Ustanovení o poslancích.
Kárné řízení.
§ 89
Dříve než se poslanci zúčastní poprvé schůze Národního shromáždění, podepíší v jeho kanceláři prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu.
§ 93
Při každé plenární schůzi se vyloží presenční listina, do které se přítomní poslanci podepíší, a která je potvrzením o přítomnosti.
(1) Kárné řízení se zavádí proti poslanci, který
(2) Kárné řízení se zahájí k návrhu předsedovu nebo v případech odstavce 1, č. 2 a 3 též k návrhu uraženého.
§ 95
Ve všech případech kárného řízení musí býti dána poslanci možnost obhajoby.
§ 96
Tresty jsou:
Je možno uložit zároveň několik druhů trestů.
§ 97
Kárné řízení provádí užší předsednictvo Národního shromáždění, které též samo ukládá tresty: písemnou důtku, ztrátu členství ve výboru a ztrátu nároku poslance Národního shromáždění na náhradu nebo její část na dobu nejvýše 1 měsíce a činí návrhy plenární schůzi Národního shromáždění na uložení ostatních trestů.
§ 98
O návrzích užšího předsednictva Národního shromáždění v kárných věcech rozhodne Národní shromáždění prostým hlasováním.
§ 99
Ve všech případech, kde trest ukládá užší předsednictvo Národního shromáždění, má poslanec právo odvolati se do 15 dnů k plenární schůzi Národního shromáždění. Stejné odvolací právo má také uražený, zastaví-li užší předsednictvo kárné řízení.
§ 100
Zahájení kárného řízení i jeho výsledek oznámí předsednictvo Národního shromáždění předsednictvu klubu, jehož je poslanec členem.
(1) Poslanci skládají v první schůzi Národního shromáždění, které se zúčastní, slib (§ 42, odst. 1 ústavy).
(2) Slib skládají poslanci slovem „slibuji“ a podáním ruky předsedajícímu, jenž před tím dá přečísti formuli slibu.
(3) Odepření slibu nebo slib s výhradou mají samy o sobě za následek ztrátu mandátu (§ 42, odst. 2 ústavy), kterou prohlásí předsedající.
(1) Poslanci jsou povinni účastniti se všech jednání a prací Národního shromáždění.
(2) Toto ustanovení se nevztahuje na poslance, kteří jsou členy vlády.
(1) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání nebo prací Národního shromáždění, musí se omluvit. Omluvit se může jen ze závažných důvodů ústně nebo písemně předem u předsedy Národního shromáždění.
(2) Dodatečná omluva se uzná jen tehdy, prokáže-li poslanec překážky, které mu zabránily omluviti se předem a podá-li ji ihned, jakmile tyto překážky pominou.
(3) Brání-li poslanci omluvné důvody, s výjimkou nemoci, zúčastnit se jednání a prací Národního shromáždění na dobu delší než 7 dnů, musí si vyžádati u předsedy Národního shromáždění písemně dovolenou s uvedením a s průkazem omluvných důvodů. Trvá-li nemoc déle než 7 dnů, musí poslanec předložit lékařské vysvědčení.
(4) O udělení dovolené, jakož i o platnosti omluvy rozhoduje užší předsednictvo Národního shromáždění. Proti jeho rozhodnutí může se dotčený poslanec odvolati do 15 dnů k plenární schůzi Národního shromáždění, která rozhodne prostým hlasováním bez rozpravy.
1. se opětovně nezúčastní bez platné omluvy schůzí nebo jiných prací Národního shromáždění jemu uložených;
2. urazí při výkonu mandátu při jednání Národního shromáždění jeho členy nebo jiné ústavní činitele na cti takovým způsobem, který je v rozporu s postavením Národního shromáždění;
3. urazí toto shromáždění nebo jeho orgán při jednání Národního shromáždění.
1. písemná důtka,
2. veřejná důtka,
3. ztráta členství ve výboru nebo v předsednictvu,
4. ztráta nároku poslance Národního shromáždění na náhradu nebo její část (zákon ze dne 25. října 1948, č. 246 Sb., o náhradě poslanců Národního shromáždění).