Zvláštní ustanovení pro stálé přísežné tlumočníky.
(1) Překlad písemnosti z cizí nebo do cizí řeči pořídí stálý přísežný tlumočník (v této části dále jen „tlumočník“) na písemnosti samé nebo spojí překlad s písemností tak, aby neoddělitelnost překladu od přeložené písemnosti byla zabezpečena.
(2) Jde-li o písemnost, kterou s překladem spojit nelze (sbírky zákonů, části vázaných knih a pod.), spojí se s překladem její ověřený opis.
(1) Tlumočník ověří překlad připojením doložky. Doložka musí obsahovat:
b) data úředního opatření, jímž byl tlumočník ustanoven (§ 1), odkaz na složenou přísahu (§ 5) a prohlášení, že překlad úplně souhlasí s přeloženou písemností,
c) datum, kdy byl překlad pořízen,
d) účtované znalečné s odkazy na příslušné položky sazby,
e) podpis a pečeť tlumočníka.
(2) Došlo-li v překladu ke škrtům nebo jinakým opravám, třeba na to v doložce upozornit; škrtnutá slova musí zůstat čitelná.
(3) Doložka musí být napsána v znění českém nebo slovenském; lze k ní připojit doložku stejného obsahu v řeči, z které nebo do které byl překlad pořízen.
(4) Doložka požívá veřejné víry.
§ 24
Krajský soud může, je-li to místními poměry odůvodněno, zmocnit tlumočníka, aby ověřoval správnost opisů listin sepsaných v cizí řeči, jejímž tlumočníkem byl ustanoven. O takovém ověření platí přiměřeně předpisy o ověření opisů listin soudem.
§ 25
Pokud podle platných mezinárodních smluv nebo jiných předpisů je třeba, aby podpis tlumočníkův byl ověřen, a není-li v takovém případě stanoven postup jiný, provede toto ověření krajský soud, jímž byl tlumočník ustanoven. Tím není dotčena nutnost dalšího ověření vyššími úřady nebo orgány.