(1) S místnostmi, po případě s celými budovami (dále jen „místnosti“), na něž se nařízení vztahuje, se plánovitě hospodaří podle potřeb veřejné správy a hospodářského života, zejména pokud vyplývají z úkolů jednotného hospodářského plánu tak, aby bylo dosaženo účelného umístění a soustředění úřadů, orgánů, ústavů a podniků.

(2) Při tomto hospodaření je nutno dbát též toho, aby

a) místností bylo vhodně použito podle účelu, pro nějž jsou určeny,

b) místnosti byly hospodárně využity,

c) byty, kterých se užívá k jiným účelům než obytným, byly vráceny svému účelu, jakmile jich nebude třeba pro plánovité hospodaření s místnostmi, a

d) nevznikaly neúměrné výdaje ani jiné nepřiměřené hospodářské újmy.