Rodiče a děti.

Obecná ustanovení.

Zjištění otcovství.

Rodičovská moc.

Osvojení.

Vyživovací povinnost.

(1) Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich.

(2) Mají-li rodiče příjmení různá a nejde-li o dítě, jehož příjmení musí být určeno dohodou rodičů při uzavření jejich manželství, je na nich, aby se dohodli, zdali dítě bude mít příjmení otce nebo příjmení matky. Svou dohodu oznámí orgánu pověřenému vést matriky.

(3) Nedohodnou-li se rodiče o příjmení dítěte nebo není-li znám žádný z rodičů, určí příjmení dítěte soud.

(1) Uzavřou-li rodiče manželství po narození svého dítěte, ponese dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti.

(2) Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé souhlasně prohlásit před orgánem pověřeným vést matriky, že příjmení určené pro jejich ostatní děti ponese i toto dítě.

(1) O výživu a výchovu dítěte jsou povinni stejně pečovat oba rodiče. Poskytování prostředků na výživu a výchovu dítěte může být vyváženo zčásti nebo zcela osobním výkonem péče o dítě.

(2) Povinnost výživy trvá, pokud dítě není s to živit se samo.

(1) Dítě, které má příjmy z vlastní práce a žije ve společné domácnosti s rodiči, je povinno, je-li toho potřebí, přispívat na výživu rodiny.

(2) Dítě, které je ve výživě rodičů a s nimi také žije, je povinno doma pomáhat.

(1) Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí tří stého dne po zániku manželství nebo po jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky.

(2) Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím tří stého dne po tom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

(1) Otcovství lze uznat jen se souhlasem matky, je-li na živu. Souhlasu matky není třeba, je-li zcela zbavena svéprávnosti anebo je-li opatření jejího souhlasu spojeno s těžko překonatelnou překážkou.

(2) Uznání otcovství se děje prohlášením před soudem nebo před orgánem pověřeným vést matriky.

(1) Není-li otcovství uznáno, může jak dítě, tak i matka žádat, aby otcovství zjistil soud.

(2) Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte obcoval v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní.

(3) Není-li domnělý otec již na živu, podává se žádost o zjištění otcovství proti jeho opatrovníkovi, kterého mu soud pro tuto věc ustanoví.

(1) Manžel matky může do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví, že se jeho manželce narodilo dítě, na soudě popřít, že je jeho otcem.

(2) Je-li manžel zcela zbaven svéprávnosti pro duševní poruchu, která vznikla před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít jeho zákonný zástupce, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte, nebo věděl-li o jeho narození již dříve, do šesti měsíců po svém ustanovení.

(1) Narodí-li se dítě v době mezi sto osmdesátým dnem od uzavření manželství a tří stým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen tehdy, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte.

(2) Narodí-li se dítě před sto osmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce, popře-li na soudě své otcovství, ledaže s matkou dítěte obcoval v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo že při uzavření manželství věděl, že je těhotná.

(1) Rodičovská moc náleží oběma rodičům.

(2) Jestliže jeden z rodičů není na živu, není znám nebo není svéprávný, náleží rodičovská moc rodiči druhému. Totéž platí, je-li jeden z rodičů rodičovské moci zbaven anebo je-li jeho rodičovská moc v klidu.

(3) O rodičovské moci otce, který byl zjištěn soudně, rozhodne soud.

(1) Zástupcem dítěte, které je v rodičovské moci obou rodičů, může být kterýkoli z rodičů.

(2) Žádný z rodičů nemůže však zastoupit děti, které jsou v jeho rodičovské moci, jde-li o právní jednání mezi dětmi samými anebo o právní jednání mezi i jen jedním z dětí a třebas i jen jedním z rodičů, ledaže jde o právní jednání, které je výlučně k prospěchu dítěte. Totéž platí, jde-li o řízení před soudem nebo před úřadem.

(3) Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, zastoupí dítě opatrovník ustanovený soudem.

(1) Majetek dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Jde-li o věc, která přesahuje rámec obvyklého řádného hospodaření, nesmějí rodiče jednat bez schválení soudu.

(2) Výnos ze jmění dítěte slouží výživě a výchově dítěte a jeho sourozenců, kteří jsou s ním společně vychováváni; zbude-li něco, užije se toho na ostatní odůvodněné potřeby rodiny.

(1) Nemohou-li rodiče vykonávat rodičovskou moc pro překážku jen dočasnou, může soud rodičovskou moc ponechat v klidu.

(2) Vadí-li výkonu rodičovské moci překážka trvalá, zneužívají-li rodiče své rodičovské moci anebo zanedbávají-li hrubě povinnosti z ní plynoucí, soud je rodičovské moci zbaví.

(1) Osvojením vznikne mezi osvojitelem a osvojencem takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi.

(2) Výrokem soudu, že osvojitel bude zapsán v matrice místo rodičů osvojence, vznikne mezi osvojencem a osvojitelem i jeho příbuznými příbuzenský poměr.

(1) Osvojit lze jen osoby nezletilé, a jen je-li jim osvojení k prospěchu.

(2) Mezi osvojitelem a osvojencem musí být přiměřený věkový rozdíl.

(3) Osvojitelem nemůže být, kdo není svéprávný.

(1) Jako společné dítě mohou někoho osvojit jen manželé.

(2) Je-li osvojitel manželem, může osvojit jen se souhlasem druhého manžela; tohoto souhlasu není třeba, je-li druhý manžel zcela zbaven svéprávnosti nebo je-li opatření jeho souhlasu spojeno s překážkou těžko překonatelnou.

(1) Osvojení vznikne soudním výrokem na žádost osvojitele.

(2) K žádosti osvojitele může soud, maje na zřeteli zájem osvojovaného dítěte, vyslovit, že osvojitel bude zapsán v matrice jako otec nebo matka osvojence místo rodičů.

c) jestliže rodiče dali přivolení k osvojení předem bez vztahu k určitým osvojitelům; přivolení předem je možno dát jen ústně do protokolu před soudcem nebo před orgánem pověřeným péčí o mládež.

(3) K osvojení, jakož i k výroku podle odstavce 2 je třeba přivolení zákonného zástupce osvojovaného dítěte; je-li toto dítě s to posoudit dosah osvojení i uvedeného výroku, je třeba také jeho souhlasu. Pokud jsou zákonnými zástupci osvojovaného dítěte jeho rodiče, není třeba jejich přivolení,
V těchto případech je třeba přivolení opatrovníka, který byl osvojovanému dítěti ustanoven v řízení o osvojení.

a) jestliže je dítě po dobu nejméně jednoho roku v ústavní péči a rodiče o ně neprojeví po tu dobu žádný zájem, nebo

b) jestliže rodiče neprojeví o dítě žádný zájem po dobu nejméně dvou let, nebo

(1) Osvojenec dostane příjmení osvojitele; společný osvojenec manželů dostane příjmení určené pro ostatní jejich děti.

(2) K příjmení nabytému osvojením může osvojenec, souhlasí-li osvojitel, připojit své příjmení dosavadní.

(1) Osvojením zaniká rodičovská moc rodičů osvojencových, a je-li osvojenec poručencem, zaniká poručenství.

(2) Vyživovací povinnost vůči osvojenci v jeho dosavadní rodině trvá nadále jen potud, pokud jiné osoby výživou povinné nejsou s to své vyživovací povinnosti dostát; vyživovací povinnost osvojence vůči dosavadní rodině zaniká.

(3) Rodiče osvojence nemají nárok s osvojencem se stýkat.

(4) Je-li osvojitelem manžel (druh) jednoho z rodičů osvojencových, nedotýká se osvojení vztahů mezi osvojencem a tímto rodičem i jeho příbuznými.

(1) Na návrh osvojitele nebo osvojence může soud poměr vzniklý osvojením z důležitých důvodů zrušit; právní následky zrušení nastanou dnem, kdy byl návrh podán.

(2) Je-li osvojenec zletilý, lze osvojení zrušit dohodou mezi ním a osvojitelem; dohoda musí mít formu soudního zápisu.

(1) Z poměru příbuzenství plyne příbuzným v pokolení přímém vzájemná povinnost poskytovat si úhradu na osobní potřeby (vyživovací povinnost).

(2) Není-li potomků, přechází povinnost vyživovací na předky. Je-li několik potomků nebo předků, mají vyživovací povinnost příbuzní v stupni bližším před příbuznými v stupni vzdálenějším.

(1) Koná-li osoba povinná u někoho jiného anebo pro někoho jiného práce, ať trvale nebo občas, platí pro určení rozsahu její vyživovací povinnosti a pro vymáhání závazku ji plnit, že má průměrnou odměnu za práce stejného druhu.

(2) Jsou-li práce konány u osoby blízké nebo pro ni, nemůže tato osoba namítat, že vyplatila odměnu napřed, ani si nemůže započítat vzájemnou pohledávku za osobou povinnou.

(1) Otec dítěte, za kterého matka dítěte není provdána, je povinen matce přispět, jak slušnost žádá, na úhradu nákladů na těhotenství a slehnutí, jakož i na úhradu jejích osobních potřeb po dobu tří měsíců. Z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud vyživovací povinnost otcovu rozšířit i nad tuto dobu.

(2) Vzniknou-li matce bez její viny těhotenstvím anebo slehnutím nezbytně jiné výdaje nebo mimořádné majetkové újmy, může soud uložit otci dítěte, aby přispěl i na jejich úhradu.

(3) Právo žádat úhradu nákladů podle předchozích odstavců se promlčí ve třech letech ode dne slehnutí.