Manželství.

Vznik manželství.

Práva a povinnosti manželů.

Rozvod.

(1) Manželství se uzavírá souhlasným prohlášením muže a ženy před místním národním výborem, že spolu vstupují v manželství.

(2) Nebude-li toto prohlášení snoubenců učiněno před místním národním výborem, manželství nevznikne.

(1) Manželství se uzavírá před místním národním výborem pověřeným vést matriky pro obvod, v němž má jeden ze snoubenců bydliště.

(2) Ze závažných příčin lze však povolit uzavření manželství před jiným místním národním výborem.

(1) Snoubenci jsou povinni předložit výpisy z rodné matriky a jiné potřebné doklady a prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti, které by uzavření zamýšleného manželství vylučovaly, a že je jim znám zdravotní stav jich obou.

(2) Kdo chce uzavřít manželství nové, je nadto povinen prokázat, že jeho dřívější manželství zaniklo anebo bylo prohlášeno za neplatné.

(3) Je-li opatření potřebného dokladu spojeno s těžko překonatelnou překážkou, lze snoubence zprostit povinnosti doklad předložit.

(1) Ze závažných příčin lze povolit, aby prohlášení snoubence, že vstupuje v manželství, učinil jeho zmocněnec.

(2) Plná moc musí být dána písemně a osoba, s kterou má být manželství uzavřeno, musí být v ní přesně označena; jinak není plná moc platná.

(3) Odvolání plné moci je účinné, jen dozví-li se o něm druhý snoubenec před tím, než učiní prohlášení, že vstupuje v manželství se zmocnitelem.

(1) Manželství nemůže být uzavřeno se ženatým mužem nebo s vdanou ženou.

(2) Neplatnost manželství se zde vysloví z úřední povinnosti.

(3) K výroku o neplatnosti takového manželství nedojde, jestliže dřívější manželství zanikne anebo bude prohlášeno za neplatné.

(1) Manželství nemůže být uzavřeno mezi příbuznými v pokolení přímém, ani mezi osvojitelem a osvojencem, dokud osvojení trvá, ani mezi sourozenci, ani mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými. Ze závažných příčin lze povolit uzavření manželství mezi osobami v přímém pokolení sešvagřenými.

(2) Neplatnost manželství uzavřeného mezi osobami příbuznými nebo mezi osvojitelem a osvojencem se vysloví z úřední povinnosti; o vyslovení neplatnosti manželství osob sešvagřených může žádat kterýkoli z manželů.

(1) Manželství nemůže uzavřít osoba stižená duševní poruchou nebo nedostatečně duševně vyvinutá. Uzavření manželství lze takové osobě povolit, jen je-li její zdravotní stav slučitelný s podstatou a účelem manželství.

(2) O vyslovení neplatnosti manželství může zde žádat kterýkoli z manželů.

(3) K výroku o neplatnosti manželství však nedojde, jestliže duševní porucha již pominula.

(1) Manželství nemůže uzavřít osoba nezletilá. Ze závažných příčin lze povolit uzavření manželství nezletilci staršímu než šestnáct let.

(2) Neplatnost manželství se zde vysloví z úřední povinnosti nebo na žádost kteréhokoli z manželů.

(3) K výroku o neplatnosti takového manželství však nedojde, jestliže manžel, který byl v době uzavření manželství nezletilý, již dovršil osmnáctý rok nebo jestliže manželka již otěhotněla.

(1) Jestliže manželství zaniklo, nelze je již prohlásit za neplatné. Bylo-li však manželství uzavřeno se ženatým mužem nebo s vdanou ženou anebo mezi osobami příbuznými, lze vyslovit jeho neplatnost z úřední povinnosti i po jeho zániku.

(2) Bylo-li řízení o prohlášení manželství za neplatné na žádost manžela již zahájeno, lze neplatnost manželství vyslovit i po smrti manžela druhého.

(3) Po smrti manžela, který podal žádost o prohlášení manželství za neplatné, lze neplatnost vyslovit také tehdy, požádají-li o to jeho potomci.

(1) Manželství prohlášené za neplatné se považuje za neuzavřené.

(2) O poměru manželů ke společnému dítěti a o majetkových poměrech mezi manžely po prohlášení manželství za neplatné platí však přiměřeně ustanovení o poměru rozvedených manželů ke společnému dítěti a o majetkových poměrech mezi manžely rozvedenými.

(1) O podstatných věcech rodiny založené jejich manželstvím rozhodují manželé vzájemnou dohodou. Nedohodnou-li se, rozhodne soud.

(2) K výkonu povolání a ke změně místa zaměstnání nepotřebuje žádný z manželů souhlasu manžela druhého.

(1) Snoubenci mohou při uzavírání manželství před oddávajícím orgánem souhlasně prohlásit, že nadále bude příjmení jednoho z nich jejich příjmením společným.

(2) Ponechají-li si snoubenci svá příjmení dosavadní, prohlásí při uzavření manželství, které z jejich příjmení bude příjmením dětí z tohoto manželství.

(1) Také jednání jen jednoho z manželů při obstarávání obvyklých záležitostí rodiny zavazuje oba manžely rukou společnou a nerozdílnou.

(2) Z důležitých důvodů může však soud na žádost jednoho manžela vyslovit, že jednání druhého manžela nemají tohoto právního následku. Změní-li se poměry, může být takový výrok zrušen.

(3) Proti jiné osobě je vyloučení vzniku společného závazku účinné jen tehdy, je-li jí známo.

(1) Jmění, jehož nabude kterýkoli z manželů v době trvání manželství - vyjma to, čeho nabude dědictvím nebo darem, a to, co slouží jeho osobním potřebám nebo výkonu jeho povolání -, tvoří jeho získaný majetek.

(2) Získané majetky obou manželů jsou majetkem jim společným (zákonné společenství majetkové).

(1) Na žádost kteréhokoli z manželů může soud ze závažných příčin zákonné společenství majetkové zrušit.

(2) Zákonné společenství majetkové zaniká, jakmile je některý z manželů zbaven svéprávnosti.

(1) Jakmile zákonné společenství majetkové zanikne, platí o jmění, které do něho patřilo, přiměřeně ustanovení o spoluvlastnictví.

(2) Podíly manželů jsou si rovny.

(1) Podíl na jmění náležejícím do zákonného společenství majetkového může být rozvedenému manželu, který je vinen rozvodem, na žádost nevinného manžela odňat, jestliže se o nabytí tohoto jmění nepřičinil vůbec, anebo může být snížen, přičinil-li se v míře jen nepatrné. Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, upraví soud jejich podíly na žádost kteréhokoli z nich tak, aby poměr podílů odpovídal tomu, jak se přičinili o nabytí společného jmění.

(2) Při určení míry přičinění přihlédne se i k tomu, zdali některý z manželů osobně pečoval o děti a společnou domácnost.

(3) Bude-li manželství prohlášeno za neplatné a nebylo-li uzavřeno jedním nebo oběma manžely v dobré víře, platí přiměřeně ustanovení předchozích odstavců.

(1) Manželé se mohou dohodnout, že rozsah jmění jim společného bude jiný, než jaký je při zákonném společenství majetkovém. Také správu společného jmění mohou úmluvou upravit jinak, než stanoví zákon. Stejně mohou zákonné společenství majetkové vyhradit až ke dni zániku manželství.

(2) K platnosti takových manželských úmluv majetkových je třeba formy soudního zápisu.

(3) Vůči jiné osobě se mohou manželé na takovou úmluvu odvolat jen tehdy, je-li jí známa.

(1) Nastal-li z důležitých důvodů mezi manžely hluboký a trvalý rozvrat, může manžel žádat, aby soud manželství zrušil rozvodem.

(2) Mají-li manželé nezletilé děti, nemůže být manželství rozvodem zrušeno, bylo-li by to v rozporu se zájmem dětí.

(3) Manželství nelze zrušit rozvodem, žádá-li o něj manžel, který rozvrat výlučně zavinil, ledaže druhý manžel projeví s rozvodem souhlas.

(4) Avšak i bez tohoto souhlasu může soud, maje na zřeteli zájem společnosti, zrušit manželství rozvodem ve výjimečných případech, jestliže manželé po dlouhou dobu spolu nežijí.

(1) V rozhodnutí, jímž se manželství rozvádí, buď také vysloveno, zdali manželé - nebo který z nich - jsou rozvodem vinni.

(2) Od výroku o vině buď upuštěno, požádají-li o to oba manželé.

(1) Pokud rozvedený manžel, který není rozvodem vinen, není sám s to uspokojit své osobní potřeby, může žádat na druhém manželu, třebas také nevinném, aby mu na jejich uspokojení poskytoval úhradu podle svých výdělečných a majetkových možností.

(2) Jsou-li rozvodem vinni manželé oba, může soud uvedenou úhradu přiznat i manželu vinnému.

(3) Právo žádat úhradu osobních potřeb zaniká smrtí manžela povinného úhradou, ledaže bylo jím už dříve uznáno anebo přiznáno soudem. Manžel, který má na úhradu právo, ztrácí je, jakmile uzavře nové manželství.