Ustanovení o příslušnosti a řízení.
Příslušnost.
Manželské věci.
Zjištění a popření otcovství.

(1) Ve sporném řízení rozhoduje soud o žalobách:

(2) V ostatních věcech uvedených v zákoně o právu rodinném rozhoduje soud v řízení nesporném.

(1) Kde předpisy o soudní příslušnosti mluví o rozluce manželství, je tím rozumět rozvod manželství podle zákona o právu rodinném.

(2) Pro příslušnost k vyslovení neplatnosti manželství v řízení nesporném se užije přiměřeně předpisů o soudní příslušnosti pro spory o neplatnost manželství; vyslovuje-li se však neplatnost manželství z úřední povinnosti a manželé neměli společné bydliště v Československé republice, je příslušný obecný soud kteréhokoli manžela.

(3) Výlučná příslušnost podle odstavců 1 a 2 nebrání tomu, aby rozhodnutí cizího soudu nebo úřadu o rozvodu, o neplatnosti manželství nebo o určení, zda mezi stranami je nebo není manželství (dále jen manželské věci), bylo uznáno, nebyl-li v době rozhodnutí některý z manželů československým občanem nebo neměl-li na území Československé republiky své bydliště (obvyklý pobyt).

(1) V manželských sporech platí obecné předpisy o řízení s těmito odchylkami:

(2) V manželských sporech nelze uplatňovat jiné nároky než nároky na úhradu osobních potřeb manželů.

(1) Účastníky řízení o neplatnost manželství jsou manželé, a jde-li o neplatnost, jež se vysloví z úřední povinnosti, též prokurátor.

(2) Ustanovení § 11, odst. 1, písm. h) platí v tomto řízení obdobně.

(1) Obnova řízení, které skončilo rozhodnutím vyslovujícím rozvod nebo neplatnost manželství, je přípustna jen v otázce viny nebo dobré víry. Obnova řízení o žalobě, že manželství mezi stranami je nebo není, je přípustna jen tehdy, bylo-li soudem vysloveno, že manželství mezi stranami je.

(2) Je-li podle ustanovení odstavce 1 vyloučena obnova řízení, není přípustna ani stížnost generálního prokurátora pro zachování zákona.

(1) Nejde-li o dítě, jehož se týká domněnka § 42 zákona o právu rodinném, je soud povinen vyslechnout matku dítěte o tom, koho označuje za otce.

(2) Nebylo-li již otcovství uznáno před orgánem pověřeným vést matriky, vyslechne soud toho, kdo je za otce označen, o tom, zda otcovství uznává a zda chce dobrovolně plnit rodičovské povinnosti.

(3) Uznání otcovství před soudem se zaznamená do soudního zápisu.

(4) Není-li otcovství uznáno, ustanoví soud nezletilému dítěti opatrovníka, kterému udělí zmocnění k vedení rozepře.

(1) Zemře-li žalobce za sporu o zjištění otcovství, řízení se přeruší. Ve sporu může pokračovat druhý k žalobě oprávněný. Po smrti dítěte mohou do šesti měsíců ode dne úmrtí žalovat na určení otcovství též jeho potomci, prokáží-li právní zájem na tomto určení; za týchž podmínek a v téže lhůtě mohou potomci dítěte navrhnout, aby se v přerušeném sporu pokračovalo.

(2) Řízení se také přeruší, zemře-li za sporu žalovaný. Ve sporu lze pak pokračovat proti opatrovníku, kterého procesní soud žalovanému ustanoví.

a) o rozvod manželství a o určení podle § 6 zákona o právu rodinném, zda mezi stranami je nebo není manželství (dále jen manželské spory),

b) o zjištění nebo o popření otcovství,

c) o uspokojení osobních potřeb manželů,

d) o ryze majetkové nároky mezi manžely, pokud se tyto nároky netýkají zákonného společenství majetkového,

e) o úhradu nákladů na těhotenství a slehnutí ženy, která není provdána za otce dítěte, na náhradu jejích osobních potřeb a o úhradu jejích výdajů nebo mimořádné majetkové újmy, vzniklých těhotenstvím nebo slehnutím,

f) o náhradu škody způsobené poručenci poručníkem, podaných po skončení poručenství,

g) o jiné ryze majetkové nároky mezi zákonným zástupcem a soudním chráněncem.

a) první rok se nekoná;

b) soud vyšetří skutkový základ sporu z úřední povinnosti, zejména zda by rozvod nebyl v rozporu se zájmem nezletilých dětí manželů;

c) nelze vynést rozsudek pro uznání ani ukončit spor smírem. Význam doznání posoudí soud;

d) nedostaví-li se jedna strana k jednání, nenastanou zákonné následky zmeškání;

e) neuposlechne-li některá strana výzvy, aby se dostavila k ústnímu jednání osobně, může ji soud dát předvést;

f) k uplynutí propadných lhůt se přihlíží i bez námitky;

g) klid řízení je přípustný i v odvolacím řízení;

h) pro úmrtí manžela se řízení vždy přeruší;

i) připojí-li se žalovaný manžel k žalobě o rozvod manželství a shodují-li se návrhy obou manželů o vině na rozvodu, může se soud pro zjištění rozvratu a viny na něm omezit na důkaz výslechem stran.

(1) Ve sporech o zjištění a popření otcovství platí ustanovení § 11, odst. 1, písm. a) až g) přiměřeně. Ve sporu o zjištění otcovství lze uplatnit i nárok na plnění vyživovací povinnosti vůči dítěti.

(2) Uzná-li ve sporu o zjištění otcovství žalovaný své otcovství, vyslechne soud matku, nežaluje-li sama, zda s uznáním souhlasí; souhlasí-li, soud řízení zastaví a na návrh rozhodne o náhradě nákladů.

(3) Nařídí-li soud důkaz zkouškou krevní nebo dědičně biologickou, jsou povinni jak dítě, o jehož původ jde, tak jeho matka a muž, jehož otcovství se zjišťuje nebo který otcovství popírá, nebo i osoby jiné podrobit se zkoušce. Zdráhá-li se některá z těchto osob podrobit se zkoušce, rozhodne o důvodnosti zdráhání soud. Proti usnesení soudu prvé stolice, kterým se zdráhání prohlásí za bezdůvodné, může podat rekurs ten, kdo má být vyšetřen. Proti usnesení téhož soudu, kterým se uzná zdráhání za důvodné, může podat rekurs každá strana. Po právní moci rozhodnutí, kterým bylo uznáno zdráhání za bezdůvodné, může soud, je-li třeba, osobu, o kterou jde, dát ke znalci předvést a použít i jiných donucovacích prostředků přípustných podle předpisů o exekučním řízení. Nebude-li možno ani potom důkaz provést, posoudí tuto okolnost soud.

(1) Nedohodnou-li se rodiče mezi sebou o výkonu rodičovské moci, rozhodne soud, přihlížeje k zájmu dítěte, jakým způsobem má být rodičovská moc vykonávána, zejména který z rodičů má nezletilce zastupovat.

(2) Rodiče jako zákonní zástupci nezletilého mohou si ustanovit jen jediného zmocněnce.

(1) Dříve než soud rozhodne o osvojení, vyslechne podle možnosti osobně osvojitele, zákonné zástupce osvojence, orgán veřejné péče o mládež, po případě i osvojence, je-li tento s to posoudit dosah osvojení.

(2) Je-li jeden z rodičů zbaven svéprávnosti nebo je-li jeho pobyt jeden rok neznám, může nahradit jeho svolení soud. V takovém případě je však třeba vyslechnout zákonného zástupce rodiče nebo zástupce, který se tomuto rodiči ustanoví. To platí přiměřeně, je-li některý z rodičů zbaven rodičovské moci. Svolení jiného zástupce osvojence může nahradit soud.

(3) Opis výroku o osvojení se založí do sbírky listin.

(4) Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně i pro řízení o zrušení osvojeneckého poměru.

(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, rozhodne soud na návrh o tom, komu má být dítě svěřeno do výchovy a jakou částkou má každý z rodičů přispívat na jeho výživu. Rozhodnutí může být nahrazeno dohodou rodičů; taková dohoda však vyžaduje souhlas soudu.

(2) Soud určí rozsah vyživovací povinnosti na návrh jednoho z rodičů, i když rodiče žijí spolu, jestliže jeden z nich neplní svou povinnost dobrovolně.

(1) Poručník slibuje, že se bude řádně starat o tělesný a duševní rozvoj poručence, zejména o jeho výživu a výchovu, že bude poručence řádně zastupovat a jeho majetek spravovat s péčí řádného hospodáře a dbát při tom pokynů soudu.

(2) Po složení slibu vydá soud poručníku listinu o jeho ustanovení. Složení slibu se na listině poznamenává.

(1) Soud sepíše jmění poručence. V soupisu třeba jednotlivé věci popsat tak, aby nebylo pochybnosti o jejich totožnosti. Pokládá-li to soud za potřebné, dá tyto věci i odhadnout.

(2) Hotové peníze, pokud jich není třeba v zájmu poručence použít jinak, se vhodně uloží. Movité věci, jejichž uschování není v zájmu poručence, lze po odhadu vhodně prodat. U nemovitostí nařídí soud poznámku nezletilosti; lze je zcizit jen z nutnosti nebo k zřejmému prospěchu poručence.

(1) Soud může během sporu o rozvod manželství nebo o úhradu osobních potřeb manžela uložit na návrh poskytování prostředků na úhradu těchto potřeb prozatímním opatřením. Toto opatření pozbývá účinnosti pravomocným skončením sporu, nezaniklo-li již dříve.

(2) Navrhovatel je povinen osvědčit jen potřebu úhrady a její rozsah. Není-li nebezpečí v prodlení, musí být odpůrce před rozhodnutím slyšen.