Třetí oddíl.
Národní pojištění.
Platnost dosavadních opatření.

(1) Pensijní zabezpečení zaměstnanců se řídí do 31. března 1950 dosavadními předpisy. Od 1. dubna 1950 jsou zaměstnanci účastni národního důchodového pojištění.

(2) Nastal-li nápad dávky po 31. březnu 1950, posuzují se nároky zaměstnanců, jejich rodinných příslušníků a pozůstalých po zaměstnancích podle předpisů o národním důchodovém pojištění s odchylkami dále stanovenými.

(1) Starobní (invalidní) důchod náležející zaměstnanci z národního pojištění se zvyšuje o částku, o kterou by odpočivné platy bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, které by mu příslušely při přeložení do výslužby ke dni 31. března 1950, převyšovaly starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, vypočtený podle §§ 6, 8 a 9 k témuž dni. Ustanovení § 71 odst. 8 zákona o národním pojištění platí obdobně.

(2) Důchody náležející z národního pojištění pozůstalým po zaměstnancích se zvyšují o polovinu zvýšení podle odstavce 1.

(3) Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 přísluší i tehdy, vystoupí-li zaměstnanec ze služeb zaměstnavatele uvedeného v § 1 před nápadem důchodu.

(4) Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 nepřísluší, je-li zaměstnanec odsouzen ke ztrátě občanských práv nebo byl-li jeho pracovní poměr zrušen proto, že se dopustil takového jednání, že ho nelze považovat za státně spolehlivého.

(1) Pro vznik a výši nároků podle § 6 se posuzuje jako doba národního důchodového pojištění
Doby, které se kryjí, se započítávají jen jednou.

(2) Doba, po kterou byly vypláceny odpočivné (zaopatřovací) platy ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, se posuzuje jako náhradní doba podle § 61 odst. 2 písm. e) zákona o národním pojištění.

(1) Pro roční průměr vyměřovacích základů podle § 71 odst. 5 zákona o národním pojištění se za dobu od 1. ledna 1946 do 31. března 1950 počítají pravidelné služební (pracovní) příjmy, čítajíc v to i zálohu na platovou úpravu, pokud zaměstnanci náležela (§ 4). Při tom se nehledí k částkám přesahujícím 120.000 Kčs za rok.

(2) Pravidelnými služebními (pracovními) příjmy ve smyslu odstavce 1 se rozumějí příjmy stanovené podle § 3 odst. 4 a případné naturální příjmy.

(1) Starobní (invalidní) důchod včetně zvýšení podle § 7 nesmí býti nižší než odpočivné platy (bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému), na něž by měl zaměstnanec nárok, kdyby byl dne 31. března 1950 přeložen do výslužby.

(2) Úhrn důchodů pozůstalých nesmí býti nižší než úhrn obdobných zaopatřovacích platů, které by jim náležely, kdyby zaměstnanec byl zemřel dne 31. března 1950.

(1) Postupovalo-li se u zaměstnanců v době před 1. dubnem 1950 při provádění národního (veřejnoprávního sociálního) pojištění, pokud jde o dávky nemocenského pojištění nebo pokud jde o pojistné vůbec, jinak než by vyplývalo z předchozích ustanovení, zachovává se tento skutečný stav. To platí i pro provádění zákona o rodinných přídavcích.

(2) Zaměstnanec, jemuž byl před 1. dubnem 1950 přiznán starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, může do 30. června 1951 žádati, aby mu byl tento důchod přiznán ve výši a jako odpočivný plat z veřejného pensijního zaopatření, na který by měl nárok podle tohoto nařízení. Částky již vyplacené se zúčtují na důchody přiznané podle ustanovení tohoto nařízení.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o dávkách pro pozůstalé po zaměstnancích.

(1) Orgány příslušné ve věcech státního (veřejného) pensijního (provisního) zaopatření osob uvedených v § 1 sdělí Ústřední národní pojišťovně nebo její územní organisační složce a zaměstnanci nejpozději do 31. března 1951, a dojde-li k nápadu důchodu před uvedeným dnem, neprodleně okolnosti rozhodné pro přiznání a výměru dávek zaměstnanců a jejich pozůstalých, zejména o započitatelné služební době, o výši služebních příjmů rozhodných podle § 9 a o výši odpočivného (zaopatřovacího) platu, na který by měl zaměstnanec nárok dne 31. března 1950.

(2) Podrobnosti stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.

a) doba započitatelná (započtená) pro výměru odpočivných (zaopatřovacích) platů a

b) jiná doba získaná v národním (veřejnoprávním) důchodovém pojištění.