ČÁST DRUHÁ.
Národní dopravní podniky.

Oddíl I.
Všeobecná ustanovení.

(1) Dnem, který stanoví vláda a vyhlásí ministr dopravy ve Sbírce zákonů, se zřizují tyto národní dopravní podniky (v dalším jen „národní podniky“):

1. „Československé státní dráhy, národní podnik“ se sídlem v Praze,

2. „Československá státní automobilová doprava, národní podnik“ se sídlem v Praze,

3. „Československá plavba labská, národní podnik“ se sídlem v Praze,

4. „Československá plavba oderská, národní podnik“ se sídlem v Ostravě,

5. „Československá plavba dunajská, národní podnik“ se sídlem v Bratislavě,

6. „Československé aerolinie, národní podnik“ se sídlem v Praze.

(2) Vláda může nařízením změnit jméno, sídlo nebo předmět podnikání národních podniků, jednotlivé národní podniky sloučit nebo zrušit, po případě z jejich majetkových podstat zřídit nové národní podniky a určit jim jméno, sídlo a předmět podnikání.

(1) Ministr dopravy začlení v dohodě s ministrem financí do národních podniků

a) znárodněné majetkové podstaty uvedené v § 2 odst. 1 písm. a),

b) dosavadní státní podniky „Československé státní dráhy“ a „Československé aerolinie“,

c) jiný státní majetek.

(2) Začlenění majetku uvedeného v odstavci 1 písm. c) provede ministr dopravy také v dohodě s ministrem, jehož správě tento majetek podléhá; majetek nebo jeho části, které jsou konfiskovány podle dekretu presidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, nebo které jsou spravovány Fondem národní obnovy podle § 16 zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, ministr dopravy určí a do národních podniků včlení též v dohodě s ministrem vnitra přiměřeně podle předpisů o přídělu konfiskovaného majetku.

(3) Národní podnik, do něhož se včleňuje státní majetek [odstavec 1 písm. b) a c)], vstupuje ke dni začlenění tohoto majetku v závazky k němu náležející a stát je těchto závazku zproštěn.

(4) Ministr dopravy může v dohodě s ministrem financí do národních podniků již zřízených začlenit též jiný národní majetek nebo převést na ně závazky patřící k národnímu majetku; náleží-li takový majetek nebo závazky do pravomoci jiného ministra, učiní tak v dohodě s tímto ministrem. Naopak může ministr dopravy v dohodě s ministrem financí vyjmout jednotlivé majetkové části nebo závazky z národních podniků zřízených podle tohoto zákona a v dohodě s věcně příslušným ministrem je převést do jeho pravomoci, aby o nich učinil opatření ve vlastním oboru působnosti.

(5) Části majetkových podstat na státních civilních letištích ve vlastnictví státu, používané dosavadním státním podnikem „Československé aerolinie“, budou dány národnímu podniku „Československé aerolinie“ toliko do užívání, a to za podmínek, jež stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem financí, a jde-li o části majetkových podstat, jež jsou používány též vojenskou správou, také v dohodě s ministerstvem národní obrany.

(6) O náhradě za majetek konfiskovaný podle dekretu č. 108/1945 Sb. nebo spravovavaný Fondem národní obnovy podle § 16 zákona č. 128/1946 Sb. platí přiměřeně ustanovení §§ 7 až 11 dekretu s výjimkou ustanovení § 10 odst. 3 téhož dekretu; Fond národní obnovy zatíží Fond znárodněného hospodářství částkou rovnající se úhradě za konfiskovanou majetkovou podstatu takto vypočtenou.

(7) Ministr dopravy může v dohodě s ministrem financí naříditi, aby národní dopravní podniky převedly na Fond znárodněného hospodářství své vázané vklady.

(8) Vláda určí, jak se vyrovná zůstatek vzájemných nároků mezi Fondem národní obnovy a Fondem znárodněného hospodářství.

(1) Vlastníkem majetku národního podniku je stát; národnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku národní podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.

(2) Pokud není jinak stanoveno, zapisuje se ve veřejných knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má národní podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto národního podniku.

(3) Pokud jde o majetek začleněný do národního podniku podle § 8, konají se zápisy na návrh tohoto národního podniku podle listiny, kterou o tom vydá ministerstvo dopravy nebo jím pověřený orgán.

(4) Národní podnik nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu nemají právních následků.

(5) K majetkovým částem uvedeným v odstavci 4 nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv ať knihovních nebo neknihovních.

(6) Výjimky ze zákazu zcizení podle odstavce 4 a zákazu zatížení podle odstavce 5 povoluje ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem financí.

(7) Závazky národního podniku lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho národní podnik trvale užíval.

(8) Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze žádati ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

(1) Národní podniky jsou samostatné právnické osoby.

(2) Národní podniky se zapisují do podnikového rejstříku. V návrhu zápisu do tohoto rejstříku uvede národní podnik název, den zřízení, sídlo a způsob jeho zastupování a podpisování.

(3) Národnímu podniku „Československá státní automobilová doprava“ přísluší právo vyvlastnění v rozsahu nezbytně nutném pro jeho vybudování a řádný provoz podle obdoby předpisů pro vyvlastnění k účelům drážním.

(1) Předmětem podnikání národních podniků je doprava osob a věcí.

(2) Národní podniky mohou vykonávat a obstarávat, a to třeba i ve zvláštních pomocných závodech, samostatně všechny práce a pomocné úkony, jež slouží předmětu jejich podnikání nebo vybudování a udržování jejich zařízení, i když by jinak k nim bylo třeba živnostenského oprávnění. Tyto zvláštní pomocné závody a vedlejší činnosti blíže vymezí organisační statut (§ 25).

Oddíl II.
Hospodářství národních podniků.

(1) Národní podniky se řídí zásadami socialistického hospodářství. Jsou zejména povinny plnit úkoly stanovené jednotným hospodářským plánem co nejlépe a nejhospodárněji, zvyšovat produktivitu práce, pečovat o technický a hospodářský rozvoj dopravy, a tím zlepšovat své služby pracujícímu lidu. Přitom dbají, aby se úsilí o dosažení příznivých výsledků v plnění plánovaných úkolů a v úsporném hospodaření opíralo o socialistické uvědomění zaměstnanců v nich pracujících a o závislost jejich hmotných zájmů na těchto výsledcích.

(2) Činnost národního podniku je určována jeho podnikovým plánem. Podnikové plány jsou svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu.

(3) Národní podnik je povinen hospodařit podle rozpočtu, který je základem finančního plánu tvořícího součást jeho podnikového plánu.

(4) Finanční hospodaření národních podniků upravují zvláštní předpisy.

(5) Národní podnik je povinen převzít úkoly, požadované během hospodářského období a nepředvídané podnikovým plánem, i když by jejich plnění zhoršovalo plánované výsledky národního podniku, bude-li to v naléhavém veřejném zájmu a ministr dopravy v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího a s ministrem financí to národnímu podniku uloží.

(1) Při plnění svých úkolů jsou národní podniky všech odvětví (§ 7 odst. 1) povinny v provozu spolupracovat tak, aby bylo co nejhospodárněji využito všech jejich provozních zařízení a pracovních sil a aby bylo dosaženo s nejmenšími náklady co největší výkonnosti národních podniků jako hospodářského účelového celku (provozní společenství). Národní podniky jsou zejména povinny vzájemně se doplňovat jednotlivými správními, provozními a přepravními úkony, pracemi a dodávkami, a obstarávat je, pokud možno, podle jednotných zásad.

(2) Ministerstvo dopravy může po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace národním podnikům také uložit společné obstarávání určitých úkonů, prací a dodávek.

(3) Vzájemné úkony, práce a dodávky si národní podniky účtují podle dohody zásadně ve výši vlastních nákladů; nedojde-li mezi nimi k dohodě, rozhodne ministerstvo dopravy.

Oddíl III.
Organisace národních podniků.

(1) Organisace národního podniku se musí přizpůsobovat zásadám socialistického hospodářství, musí zajišťovat dokonalou spolupráci a umožňovat úspěšné plnění plánovaných úkolů.

(2) Vedení národního podniku a jeho organisačních útvarů přísluší vždy jedinému vedoucímu, který má samostatnou rozhodovací pravomoc.

(1) V čele národního podniku je ředitel, který vede jeho činnost, zastupuje národní podnik a jedná jeho jménem. Rozhoduje samostatně o všech věcech národního podniku, pokud v jednotlivých případech není stanoveno, že potřebuje ke svému rozhodnutí předchozího souhlasu ministra dopravy nebo jiného orgánu. Je přímo podřízen ministru dopravy a jemu odpovídá za splnění svých povinností.

(2) Za úspěšné splnění plánu a zejména za jeho žádoucí překročení je ředitel, pokud se o to zasloužil, zvlášť odměňován podle směrnic, které vydá ministr dopravy v dohodě s ministrem financí, ministrem práce a sociální péče a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.

(3) Ředitele jmenuje a odvolává vláda na návrh ministra dopravy po slyšení příslušného orgánu jednotné odborové organisace.

(4) Ředitelem může býti toliko československý občan, který musí být lidově demokratickému řádu oddaný, občansky a mravně bezúhonný a k plnění této funkce schopný.

(5) Ředitel nesmí vykonávat zaměstnání, funkci nebo činnost, které jsou v rozporu se zájmy národního podniku.

(6) Ředitel slíbí ministru dopravy, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně.

(7) Prohlášení, kterým se ředitel vzdává své funkce, bere na vědomí ministr dopravy, čímž vzdání nabývá účinnosti.

(8) Dnem slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve. Jeho pracovní poměr zaniká dnem, kdy byl odvolán, nebo dnem, kdy bylo vzato na vědomí, že se vzdává funkce. Nedošlo-li k zániku pracovního poměru za okolností, pro které by jinak bylo lze pracovní poměr zrušit předčasně, přísluší řediteli plat po dobu odpovídající výpovědní lhůtě stanovené obecnými předpisy.

(9) Na jmenování a odvolání ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při přijímání a zařazování zaměstnanců na pracovní místa, po případě předpisy o souhlasu závodního zastupitelstva při propouštění zaměstnanců; k jeho jmenování a odvolání také není potřebí souhlasu orgánu jinak nutného při sjednávání a rozvázání pracovního poměru.

(1) Ředitele zastupuje v době jeho nepřítomnosti nebo zaneprázdnění v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce, jehož jmenuje a odvolává ředitel se souhlasem ministra dopravy; podrobnosti stanoví statut národních podniků (§ 25). Na ustanovení zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního zastupitelstva při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.

(2) Statut národních podniků (§ 25) stanoví také, které další osoby a v jakém rozsahu mohou jednat jménem národního podniku.

(1) V národním podniku musí být ustanoven podnikový hospodář. Jeho povinností je dbáti zejména, aby národní podnik hospodařil v souhlase se svým rozpočtem a plnil uložené úkoly co nejhospodárněji. Setrvá-li ředitel přes jeho upozornění na původním rozhodnutí, jež ohrožuje docílení hospodářského výsledku určeného rozpočtem, je podnikový hospodář povinen podat o tom zprávu ministru dopravy.

(2) Podnikového hospodáře jmenuje a odvolává ředitel se souhlasem ministra dopravy. Ustanovení § 16 odst. 1 věty druhé platí tu obdobně.

Oddíl IV.
Rozvoj výrobních sil a zvyšování produktivity práce.

Oddíl V.
Zaměstnanci.

(1) Zaměstnanci v podnicích, z nichž se zřídí národní podniky (§ 7 odst. 1), jakož i státní zaměstnanci, které určí ministerstvo dopravy ke službám v národních podnicích, přecházejí do služeb národního podniku, který byl zřízen z podniku je zaměstnávajícího nebo k jehož službám byli určeni, a stanou se zaměstnanci tohoto národního podniku.

(2) Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců národních podniků upraví národní podniky pracovními a mzdovými řády, jež schválí ministerstvo sociální péče. Pokud tito zaměstnanci byli dosud v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, upraví vláda nařízením nově jejich pensijní a úrazové zabezpečení.

(3) Pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak, jsou zaměstnanci národního podniku přijímáni a na pracovní místa zařazováni po projednání se závodním zastupitelstvem. K jejich propuštění je třeba souhlasu tohoto orgánu.

(4) Než budou vydány předpisy podle odstavce 2, zůstávají zaměstnanci, kteří byli dosud v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, nadále vyňati z národního pojištění důchodového a platí pro jejich pensijní a úrazové zaopatření, jakož i pro jejich pracovní (služební) a mzdové (platové) poměry nadále dosavadní předpisy s výjimkou předpisů o příslušnosti k opatřením o jednotlivých zaměstnancích; tato příslušnost přechází výlučně na správní orgány národních podniků.

(5) Pensijní a úrazové zaopatření zaměstnanců dosavadního státního podniku „Československé státní dráhy“ v pragmatikálním nebo regulovaném služebním poměru, jejichž činný služební poměr skončí před zřízením národních podniků „Československé dráhy“ a „Československá automobilová doprava“, a jejich pozůstalých zůstává nedotčeno. Řízení o věcech tohoto zaopatření upraví vláda nařízením; až do jeho vydání platí obdobně ustanovení odstavce 4.

(6) Ministři financí a dopravy a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu určí, jakým podílem a způsobem uhradí stát a národní podniky „Československé státní dráhy“ a „Československá státní automobilová doprava“ náklady na úhradu dávek pensijního zaopatření, včetně platů povolených podle volné úvahy, a na úhradu dávek úrazového zaopatření zaměstnanců těchto národních podniků a jejich pozůstalých, jakož i bývalých zaměstnanců státního podniku „Československé státní dráhy“ a jejich pozůstalých.

(1) Podnícení hmotného zájmu zaměstnanců národního podniku na výsledcích v plnění podnikového plánu slouží podnikový fond pracujících (v dalším jen „fond“). Do fondu plyne podíl na zisku docíleném podle plánu a podíl na lepším hospodářském výsledku, než byl plánován; ministr dopravy může v dohodě s ministrem financí a s příslušným orgánem jednotné odborové organisace stanovit též jiný základ pro určení přídělu fondu. Při výpočtu podílu na lepším hospodářském výsledku se přihlíží k celkové výši docíleného výsledku před jeho případným zdaněním.

(2) Prostředků fondu používá ředitel po projednání s příslušným orgánem jednotné odborové organisace.

(3) Ministr dopravy stanoví v dohodě s ministrem financí a příslušným orgánem jednotné odborové organisace, který majetek a závazky národního podniku patří fondu. Majetek a závazky, patřící fondu, a jeho hospodaření se v národním podniku vykazují odděleně.

(4) Ministr dopravy v dohodě s ministrem financí stanoví lhůty pro odvody podílů (přídělu), po případě pro poskytování záloh na ně a v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace vydá v rámci předpisů podle § 25 podrobnější směrnice o správě a provozu sociálních, zdravotních, kulturních a tělovýchovných zařízení fondů, jakož i o používání prostředků těchto fondů. Ministr dopravy může v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace také upravit vnitřní rozčlenění fondů tak, aby odpovídalo provoznímu rozsahu národního podniku a jeho organisačnímu rozčlenění.

(5) Den, kterým se v národních podnicích zřizují fondy, jakož i hospodářské období, za něž se fondům poskytují příděly, stanoví ministr dopravy v dohodě s příslušným orgánem jednotné odborové organisace. Od prvého dne tohoto období se na příslušné národní podniky nevztahují ustanovení § 24 dekretu č. 104/1945 Sb., o závodních a podnikových radách, ve znění zákona č. 188/1948 Sb., kterým se mění a doplňují některá další ustanovení dekretu presidenta republiky o závodních a podnikových radách. Nároky jednotného fondu pracujících na podíl na čistém zisku za dobu předcházející tomuto dni zůstávají nedotčeny.