(1) K zajištění totožnosti musí národní podnik „Sběrné suroviny“, resp. družstvo, připevniti na čerstvých neb solených kůžích hovězích a koňských při jejich převzetí od výrobce známku, na níž musí býti značka národního podniku „Sběrné suroviny“ (družstva), jakož i pořadové číslo kůže. Tato kontrolní známka musí zůstati na kůži až do jejího zpracování. Za kontrolní známku na kůži ručí každý, v jehož skladu kůže je, neb posledně byla uložena. Chybí-li při přejímání kůže předepsaná známka, upozorní na to přejímající dodavatele kůže a učiní o tom ve vyúčtování a propisech vyúčtování příslušný záznam.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí pro prodej poražečem, národním podnikem „Sběrné suroviny“ i kožními družstvy.

(3) Při nákupu čerstvě převzatých tuzemských surových, hovězích a telecích kůží, je kupující povinen odevzdati prodávajícímu vyúčtování podle připojeného vzoru I., z něhož jsou zřejmy: pořadové číslo, druh, vady, váha a cena za 1 kg a úhrnná cena koží. Průpisy tohoto vyúčtování musí býti běžně číslovány a prodávajícím uschovány.

(4) Při každém prodeji tuzemských kůží musí prodávající vyhotoviti závěrečný list podle připojeného vzoru II. Průpisy závěrečných listů musí býti běžně číslovány a prodávajícím uschovány.

(5) Vyhotovení závěrečného listu není nutné, jestliže ve vyúčtování vydaném o prodeji jsou obsaženy všechny v závěrečném listu uvedené znaky prodejních a cenových podmínek a je-li vyúčtování běžně číslováno a prodávajícím uschováno.

(6) Při nákupu surových kůží musí býti učiněna příslušná váhová srážka za mrvu a vlhkost a zapsána ve vyúčtování, v závěrečném listu a ve vlastních váhových záznamech.

(7) Výměna oznámkovaných kůží za jiné je zakázána.