ÚČINNOST CIZÍCH ROZHODNUTÍ.
Obecná ustanovení.
Zvláštní ustanovení o uznání cizích rozhodnutí v manželských věcech a ve věcech zjištění nebo popření otcovství.

§ 636

Rozhodnutí cizího státu platí v Československé republice, jen je-li zde uznáno (§§ 639, 640). Za rozhodnutí cizího státu se považuje rozhodnutí cizozemských soudů nebo úřadů o právních poměrech, o nichž by podle jejich povahy rozhodovaly v Československé republice soudy (dále jen „cizí rozhodnutí“).

b) bylo-li předvolání nebo nařízení, kterým bylo zahájeno řízení před cizím soudem, doručeno účastníku, proti němuž má být rozhodnutí uznáno, do vlastních rukou, jestliže onen účastník neučinil sám návrh na zahájení řízení před cizím soudem, a

c) není-li proti cizímu rozhodnutí podle vysvědčení cizího soudu nebo úřadu o tom předloženého podle práva pro tento soud nebo úřad platného již přípustný opravný prostředek, který by odložil právní moc nebo vykonatelnost.

§ 637

Cizí rozhodnutí lze uznat jen tehdy,

a) jestliže by právní věc mohla být zahájena u soudů cizího státu, kdyby se zdejších ustanovení o příslušnosti československých soudů použilo ve vztahu k soudům cizího státu,

c) mělo-li by to za následek uznání poměru, který se příčí veřejnému pořádku nebo požadavkům slušnosti, nebo

§ 638

I když jsou splněny podmínky § 637, nelze cizí rozhodnutí uznat:

e) není-li zaručena vzájemnost.

d) jde-li o prohlášení československého občana za mrtvého, nebo

b) nebyla-li účastníku, proti němuž má cizí rozhodnutí být uznáno, dána možnost účastnit se řízení před cizím soudem nebo úřadem, anebo byla-li mu odňata nějakou nepravidelností v řízení, nebo

a) odporovalo-li by to ustanovení mezinárodní smlouvy, vyhlášené ve Sbírce zákonů republiky Československé, nebo

§ 639

Způsob uznání cizího rozhodnutí.
Uznání cizího rozhodnutí se nevyslovuje zvláštním výrokem. Uznání se stane tím, že československý soud k němu při rozhodování přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí soudu zdejšího.

(1) Cizí rozhodnutí v manželských věcech a ve věcech zjištění nebo popření otcovství, která vydaly soudy nebo úřady v cizině, mohou být uznána jen za podmínek dále stanovených.

(2) Rozhodnutími v manželských věcech se rozumějí rozhodnutí, kterými se manželství prohlašuje za neplatné, zrušuje, nebo kterými se určuje, že manželství mezi stranami je anebo není.

(2) Tohoto ustanovení se užije též, jestliže jde o rozhodnutí soudu jiného státu než v odstavci 1 uvedeného, uznává-li se toto rozhodnutí v domovském státě těchto osob, a jsou-li tyto osoby příslušníky různých států, ve všech těchto státech.

(1) Pravomocné rozhodnutí soudu cizího státu, jehož příslušníky byli v době rozhodnutí oba manželé, a jde-li o zjištění nebo popření otcovství, oba rodiče i dítě, má bez dalšího řízení stejné účinky jako má pravomocné zdejší rozhodnutí, nebrání-li uznání ustanovení § 638 písm. c).

b) neposoudilo-li cizí rozhodnutí podle československého právního řádu poměry, pro které je toto právo podle svých ustanovení rozhodné, ledaže právo, podle něhož bylo rozhodnuto, je shodné s příslušnými ustanoveními československého práva, anebo je jim v podstatě blízké.

(1) Jiná než v § 641 uvedená cizí rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech zjištění nebo popření otcovství lze uznat jen tehdy, jsou-li splněny podmínky § 637 a nebrání-li tomu ustanovení § 638 písm. a), b), c). Nebyl-li v době cizího rozhodnutí ve věcech manželských některý z manželů československým občanem, anebo neměl-li v oné době na území Československé republiky bydliště (obvyklý pobyt), není překážkou uznání příslušnost zdejšího soudu, ani je-li výlučná.

(2) Cizí rozhodnutí týkající se československého občana nelze však uznat,

a) nebyl-li skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením československého práva, anebo

(2) Návrh, aby nejvyšší soud rozhodl o uznání, mohou podat účastníci, soud v řízení trestním nebo civilním, generální prokurátor v zájmu obecném a konečně každý, kdo prokáže právní zájem, aby cizí rozhodnutí bylo uznáno.

(1) Vyslovit, že se uznává cizí rozhodnutí uvedené v § 642, přísluší nejvyššímu soudu po slyšení generálního prokurátora. Jiné soudy a správní úřady nemohou řešit otázku uznání ani jako otázku předběžnou.

(3) Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem bez ústního jednání; přitom může upustit od slyšení účastníků, není-li slyšení třeba. Rozsudkem nejvyššího soudu jsou soudy a správní úřady vázány.