(1) Duchovní a kazatelé z povolání (dále jen duchovní) jsou zaměstnanci církve; jejich odbornou způsobilost posuzuje příslušný církevní orgán.

(2) Osobní požitky duchovních poskytuje stát, pokud s jeho souhlasem působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních.