(1) Je-li v trestním řízení před soudy jedné Strany třeba, aby se osobně dostavil svědek nebo znalec, který je na území druhé Strany, jest požádati příslušný soud této Strany o doručení obsílky.

(2) Obsílka nesmí obsahovat vyhrůžku pro případ nedostavení se.

(3) Svědek nebo znalec dostavivší se na obeslání dobrovolně před soudy druhé Strany, nesmí být na území této Strany ani stíhán, ani uvězněn pro dřívější trestný čin, nebo odsouzen, ani pro účast na trestných činech, které jsou předmětem řízení, v němž byl předvolán.

(4) Svědek nebo znalec pozbude však této výhody, neopustí-li z vlastní viny území dožadující Strany do týdne poté, kdy podle prohlášení soudu jeho přítomnost před soudem se nepokládá za nutnou.