(1) Stát poskytuje podle dalších ustanovení tohoto zákona registrovaným¹) církvím a náboženským společnostem, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, stanovenou²) úhradu osobních požitků duchovních, působících jako zaměstnanci církví a náboženských společností v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních, jestliže o to církev nebo náboženská společnost požádá.

(2) Tuto povinnost nemají církve a náboženské společnosti, jejichž duchovním byly osobní požitky státem poskytovány ke dni 31. 12. 1989.

(3) Celkový rozsah úhrady podle odstavců 1 a 2 stanoví státní rozpočty České republiky a Slovenské republiky.