. lednem 1949 (při placení předem), jdou na vrub dosavadního dlužníka a při vypořádání mezi státem a věřiteli se k nim nepřihlédne;

b) po 31. prosinci 1948 (při placení pozadu), zaplatí stát, který je vypořádá zároveň s dlužným kapitálem, při čemž však úroková sazba nesmí přesahovat 3 1/2 %.

a) 3½%, byly-li převzaté dluhy neemisní úrokovány sazbou 3½% nebo vyšší,

b) 3%, byly-li převzaté dluhy neemisní úrokovány sazbou 3% nebo vyšší, avšak nižší než 3½%.

a) zástavních listů nebo melioračních nebo bankovních dlužních úpisů, vydaných peněžními ústavy, vyjímajíc však bankovní dlužní úpisy bývalé „Ústřední banky československých spořitelen“;

b) komunálních dlužních úpisů, znějících na říšské marky, které vydal v době nesvobody ústav „Landesbank und Girozentrale für das Sudetenland“ (nyní „Zemská banka a žirové ústředí v likvidaci“) v Liberci.