(1) Každá osoba, která nemůže prokázat, že je občanem Československé republiky, ani že se za něho podle příslušných předpisů považuje (v dalším „cizinec“), je povinna, pokud se dále jinak nestanoví, hodlá-li se zdržovat na území Československé republiky, podat žádost za povolení k pobytu.

(2) Za cizince mladší 15 let a za cizince, kteří pro svůj duševní nebo tělesný stav nemohou splnit povinnosti podle této vyhlášky, podává žádost za povolení k pobytu ten, kdo je podle příslušných předpisů povinen na ně dozírat, nebo ten, jehož dozoru byli svěřeni.

(3) Z povinnosti uložené touto vyhláškou se vyjímají:

a) děti mladší 6 let;

b) cizinci, jimž bylo uděleno československé visum, po dobu jeho platnosti;

c) ženy, do provdání občanky Československé republiky, po dobu 3 měsíců od uzavření sňatku s cizincem. Jestliže si podaly podle § 2 zákona ze dne 29. května 1947, č. 102 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství sňatkem, žádost o ponechání československého občanství, jsou vyňaty až do jejího pravoplatného vyřízení;

d) osoby, které podle dekretu presidenta republiky ze dne 2. srpna 1945, č. 33 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, pozbyly občanství československého, pokud poté nenabyly cizí státní příslušnosti;

e) cizinci a jejich rodinní příslušníci, nebydlící v obcích ležících zcela nebo zčásti v pohraničním celním pásmu, pokud mohou prokázat, že přicestovali na území Československé republiky v rámci organisovaného náboru pracovních sil a pokud jejich pracovní poměr byl zprostředkován podle příslušných mezistátních dohod;