(1) Starobní (invalidní) důchod náležející zaměstnanci z národního pojištění se zvyšuje o částku, o kterou by jeho odpočivné platy bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, které by mu příslušely při přeložení do výslužby ke dni 31. březnu 1950, převyšovaly starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, vypočtený podle §§ 2, 4 a 5 k témuž dni. Ustanovení § 71 odst. 8 zákona o národním pojištění platí obdobně.

(2) Důchody z národního pojištění náležející pozůstalým po zaměstnancích se zvyšují o polovinu zvýšení podle odstavce 1.

(3) Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 přísluší i tehdy, skončí-li se pracovní poměr zaměstnancův před nápadem důchodu, leč by zaměstnanec byl odsouzen ke ztrátě občanských práv nebo byl jeho pracovní poměr zrušen bez výpovědi (§ 20 zák. č. 66/1950 Sb.), po případě u soudců v důsledku kárného trestu propuštění (§ 14 odst. 2 zák. č. 67/1950 Sb.).