§ 5

Čl. 5

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky nemocenského pojištění tohoto státu, pokud:

§ 6

Čl. 6

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, jakož i jejich oprávnění rodinní příslušníci, kteří s nimi bydlí ve společné domácnosti ve státě nového pracovního místa, mají nárok na dávky z pojištění pro případ mateřství v tomto státě, pokud:

§ 7

Čl. 7

Českoslovenští nebo francouzští státní příslušníci, kteří přesídlí z jednoho smluvního státu do druhého, budou míti nárok na dávky v případě úmrtí na základě zákonodárství československého nebo francouzského, podle státu nového pracovního místa, pokud:

§ 8

Čl. 8

Osoby, kterým byl vyměřen důchod podle této úmluvy na podkladě součtu dob pojištění, mají nárok na věcné dávky pojištění pro případ nemoci a mateřství, jestliže splňují podmínky stanovené zákonodárstvím státu, v němž bydlí; náklady těchto dávek hradí nositelé sociální bezpečnosti státu, v němž tyto osoby bydlí.

§ 9

Čl. 9

§ 1

§ 1

U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří byli pojištěni postupně nebo střídavě v obou smluvních státech v jedné či více soustavách invalidního pojištění, sčítají se doby pojištění získané v těchto soustavách nebo doby uznané v těchto soustavách za rovnocenné dobám pojištění - za podmínky, že se tyto doby nekryjí - a to jak pro nárok na dávky peněžité nebo věcné, tak i pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.

§ 2

§ 2

Peněžité dávky invalidního pojištění se vyměřují podle předpisů zákonodárství, které platilo pro pojištěnce v den prvního lékařského zjištění nemoci nebo úrazu, a poskytuje je nositel příslušný podle tohoto zákonodárství.

§ 3

§ 3

Jestliže však na začátku kalendářního čtvrtletí, v němž nemoc nastala, nebyl invalida - dříve pojištěný v soustavě invalidního pojištění druhého státu - podroben alespoň jeden rok zákonodárství státu, v němž byla nemoc zjištěna, obdrží od příslušného nositele druhého státu peněžité dávky podle zákonodárství tohoto státu. Toto ustanovení neplatí, je-li invalidita následkem úrazu.

§ 10

Čl. 10

Jestliže po zastavení nebo odnětí invalidního důchodu nabude pojištěnec nárok znovu, bude nové dávky poskytovati nositel, který poskytoval důchod původně přiznaný - jestliže lze invaliditu přičítati nemoci nebo úrazu, který byl důvodem pro přiznání tohoto důchodu.

§ 11

Čl. 11

Invalidní důchod se přemění - pokud je toho třeba - ve starobní důchod ve chvíli, kdy budou splněny podmínky, předepsané zákonodárstvím jednoho z obou států, podílejících se na úhradě starobního důchodu. V tomto případě se použije ustanovení oddílu 3.

§ 12

Čl. 12

Nejvyšší správní úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob lékařské a administrativní kontroly invalidů.

§ 13

Čl. 13

§ 1

§ 1

U československých nebo francouzských státních příslušníků, kteří byli postupně nebo střídavě pojištěni v obou smluvních státech v jedné či více soustavách starobního pojištění nebo pojištění pozůstalých (důchody), sečtou se doby pojištění získané v těchto soustavách nebo doby, uznané těmito soustavami za rovnocenné dobám pojištění - za podmínky, že se tyto doby nekryjí - a to jak pro získání nároku na dávky, tak pro zachování nebo opětné nabytí tohoto nároku.

§ 2

§ 2

Jestliže zákonodárství jednoho ze smluvních států stanoví pro přiznání určitých zvýhodněných dávek podmínku, aby doby byly získány v povolání, podléhajícímu zvláštní pojistné soustavě, sečtou se pro přiznání těchto dávek jen doby, získané v příslušné zvláštní soustavě nebo ve zvláštních soustavách druhého státu. Jestliže v jednom ze smluvních států není pro ono povolání zvláštní soustavy, sečtou se nicméně doby pojištění získané v onom povolání v jedné ze soustav uvedených v paragrafu 1 tohoto článku.

§ 3

§ 3

Dávky, o něž se může pojištěnec ucházeti u francouzského nositele, určují se v zásadě tak, že výše dávek, na něž by byl měl pojištěnec nárok, kdyby byl býval úhrn dob uvedených v paragrafu 1 tohoto článku získán ve francouzské soustavě, se snižuje v poměru délky dob získaných v této soustavě.

§ 4

§ 4

Dávky, o něž se může pojištěnec ucházeti u československého nositele, se vyměřují v zásadě - pokud jde o složky nezávislé na době ztrávené v pojištění - tím způsobem, že výše těchto složek vypočtená tak, jako kdyby úhrn dob uvedených v paragrafu 1 byl získán v československé soustavě, se snižuje v poměru délky dob získaných v této soustavě.
Složky důchodu, které se mění s délkou pojištěné doby a vyměřují se výlučně v závislosti na délce doby získané v československé soustavě, se nekrátí.

§ 14

Čl. 14

Nesplňuje-li pojištěnec po sečtení dob uvedených v paragrafu 1 článku 13 současně podmínky předepsané zákonodárstvím obou států, má nárok na důchod v každém zákonodárství v míře, v jaké tyto podmínky splňuje.

§ 15

Čl. 15

Jestliže zákonodárství jednoho ze smluvních států váže přiznání určitých dávek na podmínku bydliště, nelze tyto dávky odpírati československým nebo francouzským státním příslušníkům, bydlí-li v jednom z obou smluvních států.

§ 16

Čl. 16

Při používání paragrafům 3 a 4 článku 13 přihlíží se jen k dobám pojištění platným v soustavě, v které byly získány, a jejichž délka je nejméně jeden rok jak v Československu, tak ve Francii.

§ 17

Čl. 17

Jestliže podle zákonodárství jednoho ze států se dávky vyměřují na podkladě průměrného výdělku za celou dobu pojištění nebo za část této doby, určí se průměrný výdělek sloužící za podklad pro výpočet dávek hrazených tímto státem dohodou mezi nejvyššími správními úřady smluvních států, kromě případu, kdy část doby, rozhodná pro stanovení průměrného výdělku, byla získána zcela v soustavě tohoto státu.

§ 18

Čl. 18

Nechť je bydliště oprávněného v Československu nebo ve Francii, řídí se složky důchodu vypláceného podle zákonodárství jednoho z obou států, pokud jde o ustanovení o výši výdělku a o konkurenci důchodu s výdělkem, zákonodárstvím, podle něhož se tyto složky důchodu vyměřují.
Při tom se nepřihlíží ke složkám důchodů poskytovaným podle soustavy druhého zákonodárství.
Podrobnosti o provádění tohoto článku budou stanoveny správní dohodou.

§ 19

Čl. 19

Proti státním příslušníkům jednoho ze smluvních států nelze použíti ustanovení obsažených v zákonodárství druhého státu, která se týkají pracovních úrazů a nemocí z povolání a omezují nároky cizinců nebo je ruší v důsledku jejich bydliště.

§ 20

Čl. 20

Zvýšení nebo přídavky poskytované k důchodům po pracovních úrazech podle zákonodárství platných v každém z obou smluvních států poskytují se nadále osobám, o nichž jedná článek 19, které přeloží své bydliště z jednoho státu do druhého.

§ 21

Čl. 21

Jestliže zaměstnanec, kterému se dostalo odškodnění za nemoc z povolání v jednom ze smluvních států, bude uplatňovati pro nemoc téhož druhu nároky na odškodnění s hlediska zákonodárství svého nového pracovního místa v druhém státě, musí hlásiti příslušnému nositeli druhého státu dávky a přídavky, které před tím pobíral za tutéž nemoc.
Nositel poskytující nové dávky a přídavky přihlédne k dávkám dřívějším, jako kdyby je byl poskytoval sám.