Ustanovení společná a závěrečná.

(1) Kdo poruší ustanovení části první nebo předpisů vydaných k jejich provedení nebo kdo poruší příkaz anebo zákaz vydaný podle uvedených ustanovení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 25.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců.

(2) Kdo poruší ustanovení části druhé nebo předpisů vydaných k jejich provedení nebo kdo poruší příkaz anebo zákaz vydaný podle uvedených ustanovení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 50.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do šesti měsíců.

(3) Jde-li o osobu, která již byla pravoplatně potrestána podle tohoto zákona nebo podle zákonů jím nahrazených, anebo byl-li přestupek spáchán v celním pohraničním pásmu, lze uložit zároveň pokutu i trest na svobodě.

(4) Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění, a to v případech, uvedených v odstavci 1, do tří měsíců a v případech, uvedených v odstavci 2, do šesti měsíců.

(5) Osobám, provozujícím po živnostensku ubytovací zařízení, které byly již nejméně dvakrát pravoplatně potrestány pro porušení povinnosti hlásit počátek nebo ukončení pobytu osob, ubytovaných v jejich ubytovacím zařízení, může být trestním nálezem odňato živnostenské oprávnění na určitou dobu nebo navždy.

(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které tomuto zákonu odporují nebo se jím nahrazují; zejména se zrušuje platnost, po případě použivatelnost:

(2) Dále se zrušují, pokud se tak již nestalo dříve, zák. čl. V/1903, o právu pobytu cizinců, a ustanovení §§ 72 a 73 zák. čl. XL/1879 trestního zákona o přestupcích.

(3) Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy o hlášení, předpisy pasové, předpisy o zaměstnávání cizinců, jakož i zákon ze dne 29. května 1947, č. 107 Sb., o opatřeních proti neoprávněnému přechodu státních hranic, a předpisy podle něho vydané a zákon ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisy podle něho vydané.

(4) Kde se jiné předpisy dovolávají ustanovení zrušených podle odstavce 1 nebo 2, nastupují na jejich místo obdobná ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných.

a) nařízení ze dne 15. února 1857, č. 33 ř. z., o hlášení, ve znění nařízení ze dne 15. ledna 1860, č. 20 ř. z., a předpisů podle něho vydaných,

b) nařízení ze dne 2. dubna 1858, č. 51 ř. z., o přestupcích předpisů o hlášení,

c) ustanovení § 320, písm. a) až d) obecného trestního zákona a, pokud jde o hlášení podle tohoto zákona, také ustanovení § 320, písm. e) obecného trestního zákona,

d) ustanovení § 577, písm. a) až d) vojenského trestního zákona a, pokud jde o hlášení podle tohoto zákona, také ustanovení § 577, písm. e) vojenského trestního zákona,

e) zákona ze dne 28. března 1935, č. 51 Sb., o hlášení pobytu,

f) vládního nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 233 Sb., o hlášení pobytu (řád hlášení), a předpisů podle něho vydaných,

g) zákona ze dne 27. dubna 1944, č. 40 Sl. z., o policejním hlášení, a předpisů podle něho vydaných,

h) zákona ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců, ve znění vládního nařízení ze dne 21. května 1937, č. 82 Sb., a vládního nařízení ze dne 28. října 1938, č. 257 Sb.,

i) vládního nařízení ze dne 25. června 1935, č. 143 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců, ve znění vládního nařízení ze dne 12. listopadu 1937, č. 223 Sb.,

j) vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 3. července 1935, č. 144 Sb., o úlevě podle § 12 zákona ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců,

k) ustanovení o povinnosti hlášení obsažených v branném zákoně a v předpisech podle něho vydaných, pokud nejde o povinnost hlásit se k odvodnímu soupisu,

l) ustanovení o vypovídání (vyhošťování, zákazu pobytu) cizinců s výjimkou ustanovení, jež upravují vypovídání (vyhošťování, zákaz pobytu) cizinců výrokem soudu.