Příloha
Jménem republiky Československé
Jménem republiky Československé a Lidové republiky Bulharské byla sjednána tato úmluva se závěrečným protokolem
ÚMLUVA
mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou o spolupráci na poli sociální politiky a správy
President republiky Československé s jedné strany a Presidium Národního shromáždění Lidové republiky Bulharské se strany druhé, vedeni přáním upraviti vzájemný styk na poli sociální politiky a správy v duchu smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi republikou Československou a Lidovou republikou Bulharskou, rozhodli se uzavříti k tomu cíli úmluvu a jmenovali k tomu své zmocněnce, kteří, vyměnivše si své plné moci a shledavše je v dobré a náležité formě, dohodli se na těchto ustanoveních:
Sepsáno ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém i bulharském; obě znění jsou považována za autentická.
Čemuž na svědomí zmocněnci tuto úmluvu podepsali a opatřili svými pečetěmi.
V Sofii dne 11. IX. 1948.
E. ERBAN
L. S.
Z. MITOVSKI
L. S.

(1) Oba státy budou spolupracovati ve všech otázkách a na všech úsecích sociální politiky a správy, zejména k prohloubení sociálního pokroku jak ve svých vlastních zemích, tak i na poli mezinárodním.

(2) K tomu cíli oba státy budou podporovati na poli sociální politiky a správy výměnu zkušeností, všestranné vzájemné poznávání, jakož i spolupráci mezi příslušnými úřady, institucemi, odborovými a jinými organisacemi.

(1) Oba státy budou podporovati - po případě i poskytováním hmotných prostředků - vzájemné návštěvy organisované úřady, institucemi, odborovými a jinými organisacemi na poli sociální politiky a správy.

(2) Oba státy budou podporovati vzájemnou zotavnou péči o děti, mladistvé a pracující, prováděnou státem, odborovými, veřejnoprávními nebo jinými organisacemi; rovněž tak léčebnou péči, zejména v lázních a léčebných místech. K tomu účelu budou též oba státy podporovati budování a rozvoj vlastních i společných zařízení na území druhého státu.

(3) Oba státy se zavazují, že budou navzájem spolupracovati na úkolech mezinárodně sociální služby, týkající se občanů obou států, na příklad při pátrání po nezvěstných, při opatřování dokladů a podávání zpráv, při řešení jednotlivých otázek z oblasti osobních rodinných poměrů atd.

(1) S příslušníky jednoho státu, zaměstnanými na území státu druhého, jakož i s jejich rodinami, bude se zásadně nakládati s hlediska pracovně-právních předpisů toho státu, ve kterém pracují, stejně jako s vlastními příslušníky tohoto státu. Provedení této zásady upraví, pokud se tak ještě nestalo, zvláštní úmluva.

(2) Pro příslušníky jednoho státu, zaměstnané na území státu druhého na podkladě dohody mezi vládami nebo příslušnými správními úřady obou států v určitých podnicích nebo oborech, platí ustanovení odstavce 1 není-li v příslušné dohodě stanoveno jinak.

(1) Poskytnutá pomoc a péče podle článku 5 nebude důvodem, aby druhý stát požadoval náhradu výloh, jestliže pobyt jeho občana v prvním státě trvá již nejméně 5 let.

(2) Požívá-li občan jednoho státu na území státu druhého pomoci a péče podle článku 5 po dobu přesahující nejméně 1 rok, a doba jeho pobytu nečiní ještě 5 let, počítaje od doby, kdy mu byla poskytnuta pomoc či péče, pak může stát pobytu požádati druhý stát o náhradu výdajů za dobu, v níž pomoc nebo péče byla poskytována, pokud převyšuje zmíněnou dobu jednoho roku.

(3) Při stanovení pětiletého pobytu se nepřihlíží k nepřítomnosti způsobené válkou.

(4) Ustanoveními odstavců 1 a 2 není dotčena možnost požadovati náhradu od osoby, které pomoc nebo péče byla poskytována, nebo od osob povinných k alimentaci.

(1) Každý z obou států bude do doby repatriace pečovati o děti a mladistvé ve věku do 18 let občanů druhého státu, zdržující se na jeho území, jejichž rodiče nežijí, jsou nepřítomni nebo nemohou jim zajistiti patřičnou péči nebo existenční podmínky. Výdaje na tuto pomoc a péči nebudou druhým státem požadovány.

(2) Každý stát bude v tříměsíčních obdobích uvědomovati příslušný konsulární úřad druhého státu o rozsahu péče o děti nebo mladistvé, kteří jsou občany druhého státu.

(3) Příslušný konsulární úřad rozhodne, po dohodě s úřady nebo ochrannými činiteli (poručenskými) své země, o době repatriace dětí nebo mladistvých do jejich vlasti.

(4) Náklady repatriace na hranice mateřského státu uhradí stát pobytu.

(1) Písemnosti a úřední úkony potřebné výhradně k provádění této úmluvy, jsou osvobozeny od poplatků a dávek.

(2) Písemnosti vydané v souvislosti s prováděním této úmluvy nepodléhají legalisaci míst diplomatických nebo konsulárních.

(1) Tato úmluva bude ratifikována v době co nejkratší. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze bez odkladu po provedení ratifikace. Úmluva nabude účinnosti prvním dnem měsíce, jenž následuje po výměně ratifikačních listin.

(2) Každý z obou států může vypověděti tuto úmluvu ke konci kalendářního roku alespoň 6 měsíců předem.