(1) Každé ustanovení (volba, jmenování) duchovního na místo zřízené se státním souhlasem vyžaduje předchozí souhlas státu.

(2) Předchozí státní souhlas se opatřuje takto:

a) při jmenování duchovních vyžádá si státní souhlas příslušný církevní orgán, a to u pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice od krajského národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo náleží, u duchovních III. stupnice od Státního úřadu pro věci církevní a u duchovních IV. stupnice od vlády;

b) při volbě pomocných duchovních a duchovních I. a II. stupnice vyžádá si státní souhlas kandidující duchovní od krajského národního výboru, do jehož obvodu dotyčné uprázdněné místo náleží;

c) při volbě duchovních III. stupnice vyžádá si státní souhlas od Státního úřadu pro věci církevní buď kandidující duchovní sám nebo příslušný církevní orgán;

d) při volbě duchovních IV. stupnice vyžádá ústředí církve státní souhlas od vlády pro všechny kandidáty, kteří byli příslušným církevním orgánem navrženi nebo se sami o volbu ucházejí. Vláda může souhlas odepříti jen z důvodu politických námitek proti osobě kandidátově.

(3) Nevznese-li státní orgán příslušný podle odstavce 2 námitek proti navrženému duchovnímu do 30 dnů, může býti duchovní jmenován, po př. volen. Státní souhlas může býti udělen i více kandidátům najednou.

(4) Provedení volby a její výsledek ohlásí příslušný církevní orgán do 14 dnů státnímu orgánu, který vyslovil souhlas s kandidaturou.