§ 8
Ustanovení o náhradách podle části II. tohoto zákona nelze vztahovat na případy, kdy povaha práce sama způsobuje, že se pracovní místo mění, nebo kde jde o vnější pracovní výkony, které patří k pravidelným pracovním úkolům toho, kdo je koná; zejména nelze považovat za pracovní cestu, koná-li zaměstnanec cestu za účelem výkonu pravidelného zaměstnání a souvisí-li změna pracovního místa s povahou tohoto zaměstnání. Prováděcí předpisy stanoví, zda a pokud lze poskytnouti snížené náhrady.
§ 9
Promlčení.
Nárok na náhrady výdajů podle tohoto zákona zaniká, nebyl-li uplatněn do jednoho roku po té, kdy přestaly skutečnosti, které podmiňují tento nárok.