(1) Pevně zúročitelné cenné papíry, vydané peněžními ústavy do 31. prosince 1945 a podléhající přihlašovací povinnosti podle dekretu č. 95/1945 Sb. (dále jen „staré emise“), se zásadně nahradí novými cennými papíry (dále jen „náhradní emise“). Výjimky z této zásady stanoví ministerstvo financí.

(2) Ministerstvo financí stanoví po slyšení dlužníka vyhláškou v Úředním listě veškeré podmínky náhradních emisí, zejména jejich název, úrokovou sazbu, umořovací plán, po případě dobu oběhu a lhůty, v nichž má býti oběh snižován, případné zvláštní krytí podle příslušných předpisů, a pokud jde o náhradní emise za zástavní listy, znějící na říšské marky, které vydal v době nesvobody ústav „Landesbank und Girozentrale für das Sudetenland“ (nyní Zemská banka a žirové ústředí v likvidaci) v Liberci, také výměnný poměr a dobu, od kdy se z těchto zástavních listů nahradí úrok.

(3) Vyhláškou v Úředním listě může ministerstvo financí po slyšení dlužníka (dlužníků) také stanoviti, že stará emise se nahradí dluhopisy sjednocené státní půjčky, jejichž vlastníkem jest dlužník ze staré emise, nebo že jednotlivé staré emise, vydané týmž dlužníkem, nebo i jednotlivé staré emise, vydané různými dlužníky, se nahradí jednotnou náhradní emisí, a to i když podmínky starých emisí jsou rozdílné nebo mají-li staré emise různé zvláštní krytí.

(4) Na dluhopisy náhradních emisí Investiční banky, národního podniku, se vztahuje ustanovení § 9, odst. 1 zákona ze dne 20. července 1948, č. 183 Sb., o Investiční bance.