Zřizování komunálních podniků a jejich právní poměry.

(1) Komunální podniky jsou zřizovány národními výbory podle místních (regionálních) potřeb v souladu s jednotným hospodářským plánem.

(2) Zřízení komunálního podniku přísluší národnímu výboru, pod jehož bezprostředním vrchním vedením a dozorem bude podnik provozován (v dalším: „vedoucí národní výbor“).

(3) Vedoucí národní výbor stanoví komunálnímu podniku sídlo, název a obor podnikání.

(1) Činnost komunálního podniku je zpravidla zaměřena na uspokojování potřeb obyvatelstva v obvodu vedoucího národního výboru (komunální podniky místní [obecní, městské], okresní a krajské).

(2) Jestliže se provoz komunálního podniku zvýšenou měrou dotýká zájmů obyvatelstva širší oblasti, než je obvod působnosti vedoucího národního výboru, může vedoucí národní výbor přibrat k poradní a pomocné účasti národní výbory v této oblasti (oblastní komunální podnik).

(3) K tomu, aby činnost oblastního komunálního podniku podle odstavce 2 přesahovala hranice okresu, je třeba souhlasu krajského národního výboru; k tomu, aby přesahovala hranice kraje, je třeba souhlasu ministerstva vnitra.

(4) Také u komunálního podniku okresního nebo krajského, jehož provoz se dotýká zvýšenou měrou zájmů obyvatelstva některých obcí nebo okresů v obvodu vedoucího národního výboru, mohou být přibrány podřízené národní výbory k poradní a pomocné účasti.

(1) Vlastníkem majetku komunálního podniku je stát. Komunálnímu podniku je takový majetek svěřen do správy. Ve věcech tohoto majetku komunální podnik vystupuje a jedná vlastním jménem.

(2) V pozemkových knihách, úředních rejstřících nebo seznamech vedených podle československého práva se zapisuje jako vlastník nemovitosti nebo práva, které má komunální podnik ve správě, československý stát s vyznačením tohoto podniku. Zápisy v pozemkových knihách, úředních rejstřících a seznamech o majetku začleněném do komunálního podniku se provedou na návrh podniku podle listin vydaných o začlenění.

(3) Stát svěřuje komunálnímu podniku národní majetek potřebný k tomu, aby mohl plnit své poslání, zejména:

(4) Prostředky k financování investic a provozu svěřuje stát komunálnímu podniku prostřednictvím Fondu znárodněného hospodářství, po případě Fondu bytového hospodářství, podle předpisů o tom platných.

(1) Národní majetek svěřený do správy vedoucího národního výboru se začleňuje do komunálního podniku usnesením tohoto národního výboru.

(2) Začleňuje-li vedoucí národní výbor do komunálního podniku majetek svěřený mu do správy, převede naň také závazky patřící k tomuto majetku. Tyto závazky přecházejí na podnik dnem převzetí tohoto majetku. Přechodem závazků se jich dosavadní dlužník zprošťuje. Přivolení věřitele není potřebí.

(3) Potvrzení o přechodu závazků na komunální podnik podle odstavce 2 vydává vedoucí národní výbor.

(1) O rozsahu znárodnění majetku přenechaného k začlenění do komunálního podniku rozhodne podle předpisů o znárodnění a se zřetelem na potřeby provozu komunálního podniku ministr vnitra v dohodě s věcně příslušným ministrem nebo krajský národní výbor podle jejich zmocnění.

(2) Při určení náhrady za znárodněný majetek začleněný do komunálního podniku, kterou má poskytnout Fond znárodněného hospodářství, je rozhodný stav tohoto majetku v den jeho převzetí komunálním podnikem a stav závazků k němu v tento den náležejících. O tom, zda se náhrada za tento majetek poskytne, o její výši a o způsobu placení rozhodne podle předpisů o znárodnění ministr financí v dohodě s ministrem vnitra a s věcně příslušným ministrem.

(3) Předpisy o znárodnění stanoví, v které závazky vstupuje komunální podnik, do něhož byl začleněn znárodněný majetek, za kterých podmínek se může komunální podnik domáhat zrušení závazku nebo jeho přiměřené úpravy, jak se upravují závazky předluženého znárodněného podniku, jehož majetek byl začleněn do komunálního podniku, jakož i za kterých podmínek může komunální podnik odporovat právním jednáním dřívějšího vlastníka znárodněného podniku.

(1) Součástí názvu komunálního podniku je označení „komunální podnik“. Tohoto označení smějí užívat jen podniky organisované podle tohoto zákona. V názvu buď vhodným způsobem naznačeno, zda jde o podnik místního, okresního (ústředního, jednotného) nebo krajského národního výboru, popřípadě o podnik oblastní nebo společný. Podle možnosti buď v názvu naznačen i obor podnikání.

(2) Dosavadní firma podniku, jehož majetek byl z větší části začleněn do komunálního podniku, nebo část firmy takového podniku může být pojata do názvu komunálního podniku bez svolení jinak nutného podle platných předpisů. Provozuje-li dosavadní majitel jiný podnik, musí jeho firmu nebo název přiměřeně upravit, aby se zřetelně lišily od názvu komunálního podniku.

(1) Činnost komunálního podniku je určována jeho schváleným podnikovým plánem.

(2) Podnikový plán komunálního podniku je svým obsahem součástí jednotného hospodářského plánu. Podnikový plán podléhá schválení. Orgán, kterému přísluší schvalovat podnikový plán, určí a podrobnosti stanoví směrnicemi ministerstvo vnitra v dohodě se státním úřadem plánovacím a ministerstvem financí.

(3) Komunální podnik nepotřebuje oprávnění, která by podle předpisů živnostenského nebo jiného práva byla jinak nutná k provozování jeho činnosti podle schváleného podnikového plánu. Komunální podniky však jsou podrobeny ustanovením o schvalování provozoven, jakož i jiným předpisům o ochraně života a zdraví pracujících, o obecné bezpečnosti a předpisům o výchově pracujícího dorostu.

(1) Komunální podnik se zapisuje do podnikového rejstříku. V ohlášce k zápisu do rejstříku se podnik odvolá na rozhodnutí, jímž byl zřízen, a sdělí soudu:

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně také pro ohlašování změn těchto skutečností k zápisu do podnikového rejstříku.

(1) Z majetku, který má komunální podnik ve správě, nelze žádat ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

(2) Pro závazky komunálního podniku se lze uspokojit toliko z majetku jemu svěřeného do správy, který není určen k tomu, aby ho podnik trvale užíval (§ 14 odst. 1).

(1) Komunální podnik nesmí zcizit části majetku svěřeného do jeho správy, které jsou určeny k tomu, aby jich trvale užíval. Jednání příčící se tomuto zákazu jsou právně bezúčinná.

(2) K majetkovým částem uvedeným v odstavci 1 nemohou třetí osoby nabýt zástavních nebo jiných věcných práv.

(3) Ze zákazu zcizení a zatížení majetku podle odstavců 1 a 2 mohou orgány vrchního státního vedení a dozoru povolit výjimku. Podrobnosti stanoví Statut (§ 50).

(1) Zástavní práva váznoucí na majetkových částech uvedených v § 14 odst. 1 zanikají bez náhrady dnem počátku účinnosti tohoto zákona a na příště dnem, kdy takový majetek se začlení do komunálního podniku, nebo kdy ho komunální podnik jiným způsobem nabude. Knihovní soud je vymaže na návrh komunálního podniku s odvoláním na tento zákon. Závazky, pro které bylo zástavní právo zřízeno, zůstávají nedotčeny.

(2) Za kterých podmínek zanikají jiná věcná práva na majetkových částech uvedených v § 14 odst. 1, upraví vláda nařízením.

(3) Zánik zástavních práv podle odstavce 1 nenastává v případech, kdy komunální podnik nabyl jiného než národního majetku, na kterém vázne zástavní právo za závazek zároveň nepřevzatý, a dále v případech, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh ministra vnitra učiněný v dohodě s ministrem financí.

1. začleněním národního majetku, jenž byl podle obecných předpisů svěřen do správy národnímu výboru;

2. začleněním národního majetku přenechaného (přiděleného) k tomu účelu podle předpisů o majetku zkonfiskovaném, znárodněném nebo získaném pro účely pozemkových reforem;

3. začleněním jiného národního majetku, zejména majetku, který se zároveň vyjímá z jiného komunálního podniku nebo z národního podniku podle předpisů o tom platných.

a) název a sídlo,

b) vedoucí národní výbor, a jde-li o komunální podnik společný, též přidružené národní výbory,

c) den vzniku komunálního podniku,

d) kdo podnik zastupuje a za něj podpisuje.