Ustanovení obecná.
Ustanovování.
Výkon úřadu.
Dozor a kárná moc.
Řízení.

(1) Stálého přísežného znalce nebo stálého přísežného tlumočníka (v této části dále jen „znalec“) ustanovuje na žádost nebo z moci úřední krajský soud, v jehož obvodě má znalec bydliště.

(2) Na ustanovení znalcem není právního nároku.

(3) Byl-li znalec ustanoven z moci úřední, musí úřad přijmout.

(1) Znalcem může být ustanoven, kdo:

(2) Ministerstvo spravedlnosti může z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout podmínku československého občanství.

(1) Znalec vykoná před nastoupením úřadu do rukou předsedy soudu nebo soudce jím určeného tuto přísahu:
Tak přísahám.“
,,Přísahám na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení, že budu zachovávat zákony a nařízení a svůj úřad plnit nestranně podle svého nejlepšího vědomí, svědomí a odborného vědění, že ve věcech mně svěřených budu zachovávat tajemství a při veškerém svém jednání budu mít vždy na zřeteli zájmy a prospěch republiky a jejího lidu.

(2) Bydlí-li znalec mimo obvod okresního soudu, který je v sídle krajského soudu, může přísahu vykonat u okresního soudu svého bydliště.

(1) Po složení přísahy se znalci vydá ustanovovací dekret, na němž se vyznačí doba a místo jejího složení.

(2) Jakmile byl znalci dekret vydán, zapíše krajský soud znalce do seznamu.

(1) Znalec je oprávněn vykonávat svůj úřad na celém území státu.

(2) Na žádost úřadů a orgánů veřejné správy nebo stran může být znalec činný i mimo soudní řízení.

(1) Znalec má nárok na náhradu hotových výloh spojených se znaleckým úkonem a na přiměřenou odměnu (znalečné).

(2) Při stanovení odměny se přihlédne k všem okolnostem případu a k povaze odborných znalostí, jež zkoumání znalcovo předpokládalo.

(3) Podrobné předpisy k provedení odstavců 1 a 2 a sazbu odměn vydá vláda nařízením; než se tak stane, platí, po případě jsou použivatelné, dosavadní předpisy a sazby.

a) je československým občanem,

b) je občansky bezúhonný, státně spolehlivý a oddán myšlence lidově demokratického zřízení,

c) vykazuje potřebné znalosti a zkušenosti a je s to úřad znalce náležitě vykonávat.

(1) Znalec se dopouští kárného provinění, jestliže vědomě nebo z nedbalosti porušil povinnosti uložené mu přísahou a úřadem.

(2) Trestnost kárného provinění zanikne, uplyne-li od jeho spáchání jeden rok. Zakládá-li jednání, které je předmětem kárného řízení, skutkovou podstatu soudně trestného činu, nepromlčí se provinění dříve, než nastane promlčení podle trestních předpisů. O přerušení a stavení promlčení platí předpisy o přerušení a stavení promlčení soudně trestných přestupků.

(1) Před rozhodnutím musí být znalci podrobně oznámeno, z čeho je obviněn, a musí být o tom slyšen.

(2) Do rozhodnutí, kterým byla uložena pokuta vyšší než 1.000 Kčs nebo vysloveno zbavení úřadu, může znalec do 15 dnů ode dne doručení podat u krajského soudu stížnost k ministerstvu spravedlnosti.

a) odpadne-li některá z podmínek pro jeho ustanovení nebo zjistí-li se dodatečně, že nebyla splněna;

(1) Krajský soud škrtne znalce ze seznamu:

b) byl-li znalec pro kárný přestupek pravomocným rozhodnutím zbaven úřadu podle § 15;

c) nemá-li už bydliště v jeho obvodě.

(2) Znalec může být ze seznamu škrtnut, prohlásí-li, že se vzdává úřadu.

(3) Byl-li znalec škrtnut podle odstavce 1, písm. a), může do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí podat u krajského soudu stížnost k ministerstvu spravedlnosti.

(1) Krajský soud vykoná každého pátého roku šetření o tom, zda jsou u znalců i nadále splněny podmínky pro jejich ustanovení nebo zda není i jinak třeba znalce škrtnout ze seznamu (§ 18).

(2) Podle výsledku tohoto šetření zařídí krajský soud čeho třeba, aby seznam byl uveden v soulad se skutečným stavem a podle potřeby doplněn.