ČÁST 1
§ 1
Úkoly ozbrojených sil
(1) K obraně svobody a nezávislosti Československé socialistické republiky a ochraně jejího ústavního zřízení vytváří československý stát ozbrojené síly.
(2) Úkolem ozbrojených sil je
a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení Československé republiky vnějším nepřítelem,
b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu a ústavní zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků Československé socialistické republiky a
c) spolupůsobit při udržování bezpečnosti uvnitř státu v případě přímého násilného útoku proti ústavnímu zřízení Československé socialistické republiky.
(3) Vojáků v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky. Podrobnosti, zejména pokud jde o právní poměry vznikající z takového použití, stanoví vláda nařízením.
(4) Vojáků v činné službě smí být se souhlasem vlády České a Slovenské Federativní Republiky použito také při střežení objektů zvláštního významu a k ochraně státních hranic. Vojáci při střežení mají práva a povinnosti jako policisté.1) Podrobnosti stanoví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.
§ 2
Složení ozbrojených sil.
(1) Ozbrojené síly tvoří vojsko (odstavec 2) jako její základ a veřejné ozbrojené sbory, které určí vláda, části těchto sborů nebo jednotliví jejich příslušníci, pokud podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů podléhají vojenskému velení; v době mimořádných opatření podle tohoto zákona (§§ 46 až 50) po příslušném povolání (§ 46, odst. 2) též veřejné ochranné sbory určené zvláštními předpisy, jejich části nebo jednotliví příslušníci, a jednotky složené z těchto osob, jakož i osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45).
§ 3
Organisace ozbrojených sil.
(1) Útvary ozbrojených sil se doplňují bez rozdílu národnosti. Služebním jazykem je jazyk český a slovenský; ve styku s mužstvem neznalým služebního jazyka lze užít také jeho mateřského jazyka.
(2) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků ozbrojených sil, plynoucích z jejich příslušnosti k nim, zejména z nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejich příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož i o organisaci ozbrojených sil, upraví v mezích tohoto zákona, popřípadě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, v oboru své působnosti ministerstvo národní obrany a ministerstvo vnitra služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží presidentu republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.
(3) Počty vojska stanoví vláda na návrh ministra národní obrany, předložený, pokud jde o vojska ministerstva vnitra, v dohodě s ministrem vnitra.
ČÁST 2
Oddíl 1
§ 4
Obsah branné povinnosti.
Branná povinnost záleží v povinnosti
§ 5
Osobní rozsah branné povinnosti.
(1) Branné povinnosti podléhají v mezích ustanovení odstavce 2 občané Československé republiky, vyjímajíc ty, kteří požívají na jejím území práva exteritoriality.
(2) Branná povinnost vzniká 1. lednem roku, v němž občan dovrší 17 let, byla-li však převzata dobrovolně (§ 6, odst. 1), dnem převzetí. Trvá do 31. prosince roku, v němž občan dovrší 60 let. Osoby starší mají brannou povinnost jen, konají-li činnou službu v době mimořádných opatření (§ 46, odst. 4) nebo byla-li jim na jejich žádost doba trvání branné povinnosti prodloužena (§ 22, odst. 3).
(3) Ženám může být uložena odvodní a služební povinnost jen v době branné pohotovosti státu, pokud ji nepřevzaly dobrovolně.
(4) Osobní rozsah branné povinnosti může být upraven ústavním činitelům České a Slovenské Federativní Republiky a generálnímu inspektorovi ozbrojených sil České a Slovenské Federativní Republiky na základě tohoto zákona.
§ 6
Dobrovolné převzetí a rozšíření branné povinnosti.
(1) Osoby, které nepodléhají branné povinnosti, mohou počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let, za branné pohotovosti státu (§ 57 zákona o obraně státu) bez ohledu na věk, se svolením potřebným podle tohoto zákona dobrovolně převzít brannou povinnost, jsou-li u nich splněny podmínky stanovené tímto zákonem a předpisy vydanými k jeho provedení.
(2) Osoby podléhající branné povinnosti mohou za podmínek uvedených v odstavci 1 převzít dobrovolně plnění těch způsobů branné povinnosti, které by jinak od nich nebylo lze požadovat, a může jim být na jejich žádost prodloužena doba trvání branné povinnosti, která by jinak zanikla.
§ 7
Úlevy v plnění branné povinnosti.
Vláda stanoví nařízením, jaké úlevy v plnění branné povinnosti příslušejí občanům Československé republiky, kteří dlí trvale v cizině.
§ 8
Zhodnocení výkonu branné povinnosti.
Tam, kde pro posouzení platových, mzdových nebo jakýchkoli jiných nároků plynoucích z pracovního poměru rozhoduje doba strávená v dotčeném zaměstnání nebo povolání, započítává se do této doby doba, po kterou dotčená osoba konala vojenskou činnou službu (§ 20 odst. 2), při čemž zvláštní předpisy stanoví podrobnosti; nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních předpisů o započítávání vojenské činné služby pro účely nemocenského pojištění zaměstnanců, sociálního zabezpečení a placené dovolené na zotavenou.
§ 9
Ústavní práva a svobody vojáků v činné službě
(1) Výkon ústavou zaručených práv a svobod vojáků v činné službě může být omezen jen na základě zákona.
(2) Vojákům v činné službě je zaručena svoboda projevu náboženského vyznání, včetně účasti na náboženských obřadech a umožnění vstupu do vojenských objektů duchovním státem uznaných církví, pokud tomu nebrání povinnosti při výkonu služby.
Oddíl 2
§ 10
Obsah a vznik odvodní povinnosti.
(1) Odvodní povinnost záleží v povinnosti podrobit se úřednímu řízení, jehož účelem je rozhodnout o povinnosti k vojenské činné službě. Vzniká buď ze zákona jako odvodní povinnost (§ 11) nebo mimořádná (§ 12) nebo projevem vůle jako odvodní povinnost dobrovolná (§ 13).
(2) Odvodní povinnost obsahuje povinnost dostavit se k zápisu a odvodu (§ 15), popřípadě k přezkoušení (§ 18), a podrobit se předepsanému řízení, počítajíc v to potřebné lékařské, popřípadě i nemocniční vyšetření, jakož i vyšetření zvláštních osobních schopností a vlastností dotčené osoby (výběrové vyšetření). Osoba, která má odvodní povinnost, nazývá se branec.
(3) Osoby, které svou odvodní povinnost nesplnily, mohou být k odvodu předvedeny.
(4) Povinnosti dostavit se k odvodu jsou zproštěny osoby
a) bez končetiny,
b) nevidomé,
c) hluchoněmé, hluché a němé,
d) zbavené způsobilosti k právním úkonům,
e) stižené vadou, která je činí trvale neschopnými samostatně se pohybovat,
f) postižené nevyléčitelnou a život ohrožující nemocí.
(5) Skutečnosti uvedené v odstavci 4 jsou zjišťovány při zápisu (§ 15). Náčelník okresní vojenské správy brance vyzve, aby pro účely zápisu předložil doklady, na jejichž základě je možno rozhodnout, že osoba uvedená v odstavci 4 se nemusí dostavit k odvodu.
§ 11
Pravidelná odvodní povinnost.
(1) Pravidelná odvodní povinnost vzniká s výhradou ustanovení odstavce 4 mužům 1. lednem roku, v němž dovrší 18 let, nejsou-li již vojáky na podkladě mimořádného nebo dobrovolného odvodu. Pravidelná odvodní povinnost trvá, nejde-li o některý z případů uvedených v odstavci 3 nebo 4 nebo o přezkoušení (§ 18), do konce odvodního řízení, jemuž se osoba této povinnosti podléhající podrobila v roce, v němž dovršila 20 let, nezanikla-li vydáním konečného odvodního rozhodnutí (§ 15 odst. 3) již dříve.
(2) Občané, kteří v době stanovené v odstavci 1 pro trvání pravidelné odvodní povinnosti nesplnili z jakýchkoli důvodů tuto povinnost, podléhají jí až do vydání konečného odvodního rozhodnutí, nejdéle však do 31. prosince roku, v němž dovrší 60 let.
(3) Osoby, které nabyly státní občanství České a Slovenské Federativní Republiky po dni stanoveném v odstavci 1 pro vznik pravidelné odvodní povinnosti, podléhají této povinnosti od doby nabytí tohoto občanství až do doby uvedené v odstavci 3.
§ 12
Mimořádná odvodní povinnost.
Mimořádné odvodní povinnosti podléhají občané Československé republiky, kteří nejsou vojáky, za podmínek stanovených v § 49, odst. 1.
§ 13
Dobrovolná odvodní povinnost.
Dobrovolné odvodní povinnosti podléhají osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska (§ 14).
§ 14
Dobrovolný vstup do vojska.
(1) Do vojska dobrovolně vstoupí, kdo na sebe dobrovolně vezme služební povinnost, kterou by jinak neměl, bylo-li mu to na jeho žádost povoleno. Kdo chce dobrovolně převzít tuto povinnost, musí s výhradou ustanovení odstavce 2 na sebe vzít také povinnost podrobit se odvodu, které by jinak nepodléhal (dobrovolná odvodní povinnost). Dobrovolná služební povinnost vznikne, jen je-li dotčená osoba uznaná za schopnou k vojenské činné službě. Povolení k dobrovolnému vstupu do vojska může být uděleno občanu počínajíc 1. lednem roku, v němž dovrší 17 let. Nezletilí potřebují k dobrovolnému vstupu do vojska souhlas zákonného zástupce.
(2) Nastanou-li za branné pohotovosti státu mimořádné okolnosti, které znemožňují provedení odvodu, lze dobrovolně vstoupit do vojska i bez odvodu. Osoby, které takto do vojska vstoupily, se pokládají za odvedené dnem nastoupení vojenské činné služby. Podrobnosti stanoví ministerstvo národní obrany služebním předpisem.
(3) O náležitostech a závaznosti žádostí o dobrovolný vstup do vojska platí obecná ustanovení občanského práva o projevu vůle, pokud tento zákon nebo nařízení vydané vládou k jeho provedení nestanoví další podmínky.
(4) Osoby, které nejsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, mohou dobrovolně vstoupit do vojska jen se svolením prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, vyhovují-li podmínkám stanoveným pro dobrovolný vstup. Žádosti se podávají u federálního ministerstva obrany.
K žádosti se připojují:
K žádosti se připojují:
a) rodný (křestní) list nebo doklady jej nahrazující,
b) písemné svolení příslušného úřadu nebo orgánu domovského státu žadatele k dobrovolnému vstupu do vojska, neprominulo-li federální ministerstvo obrany předložení tohoto dokladu,
c) prohlášení, kterým se uchazeč zavazuje k vojenské činné službě,
d) doklady o dosaženém vzdělání.
§ 15
Zápis a odvody
(1) Zápis je úřední řízení, jehož účelem je vzít brance do vojenské evidence, zjistit předběžně jejich způsobilost k vojenské činné službě a učinit opatření k zlepšení zdravotní a jiné způsobilosti branců pro výkon vojenské činné služby.
(2) Odvody jsou pravidelné, mimořádné nebo dobrovolné. Účelem odvodu je rozhodnout o povinnosti branců k vojenské činné službě podle zjištěné tělesné a duševní způsobilosti branců k této službě. Rozhodnutí, že branec je povinen vojenskou činnou službou (odveden), nazývá se odvedením.
(3) Odvody provádějí okresní odvodní komise. Odvodní rozhodnutí činí zástupce vojenské správy. Dobrovolné odvody mohou provádět též vojenské odvodní komise. Proti odvodnímu rozhodnutí, že branec je nebo není odveden (konečné odvodní rozhodnutí) nebo že se má dostavit k odvodu v příštím roce (odvod odročen), se může branec odvolat. Odvolání proti odvodnímu rozhodnutí je možné pouze na základě nových skutečností, které v době odvodního řízení nebyly známé; podání odvolání nemá odkladný účinek. Odvod může být odročen ze zdravotních nebo jiných důvodů na jeden rok, nejvýše však po dobu tří let. Po této době rozhodne komise s konečnou platností o schopnosti nebo neschopnosti brance k vojenské činné službě. Brancům, kterým byl odročen odvod ze zdravotních důvodů, se poskytuje zdravotní péče podle zvláštních předpisů.2a)
(4) K provádění pravidelných odvodů se zřizují u okresních vojenských správ okresní odvodní komise ve složení:
a) předseda-náčelník okresní vojenské správy nebo zástupce jím určený,
b) členové
1. zástupce okresního úřadu nebo jemu na roveň postaveného územního orgánu státní správy,
2. dva lékaři, které zajistí příslušný orgán státní zdravotní správy na žádost náčelníka okresní vojenské správy; federální ministerstvo obrany může v dohodě s ministerstvem zdravotnictví České republiky nebo s ministerstvem zdravotnictví Slovenské republiky určit místo jednoho lékaře státní zdravotní správy lékaře vojenské správy.
(5) Odvodnímu řízení mohou být přítomni též zástupci orgánů obcí, z nichž jsou branci předvoláváni k odvodu.
(6) Mimo osob uvedených v odstavcích 4 a 5 a brance, který se dostavil k odvodu, smějí být v odvodní místnosti přítomny jen osoby, které k tomu dostanou pověření orgánů nadřízených okresní vojenské správě.
(7) Okresní úřad nebo jemu na roveň postavený územní orgán státní správy zajistí na žádost náčelníka okresní vojenské správy materiální prostředky a potřebný personál k provádění lékařských prohlídek.
(8) Složení vyšší odvodní komise2) určí orgán nadřízený okresním vojenským správám. Jejími členy jsou zástupci územního orgánu vojenské správy a lékaři vojenské správy.
(9) Vyšší odvodní komise
a) řídí a kontroluje činnost okresních odvodních komisí,
b) rozhoduje o odvolání odvedenců proti odvodnímu rozhodnutí,
c) rozhoduje o stížnostech členů okresních odvodních komisí proti odvodnímu rozhodnutí těchto komisí,
d) přezkoumává konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je-li důvodná domněnka, že toto rozhodnutí je nesprávné,
e) řeší stížnosti na neurčení k náhradní službě a odvolání proti nepovolení odkladu základní (náhradní) služby.
(10) Předseda vyšší odvodní komise vyhlašuje rozhodnutí komise. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.
§ 16
Pravidelné odvody.
(1) Pravidelnému odvodu se podrobují osoby podléhající pravidelné odvodní povinnosti.
(2) Pravidelné odvody se konají jako hlavní nebo dodatečné. Hlavní odvody se konají každoročně zpravidla v měsících září a říjnu, nestanoví-li ministerstvo národní obrany jinak. Dodatečné odvody se konají podle potřeby.
(3) Okresní vojenské správy zapisují k pravidelnému odvodu každoročně občany, kteří do 31. prosince běžného roku dovrší 18 let.
(4) Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost, pořizují každoročně k 1. lednu obce pověřené výkonem státní správy, v jejichž obvodu jsou občané přihlášeni k trvalému pobytu. Seznam obsahuje jméno a příjmení, den, měsíc a rok narození, místo narození, rodné číslo, adresu trvalého pobytu a předkládá se příslušné okresní vojenské správě do 15. ledna.
(5) Seznamy občanů podle odstavce 3, na něž se vztahuje pravidelná odvodní povinnost a kteří mají trvalý pobyt v zahraničí, pořizují zastupitelské úřady, v jejichž obvodu občané žijí. Seznam s údaji podle odstavce 4 zasílá se prostřednictvím federálního ministerstva zahraničních věcí federálnímu ministerstvu obrany do 31. ledna každého roku.
(6) O tom, že se mají dostavit k odvodu, uvědomují se občané povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou. Občané podléhající odvodu jsou povinni dostavit se k němu na místo a v době stanovené povolávacím rozkazem nebo ve veřejné vyhlášce a prokázat svou totožnost.
(7) Za vážné příčiny, které nedovolují občanu dostavit se k odvodu, lze považovat jen
Občané, kteří podléhají odvodní povinnosti, jsou povinni neodkladně hlásit okresní vojenské správě místa jejich trvalého pobytu pominutí překážek, které jim bránily dostavit se k odvodu. Odvodu se podrobí dodatečně.
Občané, kteří podléhají odvodní povinnosti, jsou povinni neodkladně hlásit okresní vojenské správě místa jejich trvalého pobytu pominutí překážek, které jim bránily dostavit se k odvodu. Odvodu se podrobí dodatečně.
a) nemoc občana, která je podle lékařského potvrzení překážkou, aby se dostavil,
b) trvalý pobyt v zahraničí,
c) zajištění, zadržení, zatčení, vazbu a výkon trestu odnětí svobody,
d) jiné překážky vzniklé nezávisle na něm, které mu brání dostavit se včas; o tom však musí občan předložit potvrzení obecního úřadu, policie nebo jiného příslušného orgánu místa, kde překážka vznikla.
(8) Branci povolaní k odvodu se podrobí lékařské prohlídce, kterou provádějí lékaři-členové okresní odvodní komise. Nemohou-li lékaři zjistit přesně zdravotní stav brance odešlou ho k doplňujícímu odbornému lékařskému vyšetření. U branců, kteří se dlouhodobě léčí, zabezpečí státní zdravotní správa nejpozději do 14 dnů před zahájením odvodního řízení odborné vyšetření tak, aby odvodní komise mohla komplexně posoudit jejich zdravotní stav. Výsledky zdravotního vyšetření s příslušným návrhem odevzdá lékař okresní vojenské správě místa trvalého pobytu brance. Brance, u kterých lékaři zjistí dočasnou neschopnost k vojenské činné službě pro chorobu (vadu), určuje náčelník okresní vojenské správy k léčebné péči. Těmto brancům se poskytuje bezplatná léčebná péče v rozsahu a způsobem, které stanoví ministerstvo zdravotnictví České republiky nebo ministerstvo zdravotnictví Slovenské republiky v dohodě s federálním ministerstvem obrany.
(9) Podle výsledku lékařské prohlídky vyhlásí předseda komise odvodní rozhodnutí:
a) o schopnosti brance k vojenské činné službě, nebo
b) o trvalé neschopnosti brance k vojenské činné službě, nebo
c) o odročení odvodu při dočasné neschopnosti brance pro chorobu (vadu).
(10) Branci jsou po dobu svého trvalého pobytu v zahraničí osvobozeni od povinnosti dostavit se do České a Slovenské Federativní Republiky, aby splnili pravidelnou odvodní povinnost. Odvodu se podrobí po návratu k trvalému pobytu do České a Slovenské Federativní Republiky.
§ 17
Mimořádné a dobrovolné odvody.
(1) Mimořádným odvodům se podrobují osoby podléhající mimořádné odvodní povinnosti. Není-li možno pro mimořádné okolnosti provést takové odvody způsobem stanoveným tímto zákonem, upraví způsob jejich provedení ministerstvo národní obrany se zřetelem k daným okolnostem. Proti odvodnímu rozhodnutí není opravného prostředku.
(2) O mimořádných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech. Nařizují-li se mimořádné odvody, jsou osoby jim podléhající povinny přihlásit se k nim u orgánu obce pověřené výkonem státní správy příslušné podle místa trvalého pobytu.
(3) Dobrovolným odvodům se podrobují osoby, kterým byl povolen dobrovolný vstup do vojska. Dobrovolné odvody se konají podle potřeby. O dobrovolných odvodech platí obdobně ustanovení o pravidelných odvodech.
§ 18
Přezkoušení.
(1) Je-li odůvodněna domněnka, že konečné odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, je nesprávné, přezkouší je vyšší odvodní komise.
(2) Přezkoušení je přípustné jen do tří let po 31. prosinci roku,v němž došlo k odvodnímu rozhodnutí. Bylo-li však toto rozhodnutí způsobeno činem, který zakládá skutkovou podstatu soudně trestného činu, lze přezkoušení provést kdykoliv.
(3) Přezkoušení nařizují orgány nadřízené okresním vojenským správám,
a) je-li podezření, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, bylo vydáno v důsledku jednání, které je trestným činem,
b) vzniknou-li pochybnosti o správnosti odvodního řízení, v němž branec nebyl odveden.
(4) Vede-li se trestní řízení pro podezření, že odvodní rozhodnutí, podle něhož branec nebyl odveden, bylo způsobeno trestným činem, oznámí orgán činný v trestním řízení, který ve věci vydal pravomocné rozhodnutí, výsledek řízení orgánu nadřízenému okresní vojenské správě, v jejímž obvodu byl branec podroben odvodu.
(5) Přezkoušení provádí vyšší odvodní komise. Jejím členem nesmí být osoba, která byla v téže věci členem okresní odvodní komise.
(6) O přezkoušecím řízení platí obdobně ustanovení o odvodním řízení. Je-li třeba odborného lékařského vyšetření, může být branec odeslán i do jiného zdravotnického zařízení.
(7) Proti rozhodnutí vyšší odvodní komise není opravného prostředku.
§ 19
Náklady spojené se zápisem, odvodem a přezkoušením
(1) Branci se při použití veřejných dopravních prostředků hradí prokázané výdaje vynaložené na cestu z místa trvalého nebo přechodného bydliště k zápisu, odvodu, přezkoušení nebo doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu a zpět. Branci se hradí jízdné autobusem nebo jízdné v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku. Jízdné k zápisu, odvodu a přezkoušení hradí obecní úřad místa trvalého pobytu občana; jízdné k doplňujícímu odbornému vyšetření zdravotního stavu hradí vojenská správa. Pokud povolání k úkonu zavinil občan zanedbáním nebo obcházením povinnosti nebo uváděním komise v omyl, jízdné se nehradí.
(2) Osoba, která se nedostavila bez vážného důvodu k přezkoušení, nebo bylo-li přezkoušení nařízeno proto, že rozhodnutí o neschopnosti k vojenské činné službě bylo vydáno v důsledku jednání této osoby, které je trestným činem, je povinna nahradit náklady vynaložené na přezkoušení. Je-li při odeslání některé osoby do vojenské nemocnice nutný doprovod pro její odpor nebo pro podezření z útěku, hradí náklady za doprovod dotčená osoba.
(3) Prostory a místnosti k provádění odvodu, jejich otop a udržování po dobu úředního řízení zajišťuje a vzniklé náklady hradí na žádost okresní vojenské správy okresní úřad nebo jemu na roveň postavený orgán státní správy.
(4) Náklady vzniklé obcím nebo okresním úřadům při plnění úkolů podle tohoto zákona, které nelze pokrýt z jejich rozpočtů, se hradí ze státního rozpočtu federace.
Oddíl 3
§ 20
Pojem a druhy služební povinnosti.
(1) Služební povinnost je povinnost vojáků včas nastoupit a vykonávat vojenskou činnou službu (odstavec 2).
(2) Vojenská činná služba zahrnuje:
g) mimořádnou službu (§ 46, odst. 1, § 47, odst. 1, § 49, odst. 2).
(3) Každý voják je povinen plnit služební povinnost osobně podle svých duševních i tělesných schopností a znalostí.
(4) Vojáci, kteří plní některou z povinností uvedených v odstavci 2, jsou vojáky v činné službě, ostatní vojáci jsou vojáky mimo činnou službu.
§ 21
Začátek, konec a zbavení služební povinnosti
(1) Služební povinnost vzniká dnem odvedení. Tímto dnem se odvedení zařaďují do vojska a stávají se vojáky. Až do dne nastoupení základní (náhradní) služby označují se vojáci výrazem „odvedenci“.
(2) Povinnost k základní (náhradní) službě jsou muži povinni plnit po dovršení věku 18 let, pokud ji nepřevzali dobrovolně.
§ 22
Propuštění z vojska.
(1) Z vojska se propustí:
a) osoby, které byly odvedeny, aniž pro to byl dán právní podklad;
b) osoby, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost. Vykonává-li osoba, která dosáhla tohoto věku, vojenskou činnou službu v době, kdy bylo nařízeno některé z mimořádných opatření, prodlužuje se její branná povinnost až do jejího propuštění z této služby; při zrušení mimořádných opatření musí však býti tyto osoby propuštěny;
c) osoby, které se na základě přezkumného řízení staly trvale neschopnými k vojenské činné službě, vyjímajíc vojáky z povolání, ve výslužbě, které lze propustit jen na jejich písemnou žádost;
d) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti a které přitom nehodlají se souhlasem vojenské správy dobrovolně převzít další plnění branné povinnosti;
e) osoby, které jsou povinny civilní službou.
(2) Osobám, které dosáhly věku, kdy končí jejich branná povinnost, může vojenská správa na jejich žádost dobu jejího trvání prodloužit. Takové osoby lze pak z vojska propustit na jejich žádost, nebylo-li nařízeno některé z mimořádných opatření. Z úřední moci lze je propustit kdykoliv. O vojácích z povolání, ve výslužbě, kteří sami nepožádají o propuštění z vojska, má se za to, že jim byla doba trvání branné povinnosti prodloužena.
§ 23
Přezkumné řízení
(1) Přezkumným řízením se zjišťuje zdravotní schopnost nebo neschopnost vojáků k vojenské činné službě.
(2) Přezkumné řízení provádějí přezkumné komise při okresních vojenských správách, orgánech nadřízených okresním vojenským správám a ve vojenských nemocnicích. Jejich zřizování, složení a činnost stanoví federální ministerstvo obrany obecně závazným právním předpisem.
(3) Členy přezkumných komisí u okresních vojenských správ jsou lékaři obdobně jako u odvodních komisí.
(4) Povolaní vojáci jsou povinni dostavit se k přezkumnému řízení. Jízdné v nejnižší třídě osobního vlaku nebo rychlíku anebo jízdné autobusem z místa pobytu do místa přezkumu a zpět hradí vojenská správa.
§ 23a
Úlevy ze služební povinnosti
(1) Prezidentovi České a Slovenské Federativní Republiky, poslancům Federálního shromáždění - členům výborů Federálního shromáždění zřízených pro brannou politiku, předsedovi a členům vlády České a Slovenské Federativní Republiky, předsedovi a členům Rady obrany státu, soudcům Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky, soudcům Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky, generálnímu prokurátorovi České a Slovenské Federativní Republiky a generálnímu inspektorovi ozbrojených sil České a Slovenské Federativní Republiky se po dobu výkonu funkce přeruší nebo odloží výkon vojenské činné služby.
(2) Nepřevezmou-li osoby uvedené v odstavci 1 dobrovolně služební povinnost, může jim být uložena pouze za mimořádných opatření a v době branné pohotovosti státu (§ 46 až 49).
(3) Ustanovení o dobrovolném převzetí služební povinnosti podle odstavce 2 platí i po ukončení funkčního období.
§ 24
Dočasné úlevy ze služební povinnosti
(1) U poslanců zákonodárných sborů se vojenská činná služba odloží, případně se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu, po kterou jsou poslanci zákonodárných sborů. Vojenské cvičení takto zameškané se promíjí. Ustanovení o promíjení neplatí, byl-li vyhlášen stav branné pohotovosti státu. Obdobně se postupuje při zvolení do placené funkce v obecním zastupitelstvu.
(2) Odboroví funkcionáři se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání stávky nebo stávkové pohotovosti.
(3) Funkcionáři politických stran a politických hnutí a kandidáti do zákonodárných sborů se nepovolávají na vojenské cvičení a k výkonu základní služby po dobu trvání volební kampaně až do skončení voleb.
(4) U kandidátů do zákonodárných sborů se nástup vojenské činné služby odloží, popř. se jejich vojenská činná služba přeruší na dobu volební kampaně až do skončení voleb.
§ 25
Služební povinnost vojáků z povolání a ve výslužbě.
(1) Vojáky z povolání jsou vojáci, kteří vojenskou službu vykonávají jako své povolání ve služebním poměru, do něhož byli přijati podle zvláštních předpisů. Vojáci z povolání jsou povinni vojenskou činnou službou, dokud tento jejich služební poměr nezanikne.
(2) Vojáci z povolání setrvávají ve vojenské činné službě do splnění převzatého závazku, který činí nejméně 10 let.
(3) Vojáci z povolání po splnění převzatého závazku se svým souhlasem setrvávají ve vojenské činné službě a generálové, důstojníci a praporčíci v záloze setrvávají v záloze podle vojenských hodností do dosažení těchto věkových hranic:
Po dobu stanovenou věkovou hranicí pro setrvání v záloze 3. kategorie prodlužuje se generálům v záloze branná povinnost (§ 5 odst. 2).
| Vojenské hodnosti | Činná služba | Věkové hranice | ||
| Záloha 1. kategorie | Záloha 2. kategorie | Záloha 3. kategorie | ||
| rotní, rotmistři a nadrotmistři | 45 | 50 | - | 55 |
| podpraporčíci, praporčíci a nadpraporčíci | 50 | 50 | - | 55 |
| podporučíci a poručíci | 40 | 40 | 45 | 50 |
| nadporučíci a kapitáni | 40 | 45 | 50 | 55 |
| majoři | 45 | 45 | 50 | 55 |
| podplukovníci | 45 | 50 | 55 | 60 |
| plukovníci | 50 | 55 | - | 60 |
| generálové | 55 | 60 | - | 65 |
| generálové-ženy | 50 | - | - | 50 |
| ostatní vojákyně z povolání a vojákyně v záloze | podle hodnosti | - | - | 50 |
Po dobu stanovenou věkovou hranicí pro setrvání v záloze 3. kategorie prodlužuje se generálům v záloze branná povinnost (§ 5 odst. 2).
(4) Vojáky ve výslužbě se stávají generálové, důstojníci a praporčíci, kteří byli
Služební povinnost vojáků ve výslužbě trvá, dokud nebyli propuštěni z vojska. Vláda stanoví nařízením, kdy mohou být na přechodnou dobu povoláni k činné službě.
Služební povinnost vojáků ve výslužbě trvá, dokud nebyli propuštěni z vojska. Vláda stanoví nařízením, kdy mohou být na přechodnou dobu povoláni k činné službě.
a) propuštěni z vojenské činné služby po dosažení věkových hranic zálohy 3. kategorie,
b) přeloženi do zálohy a dosáhli věkových hranic zálohy 3. kategorie,
c) propuštěni z vojenské činné služby pro trvalou neschopnost k vojenské činné službě.
§ 26
Osvobození od služební povinnosti příslušníků Federálního policejního sboru, Policie České republiky, Policejního sboru Slovenské republiky, Sboru hradní policie, Federální bezpečnostní informační služby, Sboru nápravné výchovy České republiky a Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky a opatření při jejich propuštění (uvolnění) ze služebního poměru
(1) Příslušníci Federálního policejního sboru, Policie České republiky, Policejního sboru Slovenské republiky, Sboru hradní policie, Federální bezpečnostní informační služby, Sboru nápravné výchovy České republiky a Sboru vězeňské a justiční stráže Slovenské republiky (dále jen „sbory a bezpečnostní služba“), kteří vykonali základní službu, jsou po dobu služebního poměru ke sboru nebo bezpečnostní službě osvobozeni od služební povinnosti (§ 20), kterou by jinak byli povinni.
(2) Osoby, jejichž služební poměr ke sboru nebo bezpečnostní službě skončil, mají služební povinnost jako vojáci v záloze.
(3) Hodnosti, kterých dosáhli příslušníci sborů nebo bezpečnostní služby ve vojsku, se zpravidla nemění po dobu jejich služby v těchto sborech nebo bezpečnostní službě, ani při jejich propuštění nebo uvolnění ze služebního poměru, leč by jim tato vojenská hodnost nemohla být podle obecně závazných právních předpisů ponechána.
(4) Na žádost osoby uvedené v odstavci 3, podanou po jejím propuštění nebo uvolnění ze služebního poměru ke sboru nebo bezpečnostní službě, může být vojenská hodnost upravena podle hodnosti, které dosáhla v těchto sborech nebo bezpečnostní službě. Úprava hodnosti může být provedena i na návrh orgánu, který osobu propouští (uvolňuje) ze služebního poměru.
(5) Personální útvary sborů nebo bezpečnostní služby oznámí propuštění nebo uvolnění ze služebního poměru příslušné okresní vojenské správě.
§ 27
Základní služba.
(1) Základní službou jsou povinny, nejsou-li určeny k náhradní službě (§ 28), osoby, které byly odvedeny
a) při pravidelných odvodech nebo při dobrovolných odvodech, k nimž došlo mimo dobu branné pohotovosti státu, nebo
b) při dobrovolných odvodech za branné pohotovosti státu, neomezily-li svou služební povinnost dobrovolně převzatou na dobu války [§ 6, odst. 3, písm. b)], nebo
c) při mimořádných odvodech, jde-li o muže odvedené v době, kdy neměli ještě pravidelnou odvodní povinnost nebo kdy by jinak pravidelné odvodní povinnosti ještě podléhali, nebo o odvedence, kteří se zavázali k základní službě, k níž nebyli povinni.
(2) Základní služba trvá 12 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
(3) Vláda může dobu trvání základní služby zkrátit nařízením.
§ 28
Náhradní služba.
(1) Místo základní služby vykonávají náhradní službu osoby určené k ní podle §§ 29 až 31.
(3) Náhradní služba trvá 5 měsíců a počítá se ode dne skutečného jejího nastoupení. Ministerstvo národní obrany může do této doby započítat vykonanou mimořádnou službu nebo její část.
§ 28a
Započítání základní (náhradní) služby
Osobám, které již sloužily ve vojsku a byly z něho propuštěny, se základní (náhradní) služba už vykonaná započítává do základní (náhradní) služby.
§ 29
Určení k náhradní službě ze zákona.
K náhradní službě se určí osoby, které bez vlastní viny byly odvedeny po 31. prosinci roku, v němž dovršily 30 let, nebo bez vlastní viny nenastoupily základní službu do 31. prosince roku, v němž dovršily 30 let.
§ 30
Určení k náhradní službě na žádost.
(1) Bylo-li odvedeno více osob, než je třeba k doplnění počtu vojska stanoveného podle § 3, odst. 2, určí se dále k náhradní službě počet osob, rovnající se rozdílu mezi tímto potřebným počtem a počtem osob, které byly skutečně odvedeny. Tento počet stanoví každoročně ministerstvo národní obrany podle početních přírůstků a úbytků, k nimž pravděpodobně dojde po nastoupení odvedenců do základní služby.
(2) K náhradní službě podle odstavce 1 lze určit především odvedence a osoby, jež dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby, pokud o to požádají, mají-li pro svou žádost zvláštní důvody rodinné, hospodářské nebo sociální. Osoby dobrovolně odvedené lze k náhradní službě určit jen, vznikly-li důvody pro toto určení po jejich odvedení. Pominou-li důvody po podání žádosti, je žadatel povinen tuto okolnost neprodleně hlásit.
(3) O žádostech za určení k náhradní službě rozhoduje náčelník okresní vojenské správy. Proti tomuto rozhodnutí není opravného prostředku.
(4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro něž došlo k určení k náhradní službě, nebo pominou-li později tyto důvody a není-li ani jiných důvodů pro toto určení, zruší náčelník okresní vojenské správy po slyšení žadatele původní rozhodnutí a žadatel se povolá k základní službě. Při tom se mu započítává do základní služby doba, po kterou konal náhradní službu nebo část základní služby, jakož i doba, po kterou trvaly ještě po propuštění ze základní nebo náhradní služby důvody, o něž byla opřena žádost za určení k náhradní službě.
§ 31
Určení k náhradní službě z moci úřední.
(1) Nedosahuje-li počet osob určených k náhradní službě podle ustanovení § 30, odst. 2 celého početního přebytku (§ 30, odst. 1), určí vojenská správa k náhradní službě další osoby, které dosud nevykonaly 5 měsíců základní služby. Při výběru je třeba dbát především zájmů služebních, zároveň se však přihlédne též k rodinným, hospodářským a sociálním poměrům.
(2) Rozhodnutí učiněné podle odstavce 1 lze ze služebních důvodů zrušit. V tomto případě se povolá osoba určená k náhradní službě k výkonu základní služby jen na dobu končící dnem, jímž by byla její základní služba skončila, kdyby nebyla bývala určena k náhradní službě.
(3) Nejsou-li splněny podmínky § 30 odst. 1, lze odvedence určit k náhradní službě jen se souhlasem vlády.
§ 32
Propuštění na trvalou dovolenou místo určení k náhradní službě.
(1) Osoby, které by měly být podle ustanovení § 30, odst. 2 nebo § 31, odst. 1 určeny k náhradní službě, nemohou však být k této službě určeny jedině proto, že vykonaly základní službu delší 5 měsíců, propustí se na trvalou dovolenou.
(2) O zrušení rozhodnutí učiněného podle odstavce 1 a o opětném povolání osoby propuštěné na trvalou dovolenou k základní službě platí obdobně ustanovení § 30, odst. 4 a § 31, odst. 2.
§ 33
Nastoupení základní a náhradní služby.
(1) Osoby odvedené při pravidelných odvodech, jimž nebyl povolen odklad základní (náhradní) služby (§ 34), nastupují tuto službu v kalendářním roce, v němž byly odvedeny, nebo v roce následujícím.
(2) Nástupní dny vyhlásí každoročně ministerstvo národní obrany v Úředním listě.
(3) Došlo-li k odvodu po stanoveném nástupním dnu nebo nenastoupil-li odvedenec základní (náhradní) službu tohoto dne, může mu vojenská správa povolit odklad této služby do příslušného nástupního dne v příštím kalendářním roce.
(4) Ministerstvo národní obrany může z důležitých důvodů povolit ve zvláštních případech nastoupení základní (náhradní) služby i mimo nástupní dny vyhlášené podle odstavce 2. Podrobnosti stanoví vláda nařízením.
(5) Pokud dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu a osoby odvedené při mimořádných odvodech jsou povinni konat základní (náhradní) službu, nastoupí ji zpravidla dnem následujícím po propuštění z mimořádné služby.
§ 34
Odklad základní a náhradní služby.
(1) Odvedencům, kteří se připravují na určité povolání, lze na jejich žádost povolit odklad základní (náhradní) služby, a to nejdéle do stanoveného nástupního dne v roce, v němž dovrší 25 let, a jde-li o studující vysokých škol, do ukončení studia, nejdéle však do 30 let. Obdobně lze povolit odklad, nejdéle však do nástupního dne v roce, v němž žadatel dovršil 25 let, vyžadují-li toho jiné důvody hodné zvláštního zřetele.
(2) Vláda stanoví nařízením, kdy lze odložit nastoupení základní (náhradní) služby z úřední moci.
(3) Osoby, kterým byl povolen odklad, nastoupí základní (náhradní) službu v roce, kdy odklad končí nebo v roce následujícím ve stanovený nástupní den.
(4) Ukáže-li se dodatečně, že tu nebylo důvodů, pro které byl odklad základní (náhradní) služby povolen, nebo pominou-li dodatečně tyto důvody, lze povolení odkladu zrušit.
(5) Vláda stanoví nařízením, jak se provádí povolování odkladů základní (náhradní) služby, upraví řízení o žádostech za ně a stanoví, jak se postupuje, bylo-li zrušeno rozhodnutí o povolení odkladu.
(6) Z rozhodnutí, jímž byla za odklad zamítnuta nebo jímž bylo rozhodnutí o povolení odkladu zrušeno, lze podat odvolání do 15 dnů po doručení u orgánu, který rozhodnutí vydal, k orgánu nadřízenému, který rozhoduje s konečnou platností. Rozhodnutí musí obsahovat poučení o odvolání.
§ 35
Prominutí náhradní služby.
Osobám, které bez vlastní viny do 31. prosince roku, v němž dovršily 30 let, nenastoupily náhradní službu, k níž byly určeny na žádost nebo z moci úřední, jakož i osobám, určeným k náhradní službě ze zákona, může ministerstvo národní obrany vykonání náhradní služby prominout.
§ 36
Trvalá dovolená
(1) Vojáky na trvalé dovolené jsou vojáci, kteří byli ze základní (náhradní) služby předčasně propuštěni a nebyli dosud přeloženi do zálohy. Kromě důvodu uvedeného v § 32 odst. 1 lze předčasně propustit ze základní služby na trvalou dovolenou vojáky,
a) mají-li být odstraněny jejich přebytečné počty,
b) jde-li o hromadné propuštění příslušníků jednoho nástupního ročníku před jejich přeložením do zálohy,
c) rozhodne-li tak přezkumná komise,
d) kterým byl dodatečně povolen odklad,
e) kterým měla být udělena zdravotní dovolená nejméně na dobu zbývající k dokončení základní služby,
f) ženy, u nichž bylo zjištěno těhotenství,
g) kteří byli vzati do vazby,
h) kteří byli pravomocně odsouzeni k trestu odnětí svobody, dnem nástupu trestu.
(2) Z náhradní služby lze předčasně propustit na trvalou dovolenou vojáky z důvodů uvedených v odstavci 1 písm. b) až h) a vojáky, kteří nemohou konat náhradní službu pro nemoc nepřetržitě po dobu delší než 28 dnů, jestliže podle vyjádření odborného lékaře není pravděpodobné, že se uzdraví nejpozději v dalších 14 dnech.
(3) Propuštěním na trvalou dovolenou se základní (náhradní) služba přerušuje. Vojáci na trvalé dovolené jsou povinni nastoupit k pokračování v základní (náhradní) službě v nejbližším nástupním termínu, který následuje po pominutí důvodů, pro které byli propuštěni na trvalou dovolenou.
§ 36a
Prominutí zbytku základní (náhradní) služby
(1) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 36 odst. 1 písm. a), b), e) a f) se zbytek základní služby promíjí, nepřesahuje-li tři měsíce. Zbytek náhradní služby vojákům uvedeným v § 36 odst. 2, se promíjí v případě, že k propuštění dojde v posledním měsíci náhradní služby.
(2) Jde-li při propuštění podle § 36 odst. 1 písm. b) o dobu kratší než 10 dnů, započítává se tato doba jako vykonaná vojenská činná služba.
(3) Vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 36 odst. 1 písm. c) a d) může federální ministerstvo obrany prominout zbytek základní služby, nepřesahuje-li tři měsíce, a vojákům propuštěným na trvalou dovolenou podle § 36 odst. 1 písm. g) a h) zbytek základní služby do jednoho měsíce.
§ 37
Další služba
(1) Vojákům, kteří vykonali základní službu, lze na jejich žádost povolit, aby vykonali další službu. Vojákům, kteří konali jen náhradní službu, lze toto povolení udělit, jen byli-li k náhradní službě určeni podle § 29 nebo 31.
(2) Další službou jsou povinni vojáci,
a) jsou-li na svou žádost vzděláváni nebo cvičeni pro vojenskou službu nebo
b) převzali-li závazek k takové službě.
(3) Do další služby se přijímají vojáci podle odstavce 2 písm. b) na dobu 2 až 5 let.
§ 37a
Náhrada nákladů
(1) Vojáci v činné službě, kteří jsou na vlastní žádost nebo z důvodu pravomocného odsouzení soudem pro trestný čin anebo pro služební nezpůsobilost propuštěni před splněním povinnosti k další službě nebo před splněním převzatého závazku, jsou povinni vrátit částku, která se rovná nákladům vynaloženým na materiální a finanční zabezpečení jejich vzdělání nebo vycvičení (dále jen „náhrada nákladů“).
(2) Federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podmínky snížení nebo prominutí náhrady nákladů a v dohodě s federálním ministerstvem financí výši náhrady nákladů.
(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jinak.3a)
§ 38
Záloha.
(1) Přeložení do zálohy se provede dnem, který následuje po dni skončení základní služby, další služby nebo služby vojáků z povolání, kteří nebyli přeloženi do výslužby a mají ještě služební povinnost. Dále budou přeloženy do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, osoby odvedené při mimořádných odvodech, které po svém propuštění z této služby nejsou povinny základní (náhradní) službou a jejichž služební povinnost trvá podle zákona nebo na podkladě dobrovolného převzetí. Dobrovolníci odvedení za branné pohotovosti státu se přeloží za obdobných podmínek do zálohy dnem, který následuje po dni skončení mimořádné služby, nejde-li o osoby, které dobrovolně převzaly služební povinnost jen na dobu války. Takové osoby se z vojska propustí [§ 22, odst. 1, písm. d)].
§ 39
Vojenská cvičení.
(1) Vojíni, svobodníci a poddůstojníci v záloze jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 12 týdnů; vojáci v záloze, kteří konali základní (náhradní) službu kratší než tři čtvrtiny této služby (§ 27 odst. 2 a 3, § 28 odst. 3), jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 16 týdnů.
(2) Generálové, důstojníci a praporčíci v záloze jsou povinni vojenskými cvičeními v úhrnné době 16 týdnů; do ní se započítávají vojenská cvičení, která vykonali jako příslušníci mužstva nebo poddůstojníci.
(3) Vojáci v záloze se povolávají zpravidla ke čtyřem pravidelným cvičením po třech nebo čtyřech týdnech. Federální ministerstvo obrany stanoví počet a délku jednotlivých cvičení s ohledem na potřeby výcviku nebo zajištění připravenosti ozbrojených sil tak, aby nebyla překročena úhrnná doba podle odstavce 1 nebo 2; může prominout vojákům v záloze konání cvičení, pokud je vycvičeno více osob nebo pokud vzhledem k vykonávanému zaměstnání nebo jiné přípravě jsou v potřebném rozsahu vycvičeni. Přesahuje-li mimořádná nebo zvláštní služba šest měsíců, může ji federální ministerstvo obrany započítat jako jedno nebo dvě cvičení.
(4) Vojáci z povolání, jakož i vojáci, kteří konali další službu (§ 37), jsou po přeložení do zálohy povinni vojenskými cvičeními jako příslušníci téhož ročníku narození.
(5) Vojáci v záloze, kteří dlouhodobě pobývají v zahraničí, se nepovolávají po tuto dobu ke cvičení, jsou však povinni je vykonat po návratu ze zahraničí. Federální ministerstvo obrany může těmto vojákům z důvodů hodných zvláštního zřetele prominout vykonání všech nebo některých cvičení.
(6) Vojákům v záloze může být na jejich žádost povoleno, aby konali mimo povinná cvičení též cvičení dobrovolná. Dobrovolná cvičení se nezapočítávají do úhrnné doby cvičení.
(7) Zavádějí-li se bojové prostředky nebo vyžadují-li toho důvody výcvikové, mohou být povoláni vojáci v záloze k výjimečnému vojenskému cvičení na dobu nezbytné potřeby. Povolání vojáků v záloze v rozsahu přesahujícím průměrný počet dvou ročníků narození vyžaduje předchozího schválení vlády. Výjimečné cvičení se podle možnosti započte do úhrnné doby cvičení, stanovené v odstavcích 1, 2 a 4.
(8) Vojákům v záloze může být na jejich žádost okresní vojenskou správou povolen odklad vykonání cvičení na jiné období roku, případně na příští rok. O odklad cvičení může se souhlasem vojáka žádat i zaměstnavatel. Podání žádosti nemá odkladný účinek.
(9) Ze cvičení se předčasně propustí vojáci, kteří se z důvodu nemoci nebo úrazu stanou na zbývající dobu neschopnými vojenské činné služby, kteří byli během cvičení vzati do vazby nebo jimž byl během cvičení povolen odklad cvičení. Doba, po kterou konali cvičení, se jim započítá do úhrnné doby cvičení.
§ 40
Nahrazování zameškané základní (náhradní) služby nebo vojenského cvičení
(1) Vojáci konající základní (náhradní) službu nebo vojenské cvičení jsou povinni plně nahradit službu, kterou zameškali překročením řádné a zvláštní dovolené, dovolenou bez nároku na peněžní náležitosti, výkonem kázeňského trestu vězení, zběhnutím nebo svémocným odloučením.
(2) Nahrazování vojenské činné služby podle odstavce 1 může být prominuto. Nelze však prominout dobu zameškanou zběhnutím a svémocným odloučením.
(3) Základní (náhradní) služba nebo vojenské cvičení zameškané nemocí, úrazem nebo zdravotní dovolenou se nenahrazuje, jestliže nemoc nebo úraz nevznikly nebo se nezhoršily vlastní vinou vojáka.
Oddíl 4
§ 41
Druhy zvláštní služby.
Zvláštní službou se rozumí:
a) služba příslušníků veřejných ozbrojených sborů, konaná v ozbrojených silách podle tohoto zákona (§ 46 odst. 2) nebo podle zvláštních zákonů,
b) služba konaná v ozbrojených silách podle tohoto zákona (§ 46 odst. 2) příslušníky veřejných ochranných sborů.
§ 42
Vznik a konec povinnosti k zvláštní službě.
(1) Povinnost k zvláštní službě vzniká dnem, na který zní povolání do této služby, bez ohledu na případné dřívější zařadění dotčených osob do vojska.
§ 43
Propuštění ze zvláštní služby.
Ze zvláštní služby budou propuštěny:
a) osoby, které byly povolány, aniž pro to byl dán právní podklad,
b) osoby, které se staly tělesně nebo duševně nezpůsobilými k zvláštní službě,
c) osoby, u nichž nastaly jiné okolnosti způsobující zánik branné povinnosti, vyjímajíc dosažení stanoveného věku (§ 46, odst. 4),
d) osoby povolané k mimořádné službě,
e) osoby povolané k této službě v době mimořádných opatření, jakmile se zruší tato opatření.
Oddíl 5
§ 45
Rozsah povolání
(1) Osobními úkony pro potřeby ozbrojených sil se rozumí činnost vojáků v záloze související s vyhlášením mimořádných opatření.
(2) Bylo-li nařízeno jakékoli mimořádné opatření podle tohoto zákona, lze pro potřeby ozbrojených sil požadovat osobní úkony od vojáků v záloze, kteří mohou být pro tento případ předem určeni. Tito vojáci podléhají po dobu plnění osobních úkonů vojenské kázeňské a soudní pravomoci.
(3) Povoláním vojáků v záloze do mimořádné služby se ruší jejich určení k osobním úkonům.
(4) Vojáci v záloze předem určení k osobním úkonům vykonávají místo vojenských cvičení nezbytnou přípravu.
(5) O povolání k osobním úkonům, o náhradě jízdného povolaných osob, o nastoupení k výkonu osobních úkonů a o propuštění z nich platí obdobně ustanovení o mimořádné službě a vojenských cvičeních.
Oddíl 6
§ 46
Mimořádné opatření mimo dobu branné pohotovosti státu.
(1) Dojde-li k událostem ohrožujícím zvýšenou měrou samostatnost, celistvost a jednotu státu nebo ústavní zřízení (doba zvýšeného ohrožení státu), může president republiky nařídit, aby byli povoláni k mimořádné službě na dobu nezbytné potřeby vojáci v záloze, a to v počtu nepřesahujícím počet vojáků v záloze sedmi nejmladších ročníků narození.
(2) Mimo opatření uvedená v odstavci 1 může president republiky na návrh vlády nařídit, aby byly povolány k zvláštní službě veřejné ozbrojené sbory, které vláda určila, veřejné ochranné sbory, části nebo jednotliví příslušníci těchto sborů a jednotky složené z těchto osob. Osoby, které v takových případech budou povolány, mohou být již předem určeny. Povolané osoby podléhají vojenskému velení, stávají se příslušníky ozbrojených sil, i když nejsou vojáky, dnem na který jsou povolány, při povolání sborů, jednotek nebo jejich částí dnem, na který je povolán sbor, jednotka nebo část, k nimž náleží. Podléhají po dobu této zvláštní služby vojenské kázeňské a soudní pravomoci a ustanovením vojenského trestního zákona o vojenských zločinech a přečinech.
(3) Po dobu trvání mimořádných opatření podle odstavce 1 nebo 2 nelze propustit ani z vojenské činné služby, ani ze zvláštní služby osoby, které v době vykonávání této služby dosáhly věku, kdy by jinak končila jejich branná povinnost.
(4) Mimořádná opatření uvedená v odstavcích 1 a 2 zrušuje president republiky.
§ 47
Mobilisace.
(1) Mobilisací se podle tohoto zákona rozumí hromadné povolání vojáků mimo činnou službu k mimořádné službě, přesahuje-li toto povolání svým rozsahem rozsah opatření uvedených v § 46.
(2) Mobilisace může být všeobecná nebo částečná; všeobecná mobilisace se vztahuje na všechny vojáky mimo činnou službu, kteří nejsou zproštěni mimořádné služby, jakož i na celé státní území; částečná mobilizace se vztahuje na část uvedených vojáků, po případě na část státního území.
(3) Mobilizaci nařizuje president republiky.
(4) Opatření nařízená k provedení mobilisace se zrušují demobilisací. Nařizuje ji president republiky.
§ 48
Některé právní účinky vyhlášení stavu branné pohotovosti státu.
(1) Jakmile je veřejně známo, že stát mobilisací vstoupil do stavu branné pohotovosti, jsou vojáci, kteří dlí mimo území republiky, povinni dostavit se bez zvláštního povolání neprodleně k nastoupení vojenské činné služby. President republiky může vyzvat vojáky, kteří z důvodů nezávislých na jejich vůli nemohou nastoupit vojenskou činnou službu z území mimo republiku, aby se přihlásili do vojenských služeb spojeneckého státu, v němž dlí nebo do něhož se mohou dostat, a aby pro případ, že jim na podkladě jejich přihlášky bude umožněna služba v armádě spojeneckého státu, tuto službu konali po dobu války. Vojáci jsou povinni této výzvy uposlechnouti.
(2) Za branné pohotovosti státu se konají jen mimořádné a dobrovolné odvody. Dobrovolně mohou však v této době vstoupit do vojska jen osoby, které v době přihlášky nebyly ještě povolány k mimořádnému odvodu. Vojákům v záloze a ve výslužbě, kteří nebyli povoláni k vojenské činné službě, může vojenská správa na jejich žádost povolit dobrovolné konání mimořádné služby. Žádost za povolení dobrovolného konání mimořádné služby nelze odvolat.
§ 49
Mimořádná opatření za branné pohotovosti státu.
(1) Za branné pohotovosti státu může president republiky na návrh vlády nařídit mimořádné odvody (§ 17, odst. 1) osob, podléhajících branné povinnosti (§ 5), které dosud nebyly odvedeny nebo byly z vojska propuštěny. Toto ustanovení se nevztahuje na osoby uvedené v § 22 odst. 1 písm. e).
(2) Osoby odvedené při mimořádných odvodech nastupují mimořádnou službu v nástupní dny, které stanoví ministerstvo národní obrany, a setrvají v ní až do propuštění. Musí být propuštěny z této služby, jakmile byl ukončen stav branné pohotovosti státu. Ženy odvedené při mimořádných odvodech, jakož i osoby, které dobrovolně vstoupily do vojska toliko na dobu války, se propustí dnem propuštění z mimořádné služby zároveň z vojska [§ 22, odst. 1, písm. d)], nepožádají-li o přeložení do zálohy a nezavázaly-li se ani konat základní službu po skončení mimořádné služby.
§ 50
Zproštění mimořádné služby.
(1) Povinnosti nastoupit mimořádnou službu lze zprostit osoby, u nichž je v důležitém zájmu ozbrojených sil nebo v jiném důležitém obecném zájmu třeba, aby mohly dále vykonávat své zaměstnání. Vojáci v záloze mladší 35 let mohou být zproštěni jen v případech hodných zvláštního zřetele.
(2) Zaměstnavatelé mohou požádat o zproštění povinnosti mimořádné služby pro své zaměstnance okresní vojenskou správu, v jejímž obvodu mají sídlo. Orgány státní správy mohou vyžadovat zproštění pro občany, pokud však jde o osoby v pracovním nebo obdobném poměru, až po projednání s jejich zaměstnavatelem.
(3) Povinnosti k mimořádné službě lze zprostit předem nebo až za mimořádných opatření. Zproštění nabývá účinnosti, je-li provedeno předem, dnem vyhlášení mimořádných opatření, je-li provedeno až za mimořádných opatření, dnem, kdy příslušný orgán vojenské správy rozhodl o zproštění. Zaměstnavatelé a orgány státní správy jsou povinni oznámit pominutí důvodů, pro něž bylo zproštění provedeno, okresní vojenské správě, která zproštění provedla, a okresní vojenské správě místa trvalého pobytu zproštěné osoby.
(4) Zproštění může být omezeno na určitou dobu. Rozhodnutí, jímž bylo povoleno zproštění, lze po pominutí důvodů nebo v důležitém zájmu ozbrojených sil zrušit.
ČÁST 3
§ 51
Ohlašovací povinnost a vojenská evidence
(1) Branci, vojáci a osoby, jež byly určeny k zvláštní službě a byly o tomto svém určení uvědoměny, jsou povinni neodkladně hlásit skutečnosti důležité pro vojenskou evidenci, a to změny místa trvalého a přechodného pobytu, zaměstnavatele, zaměstnání, úrazy a vážná onemocnění mající vliv na výkon jejich branné povinnosti a změny údajů uvedených ve vojenských průkazech orgánům vojenské správy, u nichž jsou uvedeni v evidenci.
(2) Vojenskou evidenci vojáků v činné službě vedou příslušné orgány ozbrojených sil, ostatních osob uvedených v odstavci 1 okresní vojenské správy. Způsob vedení vojenské evidence stanoví federální ministerstvo obrany obecně závazným právním předpisem. Zastupitelské úřady vedou vojenskou evidenci občanů České a Slovenské Federativní Republiky žijících v zahraničí.
(3) Orgány, které vedou evidenci obyvatelstva, spolupracují s okresními vojenskými správami při vedení vojenské evidence, zejména oznamují příslušným okresním vojenským správám, kteří branci a vojáci mimo činnou službu se přihlásili k trvalému pobytu nebo se z něho odhlásili.
(4) Orgány činné v trestním řízení oznamují vzetí do vazby nebo pravomocné odsouzení brance nebo vojáka mimo činnou službu okresní vojenské správě místa trvalého pobytu; nápravně výchovné ústavy ministerstva spravedlnosti České republiky a ústavy ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky oznamují propuštění z výkonu trestu odnětí svobody.
(5) Orgán pověřený vedením matriky příslušný podle místa trvalého pobytu brance nebo vojáka mimo činnou službu oznamuje jeho úmrtí příslušné okresní vojenské správě. Při úmrtí vojáka v činné službě zasílá kopii úmrtního listu vojenskému útvaru, jehož byl voják příslušníkem.
§ 52
O povolávání.
(1) Osoby, které byly povolány k vojenské činné službě, k zvláštní službě, k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, jsou povinny povolání uposlechnout.
(2) Povolání se provádí povolávacím rozkazem, popřípadě veřejnou vyhláškou; při mobilizaci též mobilizační výzvou. Druhy povolávacích rozkazů stanoví federální ministerstvo obrany. Povolávací rozkazy se doručují poštou nebo prostřednictvím orgánů obcí pověřených výkonem státní správy; při mimořádných opatřeních rovněž prostřednictvím vojáků v záloze určených k osobním úkonům. Nebude-li při povolání k mimořádné službě stanoveno jinak, jsou povolané osoby povinny do čtyř hodin po uvědomění nastoupit cestu do stanoveného místa.
(3) Povolaným osobám hradí stát jízdné z místa trvalého pobytu do místa nastoupení, osobám propuštěným jízdné z místa propuštění do místa budoucího trvalého pobytu; podrobnosti stanoví vláda nařízením.
(4) Osoby, které poruší odvodní povinnost nebo naruší průběh odvodního řízení, neuposlechnou povolání vydaného na základě branného zákona orgánem vojenské správy, úmyslně zničí, poškodí nebo zneužijí průkaz vydaný branci nebo vojákovi anebo průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, se dopouští přestupku, za který lze uložit pokutu do 3000 Kčs. Ustanovení předchozí věty platí i o osobách určených k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil nebo k zvláštní službě a o osobách, u nichž má být zjištěna neschopnost k vojenské činné službě nebo nezpůsobilost k zvláštní službě nebo k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil.
§ 53
Vojenské průkazy
(1) K prokazování příslušnosti k ozbrojeným silám a pro potřeby vojenské evidence osob podléhajících služební povinnosti se vydává vojenský průkaz. Při služebním styku a v případech, kdy to vyplývá z účelu úkonu, je voják v činné službě povinen prokázat svoji příslušnost k ozbrojeným silám vojenským průkazem.
(2) Osobám trvale neschopným k vojenské činné službě se vydává průkaz o neschopnosti k vojenské činné službě, který obsahuje jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu a den propuštění osoby z vojska.
(3) Vojenské průkazy vydává federální ministerstvo obrany. Ve vojenských průkazech pro osoby podléhající služební povinnosti se uvádí jméno, příjmení, rodné číslo, místo trvalého pobytu vojáka, vojenská hodnost a vojenský útvar; v průkazech pro vojáky v základní (náhradní) službě a v záloze se dále uvádí údaje o druhu služební povinnosti, vojenské odbornosti a jiné zvláštní záznamy (zdravotní apod.).
(4) Vojenský průkaz nelze připojit jako přílohu k podáním, předat nepovolaným osobám ani vyvézt do zahraničí. Ztrátu vojenského průkazu je občan povinen hlásit vojenské správě bez zbytečného prodlení.
§ 54
Styk občanů s orgány vojenské správy
(1) Branci, odvedenci, vojáci na trvalé dovolené a v záloze předkládají veškerá podání ve věcech svého branného poměru okresní vojenské správě místa trvalého pobytu. Rozhodnutí orgánů vojenské správy a doklady se občanům doručují přímo, poštou nebo prostřednictvím obecních úřadů pověřených výkonem státní správy.
(2) Okresní vojenské správy mohou povolat občany k jednání v případě vzniku pochybností o splnění jejich branné povinnosti.
§ 55
Cestování do zahraničí
V době mimořádných opatření musí mít osoby podléhající branné povinnosti k cestování do zahraničí souhlas vojenské správy.
§ 56
Vstup do cizích vojenských služeb.
(1) Občané Československé republiky smějí vstoupit do cizích vojenských služeb jen s povolením presidenta republiky. Osoba, které bylo uděleno toto povolení, je po dobu, po niž vykonává službu v armádě cizího státu, osvobozena od plnění branné povinnosti v ozbrojených silách Československé republiky. Po skončení výkonu této služby podléhá branné povinnosti odpovídající jejímu věku.
(2) Povolení udělené podle odstavce 1 může president republiky kdykoli odvolat. Pozbývá platnosti též, octne-li se stát, do jehož vojenských služeb občan vstoupil, ve válečném stavu s Československou republikou nebo se státem, který je spojencem Československé republiky.
(3) Podrobnosti stanoví vláda nařízením.
§ 56a
Náhrada příjmu při službě v ozbrojených silách
(1) Náhrada příjmu náleží osobám samostatně výdělečně činným při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou vojenské základní (náhradní) služby.
(2) Náhrada příjmu činí za každý kalendářní den vojenského cvičení (jiné služby),
a) nevyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná žádnou osobu, 60 %,
b) vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná jednu osobu, 75 %,
c) vyživuje-li osoba samostatně výdělečně činná dvě osoby, 90 %,
d) vyživuje-li osoba samostatně výdělečná činná tři a více osob, 95 %, jedné třicetiny z částky vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem je průměr, který z úhrnu měsíčních vyměřovacích základů5) zjištěných za posledních 12 kalendářních měsíců před měsícem, v němž došlo k nástupu služby v ozbrojených silách, připadá na jeden kalendářní měsíc s tím, že se přihlíží jen k těm kalendářním měsícům, za které byla osoba samostatně výdělečně činná povinna platit zálohy na pojistné na důchodové zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
(3) Za osobu samostatně výdělečně činnou se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která se pro účely důchodového zabezpečení6) považuje za osobu samostatně výdělečně činnou nebo za spolupracující osobu osoby samostatně výdělečně činné.
(4) Vyživovanými osobami se rozumějí osoby, které se pro účely poskytování náhrady mzdy při vojenském cvičení zaměstnancům v pracovním poměru považují za osoby, o které zaměstnanec pečuje.7)
(5) O náhradě příjmu rozhoduje a vyplácí ji příslušná okresní vojenská správa podle místa trvalého pobytu osoby samostatně výdělečně činné. Náhrada příjmu se vyplácí měsíčně pozadu, a to nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po měsíci, za který náhrada náleží.
ČÁST 4
§ 57
Opominutí předepsaného hlášení a nedostavení se k zjištění neschopnosti nebo nezpůsobilosti.
Kdo opomine se hlásit podle § 51, odst. 1 nebo kdo se nedostaví k zjištění neschopnosti k vojenské činné službě nebo nezpůsobilosti k zvláštní službě nebo k osobním úkonům, ke kterému byl povolán (§ 52, odst. 1), bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, pro správní přestupek pokutou do 5000 Kčs.
§ 58
Sňatky bez povolení.
Kdo uzavře sňatek bez povolení podle § 54, odst. 1 nebo kdo vyláká takové povolení nepravdivými údaji, bude potrestán, nepodléhá-li pro tento čin vojenské soudní pravomoci, pro správní přestupek pokutou do 10.000 Kčs.
§ 59
Nedovolený vstup do cizích vojenských služeb.
Kdo bez povolení vstoupí do cizích vojenských služeb nebo v nich setrvá, ačkoliv udělené povolení bylo odvoláno nebo pozbylo platnosti, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, a je-li viník vojákem, nebo za okolností zvláště přitěžujících, těžkým žalářem od 5 do 20 let. Byly-li spáchaným zločinem ohroženy důležité veřejné zájmy, vysloví soud částečné nebo úplné propadnutí jmění.
§ 60
Zameškání odvodu, přezkoušení a nemocničního nebo výběrového vyšetření.
Kdo se úmyslně nebo z nedbalosti nedostaví včas k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření, bude potrestán pro správní přestupek pokutou do 15.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 8 dnů do 1 měsíce.
§ 61
Úmyslné nesplnění odvodní povinnosti.
Kdo se nedostaví k odvodu, k přezkoušení nebo k nemocničnímu nebo výběrovému vyšetření v úmyslu, aby tím splnění své odvodní povinnosti oddálil nebo zmařil, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 1 do 3 měsíců, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 250 do 15.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs.
§ 62
Uprchnutí před odvodem.
Kdo opustí státní území v úmyslu, aby tím zmařil nebo oddálil splnění své odvodní povinnosti, nebo kdo v témže úmyslu dlí mimo toto území, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100.000 Kčs.
§ 63
Obcházení branné povinnosti.
(1) Kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný vyhnul plnění odvodní povinnosti, základní nebo náhradní službě, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let. Stejně bude potrestán, kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný vyhnul mimořádné nebo zvláštní službě v době mimořádných opatření mimo dobu branné pohotovosti státu.
(2) Kdo se dopustí pletich, aby dosáhl jinakých úlev v plnění branné povinnosti, zejména určení k náhradní službě nebo vůbec zkrácení základní nebo náhradní služby nebo vojenského cvičení, bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 1 do 6 měsíců.
(3) Kdo se dopustí pletich, aby se on sám nebo někdo jiný trvale nebo dočasně vyhnul vojenské činné službě nebo zvláštní službě za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let.
(4) Vedle trestů na svobodě stanovených v odstavcích 1 a 2 lze uložit trest na penězích, a to při činech podle odstavce 1 od 500 do 50.000 Kčs, při činech podle odstavce 2 od 250 do 15.000 Kčs; v případě uvedeném v odstavci 3 může soud vyslovit v závažných případech, zejména při častějším opakování, částečné nebo úplné propadnutí jmění. Vždy propadá to, co bylo poskytnuto za tím účelem, aby bylo dosaženo nebo umožněno obcházení branné povinnosti, i když nelze z jakéhokoli důvodu trestně stíhat toho, kdo přijal poskytnuté plnění.
§ 64
Poškození na těle nebo na zdraví.
(1) Kdo něco podnikne v úmyslu, aby dosáhl toho, aby se on sám nebo někdo jiný stal trvale nebo dočasně tělesně nebo duševně nezpůsobilým nebo méně způsobilým k plnění branné povinnosti, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100.000 Kčs; dopustí-li se pachatel takového činu za branné pohotovosti státu, bude potrestán pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.
(2) Soud vysloví propadnutí nástrojů a prostředků, jichž bylo použito při trestném činu spáchaném podle odstavce 1, jakož i toho, co bylo poskytnuto za tím účelem, aby bylo dosaženo toho, že se někdo stane tělesně nebo duševně nezpůsobilým. Dopustí-li se těchto činů lékař, lékárník, zubní technik nebo příslušník jiného povolání pečujícího o lidské zdraví, může soud vyslovit ztrátu práva provozovat samostatně toto povolání na čas nebo trvale.
§ 65
Neuposlechnutí povolávacího rozkazu.
Kdo nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené povolávacím rozkazem
bude potrestán v případě uvedeném pod
písm. a) pro přečin tuhým vězením od 1 do 3 měsíců,
písm. b) pro přečin tuhým vězením od 3 měsíců do 1 roku, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs,
písm. c) pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 2 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 1000 do 100.000 Kčs, za branné pohotovosti státu pro zločin žalářem od 1 roku do 5 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.
a) vojenské cvičení,
b) základní nebo náhradní službu nebo
c) mimořádnou nebo zvláštní službu za mimořádných opatření,
§ 66
Nenastoupení vojenské činné služby bez zvláštního povolání a neuposlechnutí výzvy ke vstupu do vojenských služeb spojeneckého státu.
Kdo se po vyhlášení mobilisace nedostaví z ciziny neprodleně bez zvláštního povolání k nastoupení vojenské činné služby, jakož i kdo neuposlechne výzvy ke vstupu do vojenských služeb spojeneckého státu, je-li k tomu povinen podle § 48, odst. 1, bude potrestán pro přečin tuhým vězením od 6 měsíců do 3 let, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 5000 do 150.000 Kčs.
§ 67
Nenastoupení k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil.
Kdo neuposlechne povolávacího rozkazu, aby nastoupil k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45), bude potrestán soudem pro přestupek vězením od 14 dnů do 6 měsíců, vedle kterého může být uložen trest na penězích od 500 do 50.000 Kčs.
§ 68
Trestnost cizinců.
Cizinec, který se dopustil trestných činů uvedených v tomto zákoně, je trestný, i když čin byl spáchán v cizině.
§ 69
Trestnost pokusů.
Pokus přečinů a soudních přestupků uvedených v tomto zákoně je trestný i na Slovensku.
§ 70
Zvláštní ustanovení o správních přestupcích.
(1) Kdo předsevezme jednání směřující přímo ke spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně a čin nedokoná jen pro nemožnost nebo pro zevní překážku nebo náhodu, je trestně odpověden, jako kdyby byl čin dokonal.
(2) Kdo rozkazem, utvrzováním nebo poskytnutím pomoci úmyslně způsobí nebo usnadní spáchání správního přestupku uvedeného v tomto zákoně jinou osobou (pachatelem), je trestně odpověden stejně jako pachatel, i když pachatel nemůže být pro přestupek stíhán nebo odsouzen.
§ 71
Promlčení.
(1) Promlčecí lhůta je u soudních a správních přestupků podle tohoto zákona 6 měsíců a u přečinů 3 roky.
§ 72
Ukládání trestů.
(1) U trestů uložených za trestné činy uvedené v tomto zákoně je zkrácení pod dolní hranici zákonné trestní sazby vyloučeno, byl-li čin spáchán za branné pohotovosti státu. Toto ustanovení neplatí pro mladistvé.
(2) Trest vězení uložený tímto zákonem za přestupky se vykonává na Slovensku jako trest uzamčení.
(3) U přečinů uvedených v §§ 61 až 64 je přeměna trestu na svobodě v trest na penězích vyloučena.
(4) Pro případ nedobytnosti pokut uvedených v §§ 57, 58 a 60 vyměří se náhradní trest vězení podle míry zavinění, a to za každých 500 Kčs uložené pokuty jeden den vězení.
(5) U trestných činů spáchaných za branné pohotovosti státu je vyměřit trest na svobodě podle sazeb stanovených pro dobu branné pohotovosti státu, i když dojde k odsouzení pachatele po skončení branné pohotovosti státu.
§ 73
Poměr k jiným trestním zákonům.
(1) Stíhání pro správní přestupek nevylučuje stíhání soudem, naplňuje-li jednání též skutkovou podstatu soudně trestného činu.
(2) Podmíněné odsouzení je vyloučeno u zločinů uvedených v tomto zákoně, u přečinů uvedených v § 63, odst. 1 a v § 66 a u přestupku uvedeného v § 67 vůbec, a jde-li o některý z přečinů nebo přestupků uvedených v § 61, 62, § 63, odst. 2, § 64 nebo § 65, vyžaduje-li veřejný zájem výkon trestu. Toto ustanovení se nevztahuje na mladistvé.
(3) Trestné činy uvedené v §§ 62 až 64 se považují vždy za zvláště zavržitelné ve smyslu § 1, odst. 1 zákona ze dne 16. července 1931, č. 123 Sb., o státním vězení.
§ 74
Příslušnost.
(1) Ustanovení této části platí jak pro občanské, tak pro vojáky.
(2) K trestnímu řízení o činech trestných podle §§ 65 až 67, po případě o zločinu zběhnutí jimi spáchaném jsou příslušné proti pachateli vojenské soudy. Nepodléhají-li spoluvinníci podle jiných zákonů vojenské soudní pravomoci, stíhají je občanské soudy.
ČÁST 5
§ 75
Prováděcí předpisy.
Vláda vydá prováděcí předpisy k tomuto zákonu nařízením, které může vyhradit bližší úpravu některých věcí ve svých mezích služebním předpisům ministerstva národní obrany.
§ 76
Příslušnost.
(1) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví jinak, jsou k vydávání rozhodnutí a opatření podle tohoto zákona příslušné v prvním stupni okresní (a jim na roveň postavené) vojenské správy a příslušné územní orgány státní správy, ve druhém stupni orgány nadřízené okresním vojenským správám a příslušné územní orgány státní správy4). Sídla územních vojenských správních orgánů a obvody jejich působnosti stanoví federální ministerstvo obrany. Příslušnost vojenských útvarů ve věcech vojáků v činné službě upraví federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra služebními předpisy.
(2) Pokud tento zákon nebo předpisy vydané podle něho nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.
(3) Soudy, prokuratura a orgány státní správy jsou v mezích své působnosti povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona a předpisů vydaných podle něho.
(4) Orgány ministerstva vnitra jsou v mezích své působnosti povinny vyhovět přímým dožádáním okresních vojenských správ v případech, kdy je nebezpečí v prodlení, zejména ve věcech týkajících se zjišťování pobytu osob, které se nedostavily k zápisu nebo k odvodu, vojáků mimo činnou službu, kteří se nepřihlásili k pobytu, a vojáků, kteří nenastoupili činnou službu.
§ 77
Osvobození od poplatků.
Podání, protokoly a vysvědčení potřebné k provedení tohoto zákona nebo předpisů vydaných podle něho jsou osvobozeny od poplatků a dávek.
§ 80
Přechodná úprava služební povinnosti příslušníků Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti.
Ustanovení § 26, odst. 1 platí i pro příslušníky Státní bezpečnosti a Veřejné bezpečnosti, kteří nevykonali základní službu nebo vykonali jen její část a na které se vztahují ustanovení § 16, odst. 2 a 5 zákona ze dne 21. prosince 1948, č. 286 Sb., o národní bezpečnosti.
§ 81
Důstojníci základní služby.
Vojáci mohou být v mezích organisační potřeby již za své základní služby jmenováni důstojníky základní služby až do hodnosti poručíka. Tito důstojníci mají nárok na služné jako důstojníci v záloze. Na jejich nároky na odpočivné a zaopatřovací platy se vztahují příslušné předpisy o důstojnících v záloze.
§ 82
Započítání vojenské služby vykonané v některých ozbrojených sborech.
(1) Na odvody provedené na Slovensku v době od 15. března 1939 do 28. srpna 1944 se hledí, jako kdyby byly provedeny podle dosavadního branného zákona.
(2) Služba vykonaná v ozbrojených silách t. zv. Slovenského státu v době od 15. března 1939 do 28 srpna 1944 se započítává do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona.
(3) Krajanům, kteří se navrátili do Československé republiky, započítává se do celkové doby základní (náhradní) služby podle tohoto zákona doba vojenské služby, kterou vykonali ve spojeneckých armádách. O započtení vojenské služby vykonané v jiných armádách rozhoduje ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.
(4) Dosavadní předpisy upravující započítání vojenské služby vykonané v československé armádě v zahraničí, ve spojenecké armádě, v první československé armádě na Slovensku nebo v partyzánské jednotce zůstávají nedotčeny. Pokud nejde o vojáky z povolání, hodnotí se vojenská služba všech těchto druhů jako mimořádná služba podle tohoto zákona.
(5) Vojenská služba vykonaná ve spojenecké armádě na podkladě výzvy podle ustanovení § 48, odst. 1, věty druhé se započítává jako mimořádná služba konaná podle ustanovení tohoto zákona.
(6) Ministerstvo národní obrany může v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí osobám, které nabyly československého občanství, započítat do celkové doby základní (náhradní) služby dobu vojenské služby, kterou vykonaly v cizích armádách.
§ 83
Výklad některých pojmů
Pokud tento zákon nestanoví jinak, rozumějí se tam, kde se mluví o „generálech“, muži i ženy, o „důstojnících, praporčících, poddůstojnících, vojácích, vojácích v záloze a dobrovolnících“ také „důstojnice, praporčice, poddůstojnice, vojákyně, vojákyně v záloze a dobrovolnice“ a výrazem „mužstvo“ se rozumějí muži i ženy.
§ 84
Poměr k dosavadním předpisům.
(1) Zrušují se všechny dosavadní předpisy, které odporují ustanovením tohoto zákona, zejména:
1. branný zákon republiky Československé ze dne 19. března 1920, č. 193 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
2. zákon ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb., o ročním kontingentu branců, o náhradní záloze a o některých změnách branného zákona,
3. vládní nařízení ze dne 15. dubna 1932, č. 52 Sb., jímž se poskytují úlevy ve vykonávání branné povinnosti příslušníkům československým trvale usedlým v mimoevropských zemích,
4. zákon ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb., o délce presenční služby a o některých změnách branného zákona a zákona ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb.,
5. vládní nařízení ze dne 28. dubna 1933, č. 71 Sb., o odkladu presenční služby,
6. zákon ze dne 19. prosince 1934, č. 267 Sb., o délce presenční služby,
7. zákon ze dne 3. března 1937, č. 26 Sb., kterým se mění § 3 zákona ze dne 11. května 1932, č. 66 Sb.,
9. ustanovení § 401 b) zákona č. 119/1873 ř. z.,
10. ustanovení § 509, odst. 2 zák. čl. XXXIII/1896,
11. ustanovení čl. I zákona ze dne 1. července 1947, č. 130 Sb., jímž se mění ustanovení branného zákona o povolování sňatků osob podléhajících branné povinnosti a s tím souvisící ustanovení zákona o vyživovacím příspěvku.
(2) Zákon ze dne 7. dubna 1948, č. 85 Sb., jímž se na přechodnou dobu vylučuje přeložení do zálohy (propuštění ze svazku československé branné moci) některých kategorií důstojníků z povolání, zůstává nedotčen.
§ 85
Účinnost a provedení zákona.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. října 1949; provedou jej ministři národní obrany a vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.