ŘÍZENÍ PŘED ROZHODCI. USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ.

ŘÍZENÍ PŘED ROZHODCI.

PŘECHODNÁ USTANOVENÍ.
Obecná ustanovení.
Exekuce na peněžité pohledávky a plat.

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ.

(1) Strany se mohou dohodnout, že o věcech uvedených v § 404 odst. 1 má místo soudu rozhodovat jeden nebo více rozhodců; rozhodčí smlouva se může týkat jak jednotlivé věci (smlouva o rozhodci), tak všech věcí, které by v budoucnu vznikly z určitého právního poměru (rozhodčí doložka). Rozhodčí smlouva se musí stát písemně.

(2) Rozhodčí smlouvu lze uzavřít jen tehdy, je-li alespoň jednou ze stran československá právnická osoba; toto omezení neplatí, není-li ani jedna ze stran československým občanem nebo československou právnickou osobou.

(1) Má-li podle rozhodčí smlouvy každá strana jmenovat jednoho nebo více rozhodců a jedna ze stran je s jmenováním v prodlení, ustanoví rozhodce za ni, není-li v rozhodčí smlouvě stanoveno něco jiného, soud na návrh druhé strany. Totéž platí, nemohou-li se rozhodci stranami jmenovaní shodnout na osobě třetího (vrchního) rozhodce; k návrhu je tu oprávněn též každý z rozhodců jmenovaných stranami.

(1) Rozhodci mohou vyslýchat svědky, znalce a strany, jen dostaví-li se k nim tyto osoby dobrovolně. Úkony, které nemohou sami provést, provede na jejich dožádání okresní soud (§ 16).

(2) Dožádaný soud vyhoví dožádání, nejde-li o úkon nepřípustný podle zákona. Při provádění důkazů je soud oprávněn učinit i rozhodnutí, která jsou jinak tímto zákonem vyhrazena procesnímu soudu.

(2) K rozhodnutí o návrzích podle odstavce 1 je příslušný obecný soud kterékoli strany, a není-li takového soudu v Československé republice, soud, v jehož obvodu se má konat rozhodčí řízení; řízení koná soudce bez ústního jednání.

(1) Stalo-li se plnění rozhodčí smlouvy, zejména jmenování rozhodců a činnost rozhodců v řízení, vůbec nemožné, vysloví soud na návrh kterékoli strany, že rozhodčí smlouva pozbývá účinnosti.

(2) Ustanovení § 648a odst. 2 platí tu obdobně.

(1) O neúčinnost rozhodčího nálezu může strana žalovat:

b) byla-li straně odňata možnost řádně věc projednat.

a) nebyl-li nález vydán rozhodci ustanovenými podle rozhodčí smlouvy;

(2) Prohlásí-li soud rozhodčí nález neúčinným, rozhodne na návrh strany i ve věci samé.

(1) Žaloba o neúčinnost rozhodčího nálezu se podává u okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán napadený nález.

(2) Žalobu je třeba podat do třiceti dnů. Tato lhůta se počítá ode dne, kdy byl straně rozhodčí nález doručen.

(1) Pokud není dále stanoveno jinak, platí tento zákon i pro řízení zahájená před jeho účinností. Právní účinky procesních úkonů, které nastaly před účinností tohoto zákona, zůstávají však zachovány.

(2) Nelze-li řízení zahájené před účinností tohoto zákona přizpůsobit jeho ustanovením, zastaví soud řízení a rozhodnutí v tomto řízení snad vynesená zruší; ustanovení § 57 platí tu přiměřeně.

(1) Kde se má podle nadále platných předpisů rozhodovat v řízení nesporném, užije se ustanovení části prvé tohoto zákona s doplňky a odchylkami, jež vyplývají z oněch předpisů.

(2) V těchto případech rozhoduje soudce bez ústního jednání.

(3) Výjimkou z ustanovení odstavce 2 rozhoduje senát bez ústního jednání v případech zákona č. 21/1948 Sb., o právním postavení snoubenek a dětí, pozůstalých po účastnících národního boje za osvobození, zákona č. 273/1948 Sb., o úpravě uspokojení a o určení splatnosti některých závazků dotčených znárodňovacími a jinými předpisy, dále v případech, kde má soud rozhodovat o vyvlastnění, o náhradě nebo odškodnění při vyvlastnění anebo o jiných náhradách škody; v případech zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících (ve znění zákona č. 79/1948 Sb.), rozhoduje však usnesením senát po ústním jednání.

(1) Pro procesní lhůty stanovené zákonem, které v den nabytí účinnosti tohoto zákona ještě neskončily, platí ustanovení tohoto zákona.

(2) Jestliže však dosavadní zákony stanovily lhůtu delší, skončí se lhůta až v této pozdější době, avšak nejpozději uplynutím třiceti dnů od účinnosti tohoto zákona, a jde-li o lhůtu delší než jeden rok, nejpozději uplynutím jednoho roku od účinnosti tohoto zákona. V žádném případě nemůže lhůta skončit dříve, než stanoví předchozí odstavec.

(1) Pro řízení o prohlášení za mrtvého a důkaz smrti, v nichž byla před účinností tohoto zákona již vyvěšena vyhláška na soudní desce, platí dosavadní ustanovení.

(2) Jde-li o účastníky války v letech 1939-1945 ve smyslu §§ 17 a 18 dekretu prezidenta republiky č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého, určují se lhůty v řízení o prohlášení za mrtvého a důkazu smrti i nadále podle ustanovení §§ 17, 20 a 21 uvedeného dekretu.

(1) Pro řízení o soudním umoření listin, v nichž byl před účinností tohoto zákona již vyvěšen na soudní desce vyzývací edikt, platí dosavadní ustanovení.

(2) Lhůta jednoho roku pro další návrh na prohlášení listiny za umořenou (§ 15 zákona č. 250/1934 Sb., o umořování listin) se zkracuje na třicet dnů; jestliže se však před účinností tohoto zákona lhůta již započala, skončí se teprve uplynutím třiceti dnů od počátku jeho účinnosti, neuplynula-li již dříve.

(1) Pro exekuce nucenou dražbou nemovité věci, v nichž byl před účinností tohoto zákona již ustanoven dražební rok, platí dosavadní ustanovení.

(2) Sejde-li však z konání dražebního roku a má-li být již za účinnosti tohoto zákona ustanoven rok nový, platí o řízení tento zákon.

(1) Pro zjišťovací exekuce povolené před účinností tohoto zákona platí dosavadní ustanovení. Vnucenou správu podle § 374 exekučního řádu soud zruší a její výtěžky se uloží u soudu pro věřitele až do pravomocného rozhodnutí o zajištěném nároku.

(2) Jestliže by soudní rozhodnutí vydané před účinností tohoto zákona, pro něž se nevede zajišťovací exekuce, mělo nebo mohlo být předběžně vykonatelné podle tohoto zákona, vysloví soud na návrh usnesením předběžnou vykonavatelnost tohoto rozhodnutí. Soud rozhodne podle povahy věci buď po ústním jednání nebo bez něho.

(1) Pro vyrovnací řízení, ve kterém už bylo vyrovnání věřiteli přijato, platí dosavadní ustanovení.

(2) Až do pravomocného skončení vyrovnacího řízení je nepřípustné nařídit exekuční likvidaci.

(1) Ustanovení §§ 6, 7, 32, 45, 46 až 53, 72 až 76, 80 až 83, 163, 164, 219 až 227 tohoto zákona se užije i pro řízení, ve kterých se má jednat podle dosavadních ustanovení.

(2) Ani tam, kde se má podle tohoto zákona jednat podle dosavadních ustanovení, není přípustné brát zúčastněné osoby do přísahy a donucovat je vazbou.

3. zákon č. 67/1873 ř. z., o upomínacím řízení, ve znění podle pozdějších předpisů,

1. nařízení ministra spravedlnosti č. 40/1854 ř. z., o ověřování listin,

2. zákon o soudním řízení v nesporných věcech právních, uvedený patentem č. 208/1854 ř. z. (nesporný patent),

6. zák. čl. VI/1885, kterým se mění a doplňují některá ustanovení zák. čl. XX/1877, o úpravě poručenských a opatrovnických věcí,

10. zákon č. 112/1895 ř. z., jímž se uvádí civilní řád soudní,

11. zákon č. 113/1895 ř. z., o soudním řízení v občanských věcech právních (civilní řád soudní),

12. zákon č. 78/1896 ř. z., jímž se uvádí zákon o řízení exekučním a zajišťovacím,

13. zákon č. 79/1896 ř. z., o řízení exekučním a zajišťovacím (exekuční řád),

14. zák. čl. XLI/1908, o změně a doplnění zák. čl. LX/1881, o exekučním řízení,

15. zák. čl. I/1911, občanský soudní řád,

16. zák. čl. LIV/1912, kterým se uvádí zák. čl. I/1911, občanský soudní řád,

17. zák. čl. XXXIV/1914, o uvedení v účinnost zák. čl. I/1911, občanského soudního řádu,

18. císařské nařízení č. 207/1916 ř. z., o zbavení svéprávnosti (řád o zbavení svéprávnosti),

19. zákon č. 44/1928 Sb., o ochraně nájemníků, ve znění vyhlášky č. 62/1934 Sb.,

20. zákon č. 57/1931 Sb., o použití úředníků vyšší pomocné soudní služby u soudů a poručenských (sirotčích) úřadů,

21. zákon č. 64/1931 Sb., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí,

8. zákon č. 110/1895 ř. z., jímž se uvádí jurisdikční norma,

9. zákon č. 111/1895 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů v občanských věcech právních (jurisdikční norma),

22. zákon č. 100/1931 Sb., o základních ustanoveních soudního řízení nesporného,

23. zákon č. 250/1934 Sb., o umořování listin,

24. dekret prezidenta republiky č. 117/1945 Sb., kterým se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého,

25. zákon č. 199/1946 Sb., o uznání rozhodnutí v manželských věcech, vydaných soudy nebo úřady v cizině, v oblasti československého právního řádu, ve znění zákona č. 64/1949 Sb.,

26. zákon č. 227/1946 Sb., o některých opatřeních v občanských věcech právních,

27. nařízení č. 54/1946 Sb. n. SNR, o ochraně nájemníků,

28. zákon č. 47/1947 Sb., o exekuci na pracovní příjem a příjmy postavené mu na roveň (zákon o exekuci na platy),

29. zákon č. 105/1947 Sb., kterým se mění a doplňují některá ustanovení o soudní organizaci a o příslušnosti a řízení v občanských věcech právních,

30. § 197 odst. 4 písm. b) zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění.

4. zák. čl. XX/1877, o úpravě poručenských a opatrovnických věcí,

5. zák. čl. LX/1881, o exekučním řízení,

7. zák. čl. XVI/1894, o pozůstalostním řízení,

(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené soudci mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.

(2) Soudce, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.

(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí soudce. Opravný prostředek předloží se však nejprve soudci, který buď o něm rozhodne, má-li za to, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží soudu druhé stolice, aby o něm rozhodl.

(4) Rozhodne-li soudce o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se i jeho rozhodnutí za rozhodnutí soudu prvé stolice. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.