USTANOVENÍ O EXEKUCI.

SPOLEČNÁ USTANOVENÍ.
Povolení exekuce.
Odklad exekuce.
Náhrada exekučních nákladů.

EXEKUCE K VYDOBYTÍ PENĚŽITÝCH POHLEDÁVEK.

EXEKUCE K VYDOBYTÍ NEPENĚŽITÝCH NÁROKŮ.
Exekuce na vydání nebo dodání movitých věcí.
Exekuce vyklizením.
Exekuce k vydobytí nároku na zřízení nebo zrušení práv k nemovitým věcem.
Exekuce k vydobytí nároku na zastupitelný čin povinné strany.
Exekuce k vydobytí nároku na zdržení se činu nebo trpění.

EXEKUČNÍ LIKVIDACE.
Návrh na nařízení likvidace.
Účinky nařízení likvidace.
Správce podstaty.
Popření pravosti, výše nebo pořadí nároku správcem podstaty.
Zpeněžení likvidační podstaty.
Zpráva o zpeněžení a vyúčtování odměny.
Rozvrh výtěžku.
Zrušení likvidace.
Zvláštní ustanovení pro likvidaci dědictví.

EXEKUCE NA NEMOVITÉ VĚCI.

EXEKUCE NA MOVITÉ VĚCI.
Zabavení.
Dražba.
Rozvrh výtěžku.
Výtěžek prodeje.

EXEKUCE NA PENĚŽITÉ POHLEDÁVKY A PLAT.
Zabavení peněžité pohledávky nebo platu.

EXEKUCE NA JINÁ MAJETKOVÁ PRÁVA.
Předmět exekuce a exekuční prostředky.
Pronájem.

(1) Vymáhající věřitel může u soudu navrhnout povolení exekuce proti dlužníkovi, je-li jeho nárok určen exekučním titulem.

(2) Exekučním titulem je:

a) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech občanskoprávních;

b) vykonatelné rozhodnutí kteréhokoli soudu ve věcech trestních, jež postihuje majetek nebo přiznává občanskoprávní nárok;

c) vykonatelné rozhodnutí prokurátora ve věcech trestních, jež postihuje majetek;

g) výměr nebo výkaz nedoplatků, prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;

e) vykonatelný nález rozhodců nebo smír uzavřený před nimi;

d) vykonatelný soudní smír;

f) notářský zápis prohlášený zákonem za vykonatelný soudní exekucí;

h) vykonatelný nález arbitrážní komise nebo smír před ní uzavřený;

i) jiná vykonatelná rozhodnutí a smíry, prohlášené zákonem za vykonatelné soudní exekucí.

ch) vykonatelné rozhodnutí úřadu (orgánu veřejné správy), jde-li o exekuci na nemovité věci nebo na právo stavby;

(1) Rozhodovat o návrhu na povolení exekuce a konat další řízení jako exekuční soud je příslušným obecný soud dlužníka. Není-li obecný soud v Československé republice, je k tomu příslušný soud, v jehož obvodu se má vykonat po povolení exekuce první exekuční úkon. Je-li příslušných soudů několik, rozhoduje předstižení.

(2) Jde-li o exekuci na nemovité věci, je příslušným knihovní soud nebo soud, v jehož obvodu je nezapsaná nemovitá věc. Totéž platí, jde-li o exekuci na pohledávky a jiná práva k nemovitým věcem.

(1) O návrhu na povolení exekuce rozhoduje a další řízení koná soudce.

(2) Senát jedná a rozhoduje o námitkách (§ 441), o odkladu exekuce (§ 443), o určení náhrady, kterou má složit vydražitel nemovité věci (§ 479 odst. 1), o nařízení exekuční likvidace (§§ 574 a 575), o ustanovení a odvolání správce podstaty (§ 581), o ponechání pohledávek a věcí dlužníkovi (§ 588), o námitkách proti konečné zprávě o zpeněžení a proti vyúčtování odměny (§ 590), o vydání rozvrhového usnesení (§ 591) a o zrušení exekuční likvidace (§ 599).

(1) K provedení exekuce jsou u exekučního soudu ustanoveni výkonní úředníci. Při provádění exekuce jsou vázáni příkazem soudu; sami mohou upustit od provedení exekučního úkonu, jen navrhl-li to vymáhající věřitel nebo prokázal-li dlužník, že vymáhající věřitel byl uspokojen.

(2) Výkonní úředníci jsou oprávněni přijmout od dlužníka plnění, zprostředkovat vzájemné plnění vymáhajícího věřitele, které souvisí s výkonem exekuce, a v případech zákonem stanovených provádět všechny úkony, jichž je třeba k výkonu exekuce.

(1) Návrh na povolení exekuce má obsahovat i označení vymáhajícího věřitele, dlužníka, exekučního titulu, vymáhaného nároku, exekučního prostředku a předmětu exekuce.

(2) Návrh na povolení exekuce na pohledávky má obsahovat též důvod pohledávky a označení poddlužníka, návrh na povolení exekuce odepsáním z účtu u peněžního ústavu též pokud možno číslo a označení účtu u peněžního ústavu (poddlužníka), z něhož má být vymáhaná pohledávka odepsána, a má-li vymáhající věřitel sám také účet u peněžního ústavu, název a adresu tohoto ústavu, číslo a označení účtu, v jehož prospěch má být vymáhaná pohledávka zúčtována.

(3) S návrhem na povolení exekuce má vymáhající věřitel, nepodává-li návrh u soudu uvedeného v § 433, předložit exekuční titul, opatřený doložkou vykonatelnosti.

(1) Není-li uplynutí lhůty dané dlužníkovi k plnění patrné již z exekučního titulu nebo je-li v exekučním titulu vázána vymahatelnost nároku podmínkou, musí vymáhající věřitel uplynutí lhůty, popřípadě splnění podmínky před povolením exekuce prokázat veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou.

(2) Byla-li povolena exekuce pro plnění závislé na vzájemném plnění z ruky do ruky, dojde k jejímu výkonu jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel, že sám plnil, nebo že plnění zajistil.

(1) Exekuci ve prospěch jiné osoby nebo proti jiné osobě, než která je označena v exekučním titulu, možno povolit jen tehdy, prokáže-li vymáhající věřitel veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou, že nárok přešel na něho, anebo že závazek přešel na osobu, proti které se exekuce navrhuje.

(2) Zemře-li vymáhající věřitel, vstupují do exekuce již povolené jeho dědici. Zemře-li dlužník po povolení exekuce, pokračuje se v exekuci proti dědicům, a jde-li o odúmrť, proti státu. Změnu v osobách účastníků exekučního řízení je třeba prokázat způsobem uvedeným v odstavci 1.

(1) Proti státu, rozpočtovým organisacím a proti hospodářským organisacím státního socialistického sektoru lze povolit exekuci pro peněžité pohledávky jen tehdy, jestliže příslušný dozorčí orgán označí soudu části majetku, které mohou být exekucí postiženy, po případě označí exekuční prostředky, jichž lze užít. Soud vyzve příslušný dozorčí orgán, aby se vyjádřil do třiceti dnů, a jde-li o exekuci odepsáním z účtu u peněžního ústavu, do deseti dnů. Nevyjádří-li se tento orgán v uvedené lhůtě, lze exekuci povolit a v ní pokračovat, pokud je exekuce vůbec přípustná.

(2) Exekuce povolená proti tomuto ustanovení, jakož i všechny vykonané exekuční úkony, jsou neplatné. Soud zruší exekuci i všechny exekuční úkony z úřední povinnosti.

(1) Exekuce nesmí být vykonána ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele.

(2) Soud může již při povolování exekuce omezit její povolení jen na některý z navržených druhů majetku nebo na určitou jeho část, je-li zřejmé, že to stačí k uspokojení nároku vymáhajícího věřitele. Exekuci, pokud byla povolena ve větším rozsahu, soud zruší.

(2) O povolení exekuce rozhodne soud zpravidla bez slyšení účastníků.

(1) V exekučním řízení se rozhoduje po ústním jednání jen v případech, kde je to výslovně zákonem stanoveno.

(3) Při povolení exekuce nařídí soud, nestanoví-li zákon jinak, výkon exekuce a pokračuje v řízení z úřední povinnosti, přičemž dbá, aby exekuční řízení probíhalo co nejrychleji.

(1) Dlužník může vznést námitky proti exekuci, nastaly-li po vzniku exekučního titulu okolnosti, které způsobily zánik vymáhaného nároku nebo brání vymahatelnosti, anebo jsou-li tu jiné důvody, pro které je exekuce nepřípustná. Totéž platí, namítá-li se, že vymáhající věřitel nebo dlužník nejsou právními nástupci osoby uvedené v exekučním titulu.

(2) Závisí-li rozhodnutí o námitkách na zjištění sporných skutečností, rozhodne o nich exekuční soud po ústním jednání. Případná stížnost se projedná jako námitky.

(3) O námitkách proti exekuci, směřujících proti exekučnímu titulu uvedenému v § 428 odst. 2 písm. g) až i), který je podkladem exekuce, rozhoduje orgán státní správy, u kterého exekuční titul vznikl, ledaže exekučním titulem je výměr nebo výkaz nedoplatků pojistného národního pojištění.

(2) Za těchto podmínek může soud po slyšení zájmové organizace zemědělců povolit odklad exekuce na zemědělskou nemovitou věc.

(1) Soud může na návrh dlužníka odložit exekuci zejména na jeho osobní majetek, je-li toho naléhavě třeba v zájmu dlužníka, který bez své viny nemůže splnit závazek, a lze-li podle okolnosti pokládat vůči vymáhajícímu věřiteli za spravedlivé, aby se vymáhání nároku odložilo.

e) byl-li vymáhající věřitel za exekučního řízení uspokojen;

(2) Zrušení exekuce se omezí jen na některé z předmětů, na něž se vede exekuce, jsou-li zrušovací důvody dány jen co do těchto předmětů.

h) vede-li se exekuce na předměty, které jsou z exekuce vyloučeny.

g) lze-li očekávat, že výtěžek exekuce nepostačí ani k úhradě nákladů exekuce;

f) upustil-li vymáhající věřitel od exekuce;

(1) Soud zruší exekuci:

d) bylo-li pravomocně vyhověno námitkám proti exekuci;

c) bylo-li pravomocně vyhověno žalobě o vyloučení věci z exekuce;

b) byla-li exekuce pravomocným rozhodnutím soudu prohlášena za nepřípustnou;

a) byl-li exekuční titul pravomocně zrušen nebo prohlášen za neúčinný;

(2) Rozhodnutí o nákladech exekučního řízení je v exekuci, o niž jde, vykonatelné bez zřetele na právní moc.

(1) Vymáhající věřitel má nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému vymáhání nároku. To se týká zejména též nákladů právního zastoupení.

(3) Před rozhodnutím vyslechne soud vymáhajícího věřitele a dlužníka a vykoná potřebná šetření.

(2) Toto ustanovení platí přiměřeně, dojde-li k podstatnému omezení exekuce.

(1) Dojde-li ke zrušení exekuce nebo k jejímu zániku, může soud zrušit též usnesení o náhradě nákladů a uložit vymáhajícímu věřiteli, aby nahradil dlužníku potřebné exekuční náklady a aby vrátil to, co mu snad dlužník na exekučních nákladech již zaplatil. Soud však uváží, kterých nákladů potřeboval vymáhající věřitel k účelnému vymáhání nároku a zda mohl při náležité opatrnosti předvídat důvod zrušení nebo zániku.

(2) Ustanovení o exekuci na nemovité věci platí i o exekuci na právo stavby.

(1) Exekuce na nemovité věci se vykoná zřízením exekučního zástavního práva na nemovité věci nebo exekuční dražbou nemovitých věcí (dále jen „dražba“).

Zřízení exekučního zástavního práva na nemovité věci.
Nemovité věci zapsané ve veřejné knize.
Nemovité věci nezapsané ve veřejné knize.

(1) Na nemovité věci zapsané ve veřejné knize zřídí se pro vymahatelnou pohledávku exekuční zástavní právo povolením exekuce. Toto zástavní právo se zapíše do veřejné knihy.

(2) Pro pohledávky, pro něž bylo zřízeno exekuční zástavní právo, lze vést exekuci dražbou přímo proti pozdějšímu nabyvateli nemovité věci, pokud je exekuce dražbou nemovité věci proti němu přípustná.

(3) Zájemné popsání provede výkonný úředník.

(1) Exekuci lze povolit, jen je-li prokázáno, že nemovitá věc je ve vlastnictví dlužníka.

(3) Bylo-li pro vymáhanou pohledávku již dříve zřízeno smluvní zástavní právo, řídí se pořadí exekučního zástavního práva pořadím tohoto smluvního zástavního práva.

(2) Pro pořadí exekučního zástavního práva k nemovité věci zapsané ve veřejné knize je rozhodná doba, kdy k exekučnímu soudu došel návrh na zřízení exekučního zástavního práva. Došlo-li několik návrhů zároveň, mají zástavní práva stejné pořadí.

(1) Na nemovité věci nezapsané ve veřejné knize zřídí se exekuční zástavní právo jejím zájemným popsáním v protokole. V protokole se uvede, o jakou nemovitou věc jde, kdo je jejím vlastníkem, a poznamená se, že se nemovitá věc zabavuje pro vymáhanou pohledávku. Protokol se uloží u exekučního soudu.

(2) Bylo-li již dříve pro vymáhanou pohledávku zřízeno smluvní zástavní právo k nemovité věci, poznamená se to rovněž v protokole.

Dražba nemovitých věcí.
Povolení dražby.
Odhad.
Dražební vyhláška.
Opětovná dražba.
Řízení o popřených nárocích.
Zásady rozvrhu.
Rozvrhový rok.
Usnesení o příklepu.
Výkon dražby.

(1) Pokud vymáhající věřitel nemá již na nemovité věci zapsáno zástavní právo, lze exekuci dražbou povolit, jen je-li prokázáno, že nemovitá věc je ve vlastnictví dlužníka.

(2) K návrhu na povolení dražby některé z nedílně zavázaných nemovitých věcí, zapsaných ve vedlejší vložce, je třeba připojit úřední výpis z hlavní vložky.

(3) Brání-li dražbě právo třetí osoby patrné ze spisů, povolí soud dražbu jen, prokáže-li vymáhající věřitel jeho neúčinnost.

(2) Usnesení, kterým se povoluje dražba pro přistupujícího vymáhajícího věřitele, doručí se navrhovateli, dlužníku a všem dosavadním vymáhajícím věřitelům.

(1) Usnesení o povolení dražby doručí soud vymáhajícímu věřiteli, dlužníku, spoluvlastníkům, osobám, pro které je na nemovité věci zapsána vedlejší úmluva, připouštějící zánik právního poměru založeného kupní smlouvou, okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu je nemovitá věc, a okresnímu, jakož i místnímu národnímu výboru bydliště dlužníka.

(2) Osobám, pro které je zapsána vedlejší úmluva uvedená v odstavci 1, se současně oznámí, že musí své právo vykonat do třiceti dnů ode dne doručení tohoto oznámení, jinak že jejich právo pravomocným udělením příklepu zanikne.

(1) Po povolení dražby mohou další vymáhající věřitelé, kteří navrhují dražbu téže nemovité věci, jen přistoupit k dražbě již povolené a musí ji přijmout tak, jak je v době jejich přístupu. Návrh dalšího vymáhajícího věřitele, který došel v době mezi dojitím návrhu na dražbu a jeho kladným vyřízením, pokládá se za přistoupení k dražbě. Odklad dražby povolený proti dřívějšímu vymáhajícímu věřiteli není však účinný proti vymáhajícím věřitelům, kteří k dražbě přistoupili.

b) úroky a opětující se dávky, uvedené v § 494 odst. 2, pokud byly splatné dříve než v posledních třech letech před udělením příklepu, jsou-li zajištěny zástavním právem, v pořadí jistiny.

a) daně a veřejné dávky, pojistné národního pojištění a jiné nároky uvedené v § 494 odst. 1 písm. a), pokud nebyly uspokojeny a pokud mají podle platných předpisů zákonné zástavní právo;

c) pohledávky vymáhajícího věřitele, pohledávky zajištěné na nemovité věci zástavním právem, úhrada za věcná břemena vydražitelem převzatá se započtením na nejvyšší podání a nároky na náhradu za věcná břemena, která vydražitel podle výsledku dražby nepřevezme, vesměs podle jejich pořadí.

b) pohledávky z pracovního (učebního) poměru zaměstnanců dlužníka, zaměstnaných na vydražené nemovité věci, pokud byly splatné v posledních třech letech před udělením příklepu;

a) daně a veřejné dávky s přirážkami a s příslušenstvím, pojistné národního pojištění a jiné nároky, všechny, pokud mají podle zvláštních předpisů přednostní zákonné zástavní právo a jen tehdy, pokud byly splatné v posledních třech letech před udělením příklepu a byly řádně přihlášeny; opětujícím se veřejným dávkám, vyměřovaným za určité zákonem stanovené období, přísluší toto pořadí, jen jde-li o nedoplatky za tři vyměřovací období před udělením příklepu;

c) národním výborům uvedeným v § 459 odst. 1.

b) veřejným orgánům, které vyměřují a vymáhají daně a veřejné dávky a pojistné národního pojištění;

a) vymáhajícímu věřiteli, dlužníku, spoluvlastníkům a každému, kdo má na nemovité věci nebo na právu na ní váznoucím věcné právo nebo právo předkupní, jež jsou patrna ze spisů;

(1) Rozvrhové usnesení se doručí všem osobám a orgánům, jež měly být předvolány k rozvrhovému roku, a osobám, o jejichž nárocích se rozhodovalo při rozvrhovém roku.

(2) V rozvrhovém usnesení rozhodne soud též o nárocích, které byly při rozvrhovém roku popřeny co do pravosti, výše, pořadí nebo způsobu úhrady. Nelze-li však o nich rozhodnout bez provedení důkazů o sporných skutečnostech, nebo je-li třeba o nich rozhodnout ve správním řízení, nakládá se s nároky uvedenými v § 494 odst. 1 písm. a) a b) tak, jako by nebyly popřeny; totéž platí o nárocích uvedených v § 494 odst. 1 písm. c), pokud jsou zapsány. Ten, kdo takový nárok popřel, se odkáže, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení správního řízení.

(4) Částka, která se uvolní dřívějším zánikem věcného břemene, přidělí se — pokud možno již předem — dalším oprávněným.

(3) Věcná břemena, která vydražitel nepřevezme se započtením na nejvyšší podání, se zruší a oprávněnému se přikáže náhrada v hotovosti ve výši určené soudem. Jde-li o nároky, které opravňují k opětujícím se plněním a dávkám, uloží se zbytek nejvyššího podání na úrok a oprávněnému se poskytují plnění a dávky nebo náhrada za ně, dokud uložená částka stačí nebo dokud nárok nezanikne.

(2) Při věcných břemenech, která vydražitel převezme se započtením na nejvyšší podání, vydá se sražená částka, jde-li o věcné břemeno neomezeného trvání, vydražiteli; jde-li o věcné břemeno omezeného trvání, uloží se částka na úrok a vydražiteli se poskytuje náhrada po dobu, po kterou věcné břemeno trvá. Jde-li však o nárok na důchody a jiná opětující se plnění, uloží se částka vždy na úrok a platby se poukazují přímo oprávněnému. Vyčerpáním částky nárok oprávněného zanikne.

(1) Soud určí podle výsledku odhadu částku, jakou se oceňují věcná břemena,m která budou podle svého pořadí alespoň částečně uspokojena z rozdělované podstaty. Při nárocích na opětující se plnění a dávky určí takovou částku, která postačí, aby se z ní a z jejích úroků mohly poskytovat plnění a dávky nebo jejich peněžitá hodnota.

(3) Zásad uvedených v předchozích odstavcích se použije přiměřeně i na pohledávky, které zatěžují podíly několika spoluvlastníků téže nemovité věci.

(2) Nebyly-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na nichž váznou pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, použije se za základ výpočtu úhrady odhadní hodnota všech nemovitých věcí, zjištěná podle předpisů platných pro daně a veřejné dávky. Částky, o které by byli zadnější věřitelé zkráceni tím, že věřitel pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem dostal víc, než kolik by naň bylo připadlo z výtěžku prodané nemovité věci, zajistí se na jejich návrh zástavním právem na neprodaných nemovitých věcech v pořadí, které příslušelo uspokojenému věřiteli.

(1) Budou-li v dražbě prodány všechny nemovité věci, na kterých váznou pohledávky zajištěné vespolným zástavním právem, uhradí se takové pohledávky v hotovosti z výtěžku jednotlivých rozdělovaných podstat poměrně podle zbytků rozdělovaných podstat, které zbývají při každé jednotlivé nemovité věci po uhrazení předcházejících nároků. Žádá-li věřitel uspokojení v jiném poměru, osobám, které v důsledku toho obdrží z rozdělované podstaty méně, přikáže se až do výše schodku z jednotlivých rozdělovaných podstat částka, která by připadla na takovou pohledávku.

(2) U úvěrových pohledávek se zaplacením v hotovosti nebo převzetím uhradí jen pohledávka s příslušenstvím vzniklá do dne udělení příklepu.

(1) U pohledávek záručních se uhradí jen pohledávka s příslušenstvím, vzniklá do rozvrhového roku, a to zaplacením v hotovosti nebo převzetím, kdežto jistina rovnající se nevyčerpanému zbytku se uloží na úrok. Tato jistina slouží k uspokojení nároků, které věřiteli nově vzniknou proti dlužníkovi. Uvolněná jistina i s úroky se přidělí oprávněným, kteří nebyli úplně uspokojeni z rozdělované podstaty, a to podle zásad o rozvrhu.

(2) Toto ustanovení platí obdobně o pohledávkách, u nichž je ve veřejné knize zápis spornosti.

(1) Pohledávky omezené podmínkou odkládací nebo rozvazovací uhradí se uložením jistiny na úrok až do doby, kdy se podmínka splní nebo kdy bude jisto, že se splnit nemůže. Jistina, která by se uvolnila, přidělí se i s úroky, pokud možno již předem, dalším oprávněným.

(2) Co zbude z rozdělované podstaty, připadne dlužníkovi.

(1) Není-li rozvrhovaná podstata ještě vyčerpána, uhradí se z ní dále:

(2) Úroky a opětující se dávky za poslední tři léta před udělením příklepu, jakož i soudní náklady uspokojují se v pořadí jistiny. Nestačí-li rozdělovaná podstata, uhradí se před jistinou.

(1) Podle výsledku rozvrhového roku se z podstaty uspokojují v tomto pořadí:

c) vše, co vrací vydražitel při odepření nebo zrušení příklepu (§ 478 odst. 2).

b) jistota obmeškalého vydražitele, splátky složené na nejvyšší podání — pokud obojí bude sloužit k úhradě schodku (§ 477 odst. 1) — a jiné náhrady, které složil obmeškalý vydražitel, i s úroky z těchto částek;

a) nejvyšší podání a úroky z něho;

(2) Po skončení rozvrhového roku nelze už žádat z nejvyššího podání částku vyšší, než jaká byla přihlášena [§ 469 písm. ch)].

(1) Po právní moci příklepu ustanoví soud rok k jednání o rozvrhu. K roku předvolá vydražitele, dále ty, jimž se doručuje dražební vyhláška (§ 470 odst. 1), a jiné osoby, které přihlásily své nároky [§ 469 písm. ch)], pokud jejich práva nezanikla dražbou.

(2) Odepře-li příklep soud druhé stolice, ustanoví soud nový dražební rok.

(1) Rozhodnutí o stížnosti se doručí stěžovateli, vydražiteli, vymáhajícímu věřiteli a dlužníkovi.

(3) Stížnosti lze vyhovět jen tehdy, jestliže vytýkané vady mohou být na újmu toho, kdo stížnost podal.

(2) Proti usnesení, kterým byl příklep udělen, mohou podat stížnost jen ti, kteří byli přítomni při dražbě a vznesli námitky. Stížnost mohou podat jen z těch důvodů, které uplatnili v námitkách. Mimo to může do patnácti dnů ode dne dražby podat stížnost každý, jemuž měla být doručena dražební vyhláška a jenž pro nedostatek doručení nebyl při dražbě přítomen.

(1) Usnesení o příklepu se doručí vymáhajícímu věřiteli, dlužníku, vydražiteli a těm, kdo proti příklepu vznesli námitky.

(4) Odepře-li soud se zřetelem na vznesené námitky příklep, pokračuje se v dražbě vyvoláním předposledního podání. Byl-li při téže dražbě udělen příklep jinému vydražiteli, lze si proti tomu stěžovat jen stížností proti udělení příklepu.

(3) Příklep se udělí tomu, kdo podal nejvíce a jehož podání bylo uznáno za přípustné. Učiní-li několik dražitelů stejné podání a nebylo-li učiněno vyšší přípustné podání, rozhodne se o tom, komu se má příklep udělit, losem. Byl-li však jedním z takových dražitelů spoluvlastník nemovité věci nebo socialistická právnická osoba, udělí se příklep spoluvlastníku, a není-li tu spoluvlastníka, socialistické právnické osobě.

(2) Námitky mohou podat dražitelé, dlužník, vymáhající věřitel a zástupci národních výborů (§ 459 odst. 1).

(1) Po skončení dražby dotáže se soudce osob přítomných při dražbě, zda mají proti udělení příklepu námitky. Poučí je, že ve stížnosti mohou uplatnit jen ty námitky, které uvedly při dražbě. Námitky se zapíší do protokolu a soud rozhodne o příklepu.

(2) Dražit nemůže soudce řídící dražbu, zapisovatel, dlužník, obmeškalý vydražitel (§§ 476 a 477) a vydražitel, jemuž byl odepřen příklep; nemohou dražit ani vlastním jménem, ani prostřednictvím zmocněnce, ani jako zmocněnci jiné osoby. Dražit nemohou ani osoby, které by podle platných předpisů nemohly nabýt předmětu dražby.

(1) Draží se osobně nebo prostřednictvím zmocněnce. Zmocnění dražit musí být prokázáno veřejnou nebo veřejně ověřenou listinou.

(2) Jinak převezme vydražitel věcná břemena jen tehdy, dostane-li se na ně plná úhrada z rozdělované podstaty a došlo-li mezi oprávněným a vydražitelem k dohodě o převzetí.

(1) Vydražitel musí být započtení na nejvyšší podání převzít věcná břemena, pokud tak ustanovuje zvláštní předpis nebo pokud jsou zapsána na nemovité věci v prvním pořadí, nájemní práva a právo stavby.

(2) Nestačí-li jistota složená vydražitelem a ani zaplacené splátky na nejvyšší podání k úhradě jeho závazků, vymůže se rozdíl exekucí z úřední povinnosti z ostatního majetku vydražitele.

(1) O závazcích podle §§ 477 a 478 odst. 2 rozhodne soud po ústním jednání usnesením.

(2) Byl-li příklep pravomocně odepřen nebo zrušen, je vydražitel povinen soudu vyúčtovat, vrátit nemovitou věc dlužníku, vydat užitky a nahradit škodu, kterou způsobil při hospodaření na nemovité věci.

(1) Udělením příklepu nabývá vydražitel vlastnictví vydražené nemovité věci a může požádat soud o uvedení do držby.

(2) Zůstane-li opětovná dražba bezvýslednou, je obmeškalý vydražitel povinen nahradit také náklady prvé dražby.

(1) Obmeškalý vydražitel je povinen nahradit schodek na nejvyšším podání, náklady opětovné dražby a všechnu škodu, která vznikla jeho obmeškáním. Náhrada připadne do rozdělované podstaty.

(2) O nařízení opětovné dražby platí předpisy o prvé dražbě s odchylkou, že nejnižší podání činí polovinu odhadní ceny a že soud o dražbě uvědomí též obmeškalého vydražitele.

(1) Nezaplatí-li vydražitel nejvyšší podání včas, nařídí soud opětovnou dražbu nemovité věci. Opětovná dražba se nekoná, zaplatí-li obmeškalý vydražitel nejvyšší podání před uplynutím lhůty k podání stížnosti proti nařízení opětovné dražby. Nabude-li usnesení o nařízení opětovné dražby právní moci, pozbývá první dražba účinnosti.

(2) Po právní moci rozvrhového usnesení zanikají proti nabyvateli závady váznoucí na nemovité věci, vyjma ty, které nabyvatel převzal. Soud nařídí z úřední povinnosti výmaz zaniklých závad, zapsaných na nemovité věci.

(1) Po právní moci udělení příklepu a po zaplacení nejvyššího podání nařídí soud z úřední povinnosti zápis vlastnického práva k nemovité věci pro nabyvatele a výmaz zápisu povolení dražby a předkupního práva.

(2) Osobám uvedeným v odstavci 1 písm. a) se doručuje dražební vyhláška do vlastních rukou. Kdyby doručení některé z těchto osob činilo obtíže, které by bránily včasnému výkonu dražby, ustanoví jí soud opatrovníka pro přijímání písemností a pro ochranu jejích práv.

(1) Dražební vyhláška se doručí:

k) upozornění osob, které mají na nemovité věci předkupní právo, které má povahu práva věcného, že je mohou uplatnit pouze v dražbě jako dražitelé.

j) výzvu, aby uplatnění práv, která nepřipouštějí dražbu (§ 442), bylo prokázáno před započetím dražby, a upozornění, že jinak by taková práva nemohla být uplatněna na újmu bezelstného vydražitele;

i) výzvu, aby věřitelé, s výjimkou věřitelů pohledávek zajištěných vespolným zástavním právem a věřitelů pohledávek závislých na podmínce, prohlásili, zda žádají zaplacení v hotovosti, a upozornění, že nepožádají-li o zaplacení v hotovosti před dražebním rokem, může vydražitel dluh převzít;

ch) výzvu, aby všichni, kdo jsou odkázáni se svými nároky na nejvyšší podání, udali výši svých nároků i s příslušenstvím ke dni dražebního roku a prokázali je listinami, a upozornění, že jinak bude k jejich nárokům přihlédnuto jen podle obsahu spisů;

h) ustanovení o odevzdání vydražené nemovité věci vydražiteli a o zápisu jeho vlastnictví;

g) ustanovení o přechodu závad a užitků nemovité věci;

f) závady, které musí vydražitel převzít bez započtení na nejvyšší podání;

e) způsob zaplacení nejvyššího podání;

d) výši jistoty;

c) odhadní cenu a nejnižší podání;

b) označení nemovité věci, příslušenství a vlastníka;

a) čas a místo dražby;

(1) Věci, které má dlužník ve své moci, nebo dlužníkovy věci, které má vymáhající věřitel nebo osoba ochotná je vydat, se zabaví tím, že výkonný úředník sestaví jejich seznam a popíše je (zájemní protokol). Další zabavení věcí, které jsou již zabaveny, se vykoná poznámkou v zájemním protokole.

(2) V zájemním protokole se poznamenají též námitky proti zabavení.

(2) Vymáhající věřitel se uvědomí o zabavení jen tehdy, nebyl-li při výkonu přítomen.

(1) Usnesení o povolení exekuce se doručí dlužníku až při výkonu zabavení. Není-li dlužník při výkonu přítomen, doručí se mu toto usnesení spolu s uvědoměním o výsledku výkonu.

(2) Ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry může nařízením stanovit, které věci podle odstavce 1 písm. a) a b) jsou vyloučeny z exekuce nebo s jakým omezením je přípustný exekuční prodej věcí.

a) které dlužník potřebuje k výkonu svého povolání nebo zaměstnání, anebo k existenci své nebo osob, kterým je podle zákona povinen poskytovat úhradu na osobní potřeby;

b) u nichž by exekuce odporovala veřejným anebo veřejně uznaným zájmům nebo občanské pietě;

c) které nelze zabavit podle zvláštních předpisů.

(1) Z exekuce jsou vyloučeny věci:

(1) Nalezne-li výkonný úředník při výkonu platné československé peníze, vydá je vymáhajícímu věřiteli na úhradu jeho pohledávky. Je-li pochybné, zda zabavená částka podléhá exekuci (§ 511), nebo je-li několik vymáhajících věřitelů, složí výkonný úředník peníze u soudu.

(2) Při zabavení cizozemských peněz je třeba zachovat zvláštní předpisy na ně se vztahující.

(1) Příslušenství nemovité věci lze zabavit jen spolu s nemovitou věcí.

(2) Výjimky pro příslušenství zemědělských nemovitých věcí může stanovit vláda nařízením.

(2) Před prodejem je třeba věci, pokud nemají úředně stanovenou cenu, odhadnout.

(1) Po právní moci usnesení povolujícího exekuci nařídí soud prodej zabavených věcí.

(1) Zabavené věci se prodají v dražbě, která se koná buď v místě, kde jsou zabavené věci, nebo u soudu.

(2) Soud oznámí dražební rok dlužníku, vymáhajícímu věřiteli a okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodu bude dražba konána a v jehož obvodu má dlužník bydliště. Kromě toho se dražební rok uveřejní způsobem v místě obvyklým.

(2) Výkonný úředník a dlužník nesmějí dražit. Dražit nemohou ani osoby, které by podle platných předpisů nemohly nabýt předmětu dražby.

(1) Dražbu provádí výkonný úředník, který o dražbě sepíše protokol.

(1) Výtěžek prodeje se rozdělí v tomto pořadí:

(2) Je-li věřitelů několik, složí výkonný úředník výtěžek prodeje u soudu.

(1) Je-li věřitel jen jeden, vydá mu výkonný úředník po srážce nákladů odhadu a prodeje výtěžek až do výše jeho vymahatelné pohledávky s úroky ode dne dražby a náklady; zbytek odevzdá dlužníkovi.

(2) Nenajde-li se kupec pro dražené věci, nařídí soud opětovnou dražbu. Věci, pro které se nenajde kupec ani při opětovné dražbě, může vymáhající věřitel převzít do patnácti dnů po vyrozumění o bezvýslednosti dražby za dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny. Soud odepře vymáhajícímu věřiteli převzetí věcí, jsou-li proti převzetí důvodné námitky; mezi několika vymáhajícími věřiteli, ochotnými jinak k převzetí, rozhoduje pořadí jejich zástavního práva. Dojde-li k převzetí, zanikají exekuční zástavní práva těch vymáhajících věřitelů, kteří pořadím předcházejí přejimatele a nebyli též k převzetí ochotni; jinak má prodej uskutečněný převzetím tytéž účinky jako prodej v dražbě. Nepřevezme-li věci ani jeden z vymáhajících věřitelů nebo bude-li převzetí všem k němu ochotným pravomocně odepřeno, zanikne exekuční zástavní právo všech vymáhajících věřitelů.

(1) Dražba se skončí, stačí-li dosažený výtěžek k uspokojení vymáhajících věřitelů.

a) náklady odhadu, úschovy a prodeje;

e) pohledávky vymáhajících věřitelů podle pořadí zabavení.

d) pohledávky věřitelů, kteří mají smluvní zástavní právo, získané před zabavením, jsou-li dostatečně podle spisů prokázány, a to podle časového pořadí nabytí smluvního zástavního práva;

c) pohledávky věřitelů, kteří mají zákonné zástavní právo;

b) pohledávky věřitelů, kteří mají zadržovací právo;

(3) Zaplacením nejvyššího podání zanikají proti vydražitelovi závady váznoucí na věci.

(2) Výkonný úředník udělí příklep dražiteli, který podá nejvíce. Vydražitel musí nejvyšší podání ihned zaplatit. Neučiní-li tak, draží se věc znovu, vydražitel se však již nemůže dražby této věci zúčastnit.

(1) Nejnižší podání činí dvě třetiny odhadní nebo úředně stanovené ceny.

(2) V rozvrhovém usnesení rozhodne soud i o nárocích, které byly na rozvrhovém roku popřeny co do pravosti, výše, pořadí anebo způsobu úhrady. Nároky, pro které je exekuční titul, může dlužník popírat jen tehdy, když uplatňuje skutečnosti, které nastaly po vzniku exekučního titulu.

(3) Pohledávky stejného pořadí se uspokojí poměrně.

(2) Úroky a opětující se plnění za poslední tři roky před prodejem, jakož i náklady vzniklé uplatněním a vymáháním nároku mají stejné pořadí jako jistina.

(1) Soud může ustanovit rok k rozvrhu výtěžku prodeje. K roku předvolá účastníky a ty, kdož mají věcná práva na uspokojení z prodaných věcí.

(3) Nemůže-li soud o popřených nárocích rozhodnout bez provedení důkazů o sporných skutečnostech, nebo je-li třeba o nich rozhodnout ve správním řízení, odkáže toho, kdo popírá právo doložené obsahem spisů nebo kdo nedoloženě tvrdí, že má nárok, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení správního řízení. Ustanovení §§ 502 a 503 platí tu přiměřeně.

(2) Usnesení o povolení exekuce doručí soud vymáhajícímu věřiteli a dlužníkovi; poddlužníku se doručí jen, je-li vymáhajícím věřitelem nebo dlužníkem soukromá osoba, a to ihned, je-li soukromá osoba dlužníkem, jinak až po právní moci. Poddlužník nemá práva stížnosti.

(1) Usnesením o povolení exekuce odepsáním z účtu u peněžního ústavu přikáže soud poddlužníku, aby po právní moci usnesení odepsal vymáhanou pohledávku z dlužníkova účtu a uhradil ji vymáhajícímu věřiteli; je-li dlužníkem soukromá osoba, zakáže jí soud, aby nakládala účtem až do výše vymáhané pohledávky.

(6) Zvláštní předpisy vylučující nebo omezující použití prostředků k jiným než stanoveným účelům nejsou ustanoveními o této exekuci dotčeny.

(5) Ustanovení § 541 odst. 1 a §§ 542 až 546 se užije obdobně.

(3) Výkon exekuce upravují zvláštní předpisy o příkazech k vybrání; je-li vymáhajícím věřitelem soukromá osoba, platí tyto předpisy obdobně s tou odchylkou, že se příkazu k vybrání nepoužije.

(4) O pořadí úhrady platí zvláštní předpisy. Je-li však dlužníkem soukromá osoba, je pro pořadí úhrady rozhodná doba, kdy bylo usnesení o povolení exekuce doručeno poddlužníkovi; bylo-li mu téhož dne doručeno několik usnesení o povolení exekuce odepsáním z účtu téhož dlužníka a prostředky na účtě nestačí, uhradí se vymáhané pohledávky poměrně.

b) veškeré úplaty nahrazující pracovní příjem z důvodu dočasné nebo trvalé pracovní nezpůsobilosti, jakož i důchody z důchodového zabezpečení a platy jim na roveň postavené.

a) veškeré mzdy jak peněžité, tak naturální z pracovního (učebního) poměru, jakož i opakující se úplaty za práci osobně konanou pro tutéž osobu;

a) částky, na které má dlužník nárok ze smlouvy o pojištění nemovité věci nebo jejího příslušenství, mají-li se podle pojistné smlouvy použít k znovuvybudování nebo k opravě nemovité věci, anebo k doplnění jejího příslušenství;

b) příspěvky poskytované k úhradě nákladů uzavření manželství, nákladů porodu nebo úmrtí, sociální a studijní příspěvky na výchovu a výživu, pokud se exekuce vede pro jiné nároky než k úhradě nákladů, pro něž jsou poskytovány;

c) náhrada nákladů spojených s pracovním výkonem, odměna za práci přes čas, za vyšší nebo mimořádné výkony nebo jednorázové odměny souvisící s nárokem na plat.

(1) Z exekuce na peněžité pohledávky a plat jsou vyloučeny:

(2) Ministr spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením, které nároky podle odstavce 1 písm. b) a c) a v jakém rozsahu podléhají exekuci.

(3) Exekuce na pohledávky zemědělců a jednotných zemědělských družstev z povinných dodávek zemědělských výrobků státu je přípustná jen v rozsahu a za podmínek, které stanoví nařízením ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.

(4) Exekuce na pracovní odměnu chovanců výchoven dorostu a osob, na nichž se vykonává trest odnětí svobody, je přípustná jen v rozsahu, který stanoví ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

(2) Základní částka sloužící pro výpočet nezabavitelného platu se zvyšuje o jednu třetinu za každou osobu, pokud jí dlužník podle zákona poskytuje úhradu na osobní potřeby a pokud sama nevede exekuci pro tuto úhradu. Ze zbytku čistého platu lze zabavit jednu třetinu pro jakékoli pohledávky, druhou třetinu jen pro pohledávky přednostní.

(1) Ministr spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením základní částku sloužící pro výpočet nezabavitelného platu a hranici, nad niž je plat zabavitelný bez omezení.

(3) Ve prospěch pohledávek na úhradu osobních potřeb podle zákona může soud na návrh věřitele po slyšení dlužníka vyslovit zabavení třetí třetiny nebo její části tak, aby to odpovídalo potřebám dlužníka a všech osob, kterým je podle zákona povinen poskytovat úhradu osobních potřeb.

a) pohledávky na úhradu osobních potřeb podle zákona;

b) pohledávky státu z poskytování státního dětského příspěvku;

c) pohledávky státu na daních a veřejných dávkách a pohledávky pojistného národního pojištění;

d) pohledávky z náhrady škody způsobené krádeží, podvodem, zpronevěrou nebo úmyslným poškozením majetku socialistických právnických osob nebo podniků pod národní správou;

e) pohledávky státu z náhrady jiné škody způsobené porušením povinností při národní správě.

(3) Několik zároveň zabavených dlužníkových platů se sčítá; v tomto případě určí soud částky podléhající exekuci z jednotlivých platů. Naturální požitky se ocení podle předpisů o oceňování požitků pro národní pojištění.

(1) Čistý plat se vypočítá tak, že se od hrubého platu odečtou daň ze mzdy, pojistné národního pojištění a popřípadě další podobné závazky, které jako odpočitatelné stanoví nařízením ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry. Zbytek čistého platu se zaokrouhluje na částku dělitelnou 3 Kčs dolů.

(2) Soud určí částku platu podléhající exekuci, požádá-li o to některý z účastníků nebo poddlužník.

(2) Zabavení je vykonáno doručením usnesení poddlužníkovi.

(1) Zabavení peněžité pohledávky nebo platu (dále jen „pohledávky“) se provede tím, že soud zakáže poddlužníkovi, aby svému věřiteli (dlužníkovi) platil, a současně zakáže dlužníku jakkoli nakládat s pohledávkou, zejména ji vybrat, upozorní ho na jeho povinnosti uvedené v § 542 a na práva vymáhajícího věřitele uvedená v § 543 a oběma současně oznámí, že pohledávka byla pro vymáhajícího věřitele zabavena a že vymáhající věřitel tím nabyl zástavního práva. Usnesení o tom se doručí poddlužníku do vlastních rukou. Je-li poddlužníkem stát nebo fond pod veřejnou správou, doručuje se poukazujícímu úřadu.

(3) Ministr spravedlnosti může v dohodě s ministrem financí vydat nařízením podrobnější předpisy o exekuci na pohledávky proti státu nebo fondu pod veřejnou správou.

(1) Pro pořadí pohledávek je rozhodná doba, kdy bylo usnesení o zabavení doručeno poddlužníkovi. Bylo-li mu téhož dne doručeno několik usnesení o zabavení a zabavená pohledávka nedostačuje, uspokojí se vymáhané pohledávky poměrně.

(2) Pohledávky na úhradu osobních potřeb podle zákona [§ 533 písm. a)] se uspokojí z třetiny vyhrazené pro přednostní pohledávky (§ 531 odst. 2 věta druhá) před ostatními pohledávkami bez zřetele na dobu zabavení, a to podle poměru částek běžné úhrady osobních potřeb.

(1) Rozhodnutí vydané o zažalované pohledávce je účinné proti dlužníkovi a proti všem věřitelům, pro které byla pohledávka zabavena, Dlužník a každý vymáhající věřitel, pro kterého byla pohledávka též zabavena, mohou vstoupit do řízení o žalobě jako vedlejší účastníci.

(2) Vymáhající věřitel, pro kterého byla pohledávka zabavena, odpovídá dlužníkovi za všechnu škodu vzniklou obmeškáním vymáhání a opomenutím opovědi řízení dlužníkovi.

(1) Pohledávky ze směnek, šeků, vkladních knížek, životních pojistek, znějících na majitele nebo doručitele, jakož i z cenných papírů, které lze převést rubopisem nebo které znějí na majitele nebo doručitele, se zabavují tím, že výkonný úředník sepíše tyto listiny podle ustanovení o zabavení věcí movitých, odejme je a odevzdá soudu.

(2) Vše, čeho je třeba k zachování nebo k výkonu práv z těchto listin, výkonný úředník provede na základě zmocnění exekučního soudu. Je-li nutno pohledávku zažalovat, ustanoví soud k podání žaloby opatrovníka.

(3) Realizaci pohledávky těchto listin provede výkonný úředník realizačními úkony přiměřenými povaze těchto listin, které určí soud.

a) zda dlužník má proti němu pohledávku, jejíž zabavení bylo navrženo, z jakého důvodu a v jaké výši,

(1) Zabavení postihuje všechny nároky dlužníka vzniklé z právního důvodu zabavené pohledávky.

(2) Nedosahuje-li dlužníkův plat po dobu jednoho roku částky, která je podrobena exekuci, exekuce zanikne.

a) dát všechny zprávy, které jsou potřebné k vydobytí zabavené pohledávky;

b) vydat listiny, které má o pohledávce, a je-li zabavena jen část pohledávky nebo je-li více věřitelů, složit je k exekučnímu soudu, dále vydat věci nebo splnit vzájemná plnění, jichž je třeba k splatnosti pohledávky. Splnění těchto povinností lze vynutit na návrh vymáhajícího věřitele exekucí, kterou povolí exekuční soud po slyšení dlužníka.

(1) Poddlužník je povinen do třiceti dnů od doručení výzvy soudu, učiněné na návrh vymáhajícího věřitele, oznámit soudu,

(2) Jde-li o exekuci na plat, je poddlužník povinen oznámit soudu do třiceti dnů též, že dlužník není nebo přestal být u něho zaměstnán, a je-li mu známa, i adresu nového zaměstnavatele; na tuto povinnost se poddlužník upozorní již v usnesení, kterým se povoluje exekuce.

(3) Ustanovení odstavce 2 se užije obdobně i na ty případy, kdy se nárok na plat (§ 529) nezakládá na pracovním (učebním) poměru.

(1) Pravomocné zabavení pohledávky opravňuje vymáhajícího věřitele uplatnit práva dlužníka na ni vlastním jménem. Vymáhající věřitel není však oprávněn uzavřít na účet dlužníka smír o pohledávce ani prominout dluh poddlužníkovi.

(2) Žalobě vymáhajícího věřitele nelze odporovat námitkami z právních vztahů mezi vymáhajícím věřitelem a poddlužníkem.

b) jaký plat má u něho dlužník, zda v tomto platu nastaly změny, jaké a od které doby.

(1) Má-li povinná strana odevzdat nebo vyklidit nemovitou věc nebo její část, odstraní výkonný úředník povinnou stranu a osoby, které jsou na vyklizované nemovité věci jen na základě práva povinné strany. Je-li to potřebné, odstraní i jejich movité věci a odevzdá nemovitou věc, popřípadě její část vymáhajícímu věřiteli.

(2) Obdobně se postupuje i při exekuci vyklizením jiných věcí.

(1) Soud vykoná exekuci vyklizením bytu, jen prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že pro povinnou stranu a osoby bydlící jen na základě jejího práva v bytě, který má být vyklizen, je právoplatně zajištěn náhradní byt. Jestliže by podle předpisů o hospodaření s byty mohl výkonný orgán místního národního výboru poskytnout náhradní ubytování, stačí, prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením výkonného orgánu místního národního výboru, že náhradní ubytování je zajištěno. Není-li výkonný orgán místního národního výboru povinen přidělit náhradní byt ani poskytnout náhradní ubytování, není ani pro výkon exekuce podle soudního exekučního titulu potřebí průkazu o zajištění náhradního bytu nebo poskytnutí náhradního ubytování.

(2) Výkon se provede přestěhováním do zajištěného náhradního bytu, popřípadě za podmínek uvedených v odstavci 1 do objektu poskytnutého jako náhradní ubytování. Není-li třeba poskytnout ani náhradní ubytování, provede se přestěhování na místo, které bylo poskytnuto jako přístřeší.

(3) O době vyklizení se uvědomí povinná strana včas předem.

d) není-li v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků určeno něco jiného, je vyvolací cenou cena odhadní; nejvyšší podání je nutno ihned zaplatit v hotovosti; o rozdělení nejvyššího podání jedná exekuční soud se spoluvlastníky za účelem dosažení dohody, a zůstane-li toto jednání bezvýsledné, odkáže spoluvlastníky na podání žaloby;

e) v dražební vyhlášce je třeba také uvést, že jde o dražbu k rozdělení společné nemovité věci;

f) po právní moci příklepu vydá exekuční soud vydražiteli a bývalým spoluvlastníkům listiny o prodeji, potřebné k tomu, aby byl přechod vlastnictví ve veřejné knize zapsán.

(1) Exekuční rozdělení společné nemovité věci prodejem se vykoná podle ustanovení o exekuční dražbě nemovité věci s těmito odchylkami:

(2) Náklady odhadu, dražby a jednání o rozdělení nejvyššího podání se zapraví z nejvyššího podání před jeho rozdělením.

a) ustanovení týkajících se práv jiných osob v řízení než spoluvlastníků nelze použít;

b) odhad se koná jen tehdy, není-li vyvolací cena určena v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků; koná-li se odhad, je nutno vzít v úvahu, že vydražitel převezme pohledávky a jiné závady zajištěné na nemovité věci bez započtení na nejvyšší podání, pokud jsou patrny ze spisů;

c) podmínky, za kterých má být dražba konána, určí, pokud nejsou stanoveny již v exekučním titulu, exekuční soud v dražební vyhlášce podle případné dohody všech spoluvlastníků;

a) odhad se koná, jen není-li odhadní cena určena v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků;

b) nejnižším podáním je odhadní cena, není-li v exekučním titulu nebo dohodou všech spoluvlastníků určeno něco jiného;

c) ustanovení, že závady váznoucí na věci proti vydražiteli zanikají, tu neplatí.

(2) Na návrh vymáhajícího věřitele může soud již při prvém uložení pokuty povinné straně uložit, aby složila jistotu za škodu, která by mohla vzniknout dalšími činy příčícími se její povinnosti. V usnesení určí soud výši a způsob jistoty, jakož i dobu, po kterou má jistota trvat. Toto usnesení provede soud z úřední povinnosti.

(1) Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna zdržet se nějakého činu nebo trpět, aby nějaký čin byl vykonán, provede se exekuce tím, že se jí za každý čin příčící se této povinnosti po povolení exekuce uloží na návrh vymáhajícího věřitele stále větší pokuta až do úhrnné částky 50000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu.

(2) Vymáhající věřitel má již při prvním návrhu na povolení exekuce označit majetek povinné strany, z něhož mají být náklady vydobyty, jakož i exekuční prostředky, jichž má být k tomu užito.

(1) V povolení exekuce, aby byly vydobyty nepeněžité nároky, je obsaženo také povolení exekuce pro náklady určené v exekučním titulu a pro další náklady, které vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení. Jde-li však o exekuci vyklizením bytu, povolí soud exekuci pro náklady, jež vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení, teprve až nařídí její výkon.

(1) Exekuční soud nařídí likvidaci na návrh osobního věřitele dlužníka nebo na návrh dlužníka samého nebo na návrh okresního národního výboru příslušného podle bydliště dlužníka.

(2) Likvidaci právnické osoby nařídí soud též na návrh příslušného dozorčího orgánu.

(1) Soudce provede urychleně šetření o návrhu na likvidaci, aby se zjistilo předlužení dlužníka nebo jeho neschopnost platit a zda má dlužník více věřitelů.

(2) O návrhu rozhodne soud bez ústního jednání usnesením, které odůvodní.

(1) Soud může nařídit likvidaci za exekuce i bez návrhu, je-li tu více vymáhajících věřitelů, kteří nemohou být uspokojeni navrženými exekucemi ani jinými exekučními prostředky.

(2) Bez návrhu nelze nařídit likvidaci právnické osoby.

b) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště správce podstaty;

d) nařízení, aby likvidace byla zapsána ve veřejné knize, v protokole o zájemném popsání nemovité věci (§ 452) a v zájemním protokole (§ 509), pokud tyto zápisy přicházejí v úvahu.

c) vyzvání věřitelů, aby všechny své nároky, žádané pořadí, popřípadě jejich zajištění, přihlásili do lhůty třiceti dnů ode dne nařízení likvidace, a upozornění, že jinak k nim nebude přihlíženo;

a) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště dlužníka i sídlo jeho podniku;

(1) Usnesení se doručí dlužníkovi, navrhovateli, správci podstaty a všem známým, věřitelům; kromě toho se usnesení doručí úřadům (orgánům veřejné správy), které stanoví ministr spravedlnosti nařízením.

(2) Usnesení se vyvěsí na soudní desce téhož dne, kdy byla exekuční likvidace nařízena; den vyvěšení se vyznačí na vyvěšeném usnesení.

(3) Usnesení se vhodným způsobem uveřejní.

d) zanikají práva zástavní, práva zadržovací a práva vzniklá zajišťovacím převodem, kterých nabyli věřitelé na majetek dlužníka, patřící do likvidační podstaty, v posledních šesti měsících před nařízením likvidace;

a) dlužník ztratí oprávnění nakládat jměním patřícím do likvidační podstaty a jeho právní úkony týkající se tohoto jmění jsou neplatné; oprávnění nakládat tímto jměním přechází na správce podstaty;

b) přerušují se všechna zahájená řízení o žalobách i řízení exekuční, ve kterých je dlužník účastníkem, pokud se týkají jmění podstaty; v přerušených řízeních o žalobách může pokračovat správce podstaty; je-li dlužník žalobcem nebo je-li dlužník žalován o vydání věci mu nepatřící a správce podstaty nevstoupí do řízení o žalobě ve lhůtě určené procesním soudem, může dlužník v tomto řízení pokračovat; v ostatních řízeních o žalobách, ve kterých je dlužník žalovaným a správce podstaty nevstoupí do řízení ve lhůtě, kterou určí procesní soud, toto řízení zanikne a žalobce může svůj nárok uplatnit v likvidačním řízení;

c) pro pohledávku proti dlužníkovi nelze nabýt exekučního zástavního práva na majetek, který náleží do podstaty;

e) nedospělé pohledávky se stávají splatnými;

f) příkazy, plné moci a nabídky ještě nepřijaté zanikají;

g) započtení je nepřípustné, nabyl-li ten či onen účastník vzájemné pohledávky teprve po nařízení likvidace; totéž platí, bylo-li vzájemné pohledávky nabyto v době šesti měsíců před nařízením likvidace, s výjimkou pohledávek státu, státních, národních nebo komunálních podniků a peněžních ústavů;

h) zákonné majetkové společenství manželů zaniká.

(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době nařízení likvidace ještě splněna dlužníkem ani druhou smluvní stranou nebo nebyla-li splněna úplně, může správce podstaty buď smlouvu splnit a žádat splnění od druhé smluvní strany, anebo od smlouvy odstoupit.

(2) Najal-li dlužník nějakou věc, může správce podstaty nebo pronajímatel bez újmy nároku na náhradu škody smlouvu vypovědět na zákonné nebo smluvené kratší výpovědní období; ustanovení § 384 tím není dotčeno.

(1) Správce podstaty je povinen při výkonu své funkce postupovat s péčí, kterou vyžaduje předmět správy; odpovídá za majetkovou újmu vzešlou ze zanedbání povinností uložených mu zákonem nebo soudem.

(2) Správce podstaty je zejména povinen zjistit veškeré jmění dlužníka a pořídit jeho seznam, pečovat o dobytí a zajištění majetku patřícího do likvidační podstaty, spravovat ho a zpeněžit. Sestaví seznam přihlášených nároků s označením pořadí a uvede, které nároky uznává, které popírá a v jaké výši a u kterých nároků popírá pořadí. Je povinen podat o správě podrobné vyúčtování. Správce podstaty je účastníkem v řízeních o žalobách týkajících se podstaty.

(3) Správce podstaty má nárok na náhradu hotových výdajů a na odměnu; odměnu určí soud podle sazby, kterou stanoví ministr spravedlnosti nařízením.

(1) Dlužník je povinen dát správci podstaty seznam aktiv a pasív s udáním věřitelů a jejich adres, obchodní knihy a veškeré písemnosti a poskytnout mu všechna potřebná vysvětlení.

(3) Dlužník musí předložit seznam zároveň se svým návrhem na likvidaci. Neučiní-li návrh sám, musí seznam předložit, jakmile byl vyzván, nejpozději však do patnácti dnů po nařízení likvidace.

(2) Seznam podepíše dlužník s výslovným prohlášením, že je správný a úplný a že vědomě nic nezamlčel ani neuvedl vymyšlené dluhy.

(1) Popřel-li správce podstaty nárok, jeho výši nebo pořadí, vyrozumí o tom soud věřitele, o jehož nárok jde. Zároveň ho vyzve, aby nárok nebo žádané pořadí uplatnil do třiceti dnů žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak nebude k jeho nároku nebo k žádanému pořadí přihlíženo.

(2) Popřel-li správce podstaty vymahatelný nárok, vyzve ho soud, aby do třiceti dnů uplatnil popření žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak bude nárok posuzován jako zjištěný.

(1) Prodej z volné ruky provede správce podstaty se souhlasem soudce a za podmínek, které stanoví soudce po slyšení dlužníka. Věci, které mají být prodány z volné ruky, musí být odhadnuty, pokud nemají úředně stanovenou cenu. Nebude-li dosaženo při prodeji z volné ruky odhadní nebo úředně stanovené ceny a nelze-li ani očekávat, že by se v exekučním řízení dosáhlo výhodnějšího zpeněžení, lze věci prodat i pod odhadní nebo úředně stanovenou cenu. Zejména lze tak prodat sporné a těžko dobytné pohledávky. Nemohou-li být z výtěžku prodeje věci plně uspokojeni věřitelé, kteří mají právo na uspokojení z této věci (oddělní věřitelé), nelze prodej z volné ruky provést.

(2) Zpeněžení v exekučním řízení provede soud na návrh správce podstaty. Správce podstaty má v exekučním řízení postavení vymáhajícího věřitele.

(1) Nedobytné pohledávky a věci, jež nebylo možno prodat, může správce podstaty, jestliže to soud na jeho návrh schválí, vyloučit z likvidační podstaty.

(2) Ode dne vydání rozvrhového usnesení přestává být dlužníkův plat (§ 529) součástí likvidační podstaty.

(2) Po zpeněžení majetku předloží správce podstaty soudu konečnou zprávu o zpeněžení majetku spolu s vyúčtováním odměny.

(3) Soudce prozkoumá konečnou zprávu o zpeněžení i vyúčtování odměny a po slyšení správce podstaty odstraní případné vady nebo nejasnosti; o podání konečné zprávy a vyúčtování odměny uvědomí dlužníka a věřitele, kteří nebyli dosud plně uspokojeni, a upozorní je, že mohou podat proti konečné zprávě a proti vyúčtování odměny námitky do patnácti dnů ode dne, kdy bylo podání konečné zprávy a vyúčtování odměny oznámeno vyvěšením na soudní desce.

(1) Správce podstaty podává soudu zprávy o zpeněžování majetku.

(2) Usnesení o schválení konečné zprávy a úpravě vyúčtování odměny se vyvěsí na soudní desce a doručí osobám uvedeným v odstavci 1.

(1) O námitkách proti konečné zprávě a proti vyúčtování odměny rozhodne soud při roku, k němuž obešle správce podstaty, dlužníka a věřitele, kteří podali námitky.

(1) Po úplném uspokojení pohledávek za podstatou se uspokojí ostatní nároky, nezajištěné oddělným právem, v tomto pořadí:

c) pohledávky socialistických právnických osob, vzniklé za poslední tři roky před nařízením likvidace;

a) pohledávky zaměstnanců dlužníka z poměru pracovního (učebního) za poslední tři roky před nařízením likvidace a pohledávky pro úhradu na osobní potřeby podle zákona;

b) daně a veřejné dávky s přirážkami a příslušenstvím a pojistné národního pojištění, splatné v posledních třech letech před nařízením likvidace; opětujícím se veřejným dávkám, vyměřovaným za určité zákonem stanovené období, přísluší toto pořadí, jen jde-li o nedoplatky za tři vyměřovací období před nařízením likvidace; dále pohledávky, jejichž splnění vyžaduje potřeba jednotného hospodářského plánu;

d) pohledávky ostatní.

(2) Nelze-li nároky téhož pořadí plně uspokojit, uspokojí se poměrně.

b) náklady účastníků vzniklé jejich účastí na likvidačním řízení.

a) úroky z pohledávek vzniklých před nařízením likvidace za dobu od nařízení likvidace;

c) na nároky, které správce podstaty popřel a věřitelé je včas uplatnili,

a) na vymahatelné nároky, které správce podstaty popřel a jejichž popření včas uplatnil,

(1) Nároky na vyloučení věcí z podstaty, nároky za podstatou a nároky oddělné lze uspokojit kdykoli za řízení.

(2) Jiné nároky lze uspokojit jen na základě pravomocného rozvrhového usnesení.

(3) Částky připadající
se uloží do soudní úschovy a rozvrhnou novým rozvrhovým usnesením.

b) na podmíněné nároky, jež správce podstaty uznal,

(1) Po pravomocném rozdělení výtěžku zpeněžení zruší soud likvidaci.

(3) Pro doručení a uveřejnění usnesení o zrušení likvidace se užije obdobně ustanovení § 577.

(2) Soud zruší likvidaci rovněž, zjistí-li se, že tu nejsou pro likvidaci podmínky,

(4) Po pravomocném zrušení likvidace zprostí soud správce podstaty jeho funkce a nařídí výmaz zápisů ve veřejných knihách.

(2) K nařízení likvidace je příslušným soud uvedený v § 310.

(1) Byl-li zůstavitel v době smrti předlužen, lze navrhnout do doby, než nabytí dědictví bude potvrzeno, likvidaci dědických podílů jako celku, nejsou-li tu podmínky, aby dědictví bylo rozděleno mezi věřitele na úplnou nebo částečnou úhradu jejich pohledávek.

(1) Do likvidační podstaty patří i věci jinak vyloučené z exekuce.

(2) Při zpeněžení likvidační podstaty jsou dědicové oprávněni nabývat z ní věcí a práv, a to i v dražbě.