(1) Duchovní působící v duchovní správě jest světský nebo řeholní duchovní (kněz a jáhen), který se souhlasem státu vykonává buď samostatně nebo pomocně duchovní správu v určité církevní obci na místě zřízeném se státním souhlasem.

(2) Duchovní správou se rozumí duchovenská péče o členy pravoslavné církve určité církevní obce, jakož i výkon církevních úkonů z ní plynoucích.

(3) Pomocní duchovní mohou býti ustanoveni, vyžadují-li to potřeby duchovenské péče (rozsáhlost církevní obce, početnost příslušníků církevní obce, pastorace ve veřejných ústavech, na př. v nemocnicích a pod.).