(1) S místnostmi (po případě s celými budovami), které jsou určeny nebo jichž se užívá k jiným účelům než obytným nebo zemědělským, jako jsou na př. kanceláře, dílny, skladiště, obchodní místnosti, garáže a ateliery (dále jen „místnosti“), se hospodaří podle plánu. Hospodaření podle tohoto plánu je určováno potřebami veřejné správy a hospodářského života, zejména pokud vyplývají z úkolů jednotného hospodářského plánu, požadavky hospodárného využití místností a účelného soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků, jakož i účelem, pro nějž jsou místnosti určeny.

(2) Při hospodaření s místnostmi podle tohoto zákona je třeba přihlížeti též k potřebám bydlení.